zvláštní poděkování
Volný.cz

Stanislav Moša: Přitahují mě donquijotské příběhy…

Stanislav Moša

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Muzikálem Poslední loď vplouvá do Městského divadla Brno další obdivuhodný hudební opus světových kvalit, muzikálový hit z dílny Gordona Matthewa Thomase Sumnera, kterého zná celý hudební vesmír pod uměleckým jménem Sting. S režisérem muzikálu Stanislavem Mošou jsme se setkali o pauze jedné z posledních generálních zkoušek. Odhalil nám nejen klíčové momenty, ale povídali jsme si také o tom, v čem ho tento muzikál oslovil. Zajímalo nás, zda ho podobné momenty potkaly v soukromí… Stanislav Moša je zároveň ředitelem úspěšného divadla, i toto se promítlo do našeho povídání. Muzikál Poslední loď nabízí silné příběhy jednotlivců, které ovlivňují ostatní ve společenství, ať už je to rodina, parta loďařů nebo celá společnost. I když je příběh umístěn v anglické loděnici, podobnost s děním u nás je v mnoha rysech zjevná…

  • Můžete prozradit, jak došlo k výběru titulu Poslední loď? Měl jste možnost ho vidět osobně?
    Cestuju po světě a snažím se pro náš repertoár najít nové tituly. Když jsme v roce 2004 otevírali Hudební scénu, tak jsem měl jedinou obavu, co budeme hrát po pěti letech. Pro první pětileté období jsem repertoár měl, už když se stavělo. Potkalo mě obrovské štěstí, nebo to byla intuice, či profesionální odhad, ale žánr, pro které je naše divadlo postaveno zažívá obrovský autorský boom a tak strach z toho období kolem roku 2004 pominul. Na svých spanilých jízdách neustále potkávám zázračná představení. Výsledky naší práce rovněž způsobily, že máme skvělé vztahy s autorskými agenturami v New Yorku, Londýně a Berlíně, které nám pomáhají dostat čerstvé novinky poměrně rychle na repertoár. Muzikál Poslední loď jsem viděl osobně na Broadwayi těsně po premiéře a přiznám se - hned jsem se do něj zamiloval.
  • Předpokládám, že Vaše pozitivní reakce nebyla ovlivněná jen autorstvím Stinga…
    Měl jsem možnost muzikál vidět ještě jednou, před rokem na britské tour. Jednalo se o druhou verzi, autoři skutečně příběh hodně přepsali, byť zásadní okolnosti zůstaly nezměněné. Má láska zahořela však už při prvním kontaktu. Osobně mi bylo jedno, kdo to napsal, i když Stinga mají u nás fanoušci rádi. Stalo se i to, že se do něj mnozí v našem souboru teprve při setkání s tímto muzikálem zamilovali. Do té doby ho neposlouchali a po zkoušení začali jeho hudbu vyhledávat.
    Pro mě osobně byl rozhodující příběh a jakýsi způsob otevřeného hledí, s jakým do toho Sting coby autor vstoupil. Z dvaceti pěti písní použil jen tři napsané z dřívějška, ostatní vznikly pro muzikál nově. Přitahují mě donquijotské příběhy a líbí se mi neobvyklá love story. Toto dílo má mnoho originálních, v jiných kusech nevídaných věcí, které mě vzrušují a fascinují…
  • Jako se hovoří o genialitě Shakespeara v souvislosti s archetypy v jeho příbězích, i Sting nabízí ve svém příběhu nadčasové prvky, ale také hodně analogií s děním u nás (připomeňme např. brněnský Zetor)…
    Sting naštěstí nešel v tomto díle hlavně za sociálním aspektem. Mnohem důležitější je zde důstojnost lidí, kteří se ocitli v krizové situaci, byli zahnáni do kouta a jsou nuceni se nějak zachovat. Oni se naprosto iracionálně, ale s úžasnou vnitřní energií a nadšením, rozhodnou svou poslední loď dostavit bez nároku na peníze, jen proto, že je to práce, kterou milovali, věří jí, a tak se s ní chtějí i důstojně rozloučit.
  • Všiml jsem si dalšího režijního klíče, s kterým v muzikálu Poslední loď hodně pracujete – hrdost k profesi. Vám se něco podobného podařilo vybudovat i v tomto divadle. Když si srovnáme dělníky z loděnice v daném příběhu a zdejší osvětlovače, zvukaře, jevištní techniky, herce, hudebníky, jsou na Městské divadlo Brno stejně hrdí…
    Myslím si, že to je hodně podstatné. Žijeme v docela atomizovaném světě, kde lidé v honbě za kariérním růstem mění pracovní místa jako jiní košile. Divadlo se naštěstí řídí pradávnými zákony. Divadlo musí fungovat jako rodina, a to tvrdím bez jakéhokoliv patosu. Pokud se lidé nevnímají jako součást jedné rodiny, tak potom dochází k různým rozporům, animozitám, které nedokáže nic napravit. Tady existuje úcta jednoho vůči druhému především na profesionální bázi. Bez profesionality se rodinné klima, které tady existuje, vybudovat nedá. A to se v našem divadle snažím plánovitě pěstovat. Pokud se někdo ukáže sice profesionálně zdatný, ale osobnostně mentálně je nevyzrálý, raději se s ním rozloučíme. Stejně jako se rozloučíme s někým, kdo nedosahuje odpovídající profesionální úrovně, která je zde běžně očekávaná. Není to jednoduchá a laskavá práce, ale tato vnitřní přísnost nakonec přináší žádoucí výsledný efekt.
  • V příběhu muzikálu Poslední loď se s tou rodinnou tradicí velmi pracuje. Např. je tam silný okamžik vzpomínkové snové scény, kdy otec předává dospívajícímu synovi boty…. Dovolím si osobní otázku: V jaké jste byl vy životní situaci – přijal jste „boty“ od svého otce anebo naopak jste byl ten, který z domu „odešel“, vydal se na úplně jinou profesní dráhu?
    (úsměv) Ze své rodiny jsem neodešel, rodiče mi umožnili hodně dlouho studovat. Po gymnáziu jsem šel na konzervatoř, potom na pětiletý obor režie na JAMU. Podporovali mě v prvních letech profesního života, za což jim budu do smrti vděčný. A stejně tak pomáhali i mým sourozencům. Byli jsme tři, a každého z nás nechali svobodně dělat, co si zvolil.
    Jo, s mým tátou jsem měl jeden vážný konflikt. Jeden jediný. On byl původní profesí mlynář, v době, kdy v 50. letech byly zavřeny malé mlýny, a byly nahrazeny velkokapacitními. Táta si musel najít jinou práci, stal se havířem, pak dispečerem na jednom z největších dolů na Ostravsku. Logicky měl zaprášené plíce. Nejdřív moukou a pak uhlím. Říkával, že je má černobílé jako šachovnici. Jak pracoval dlouhá léta v dole, kde postrádal Slunce, kompenzoval to tím, že se začal věnovat zahradničení. Jednu dobu měl dokonce tři zahrady. A mě nutil, abych mu tam pomáhal. Jednou, když jsem mu vysvětlil, že mě na manuální práci moc neužije, skončil jsem v záhonu s kedlubnami. Bylo to jedinkrát, kdy mi táta dal pěstí. Ale pak už mezi námi bylo provždy jasné, že moje cesta bude prostě jiná než jeho. Plně to akceptoval…
  • Druhý silný moment v tomto muzikále je vaše práce s vírou. Pro mě až neočekávaná a velmi silná, včetně citací Starého zákona.
    Tak je to napsané ve scénáři. Jen některé momenty jsem si tam doplnil. Moc mě těší, že právě finální scéna první poloviny se odehrává v kostele (díky projekci a magické práci osvětlovače je skutečně silně pastorální – pozn. red.), protože vyznění osudu všech těch dělníků dostává naprosto jiný rozměr. Vždyť jak jinak lze hovořit s Bohem, než skrze svou osobní identifikaci, nebo konfrontací s událostmi popisovanými ve Starém zákoně? Nemusel jsem na to jako režisér nijak tlačit, jen to se scénografem vhodně umístit na jeviště. Má to nádherný a obrovský přesah.
  • Pojďme ještě k repertoáru vašeho divadla obecně. Domnívám se, že jako dobře zavedené muzikálové divadlo nemáte o nabídky nouze…
    V současné době podle mého odhadu ve světě vzniká na sto nových hudebních děl, muzikálů. Neustále jsme atakováni různými autory, abychom jejich věc zahráli zrovna v našem divadle. Zmiňoval jsem, že hodně se pohybuji kolem muzikálových scén ve světě, neustále potkávám zázračná představení. Nezapomenutelný byl pro mě první kontakt s Probuzením jara na Broadwayi, který jsme potom rychle u nás uvedli. Čarodějky z Eastwicku jsem sice neviděl, ale když jsem četl scénář a slyšel základní hudební pilíře, hned jsem si uvědomil, že se jedná o výjimečné dílo. A tak bych mohl ve výčtu pokračovat dál a dál…
    Jako repertoárové divadlo nejsme závislí na jedné inscenaci, kterou bychom museli hrát v sérii. Neděláme divadlo jen pro generování zisku, byť peníze jsou důležité. V sezóně realizujeme čtyři velké muzikály a na činoherní scéně se navíc každou sezónu objeví muzikál menšího rozměru. V této sezóně to byl např. Rent. Ovšem i Klapzubova jedenáctka a Osmyčky patří do žánru hudebních představení.
  • Naváži na téma rodiny ve vašem divadle. Od začátku, kdy toto divadlo vedete, dochází ke generačnímu růstu. Stále máte instinkt na velmi talentované lidi. Portál Scena.cz letos slaví dvacet let existence, takže sledujeme vaše divadlo už opravdu dlouho. Mnohé z herců jsem tady poznal jako elévy, a dnes se vypracovali třeba na vedoucí jednotlivých souborů…
    Jsem moc rád, že to zmiňujete. Když jsem učil na JAMU, uvědomoval jsem si, že pokud si učitel nevybere ke studiu hned na samém začátku studenty s výjimečným talentem, výjimečnou osobitostí, pak mohou být kantoři sebelepší, ale nemohou uspět. Talent a osobnost nenaučíte. Na JAMU léta existuje muzikálový studijní obor, kde díky práci kantorů, včetně těch z našeho divadla, každý rok dozrává generace senzačních mladých adeptů tohoto umění. Například z ročníku, který vedl Petr Štěpán, jsem angažoval hned sedm absolventů. V našem divadle mají dosti tvrdé podmínky. Všichni mají jednoleté smlouvy, jak jsme si to nastavili v roce 1990. Když se někdo neuplatní, tak s ním ve spolupráci nepokračujeme. K nám přicházejí adepti již ve druhém ročníku a ti nejtalentovanější dostávají malé role. Postupně se sžívají s ansámblem. Vědí, co od nich očekáváme. Samozřejmě je pak velká radost s nimi nadále spolupracovat. A mám ještě jeden poznatek. Studenti na počátku devadesátých let přesně nevěděli, jaká je jejich perspektiva, budoucnost. U čerstvých absolventů shledávám mnohem větší vyzrálost. Dnes mnozí vědí, co by chtěli dělat a začínají se na uměleckou profesi pilně připravovat, ať už tancují, hrají divadlo, zpívají už v dětském věku. Pak je úroveň přípravy absolventů ještě vyšší, než tomu bylo kdysi.
  • Zjistil jsem, že Vaše první inscenace se hrála v roce 1979, tedy před čtyřiceti lety…
    Tehdy se jednalo o mou první asistenci režisérovi, zúročování školních vědomostí, hození do praktického divadelního života. Menší věci jsem však režíroval už před tím na konzervatoři.

    Portálu Scena.cz blahopřeji. Ať se Vám daří jako doposud.


  • www.mdb.cz

    18.2.2019 09:02:19 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

    Časopis 08 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Poslední lod (MdB)

    Časopis 08 - sekce

    DIVADLO

    Úsměvy Evy Holubové

    Eva Holubová

    Úsměvy Evy Holubové
    Jaromír Hanzlík zpovídá oblíbenou herečku Evu Holubovou, která za pár dnů oslaví význam celý článek

    další články...

    LITERATURA/ UM?NÍ

    Velikáni filmu... William Hurt

    Jana Eyrová

    Vysíláme zprávy
    Když jde o sledovanost, musí jít city stranou. Americký film, nominovaný na sedm Oscarů (19 celý článek

    další články...