Scéna.cz 

Jak se zkouší pohádka

Tvorba pro děti je odpovědným a velmi nesnadným úkolem, zvláště dnes, kdy na ně ze všech stran útočí kosmopolitní umělohmotné příšerky, kdy jsou lákány k tupé televizní podívané. Možná se mýlím, ale zdá se mi, jako by si české divadlo v posledních letech svoji odpovědnost i jedinečnost uvědomilo a více než dříve stavělo právě na hravosti, fantazii, opravdovosti.
Poněkud zvláštní místo mají tzv. „pohádkové“ inscenace v instituci Národního divadla v Brně. Určitě stojí za povšimnutí, že uvádění her s pohádkovými náměty tvoří v programové koncepci Mahenovy činohry zvláštní kapitolu. Ostatně jeden z našich režisérů, Zdeněk Kaloč, nadepsal již před lety v měsíčníku Divadlo svoji konfesi slovy: „Divadlo je dětská hra pro dospělé“.

O upřímnosti programového prohlášení se nejlépe přesvědčíme ohlédnutím za repertoárem činohry posledních deseti let. Mezi mnoha „pohádkovými“ tituly najdeme několik, které se obracejí k „divákovi s dětskou duší“ bez ohledu na věk: připomeňme alespoň Maeterlinckova Modrého ptáka, Dorstova Merlina, Jiráskovu Lucernu, Malého prince podle Saint-Exupéryho. I Hrubínova Kráska a zvíře patří do této řady. Na první pohled se zdá, že svým námětem, poměrně jednoduchou stavbou, jednostrunností většiny postav a průzračností básníkova jazyka směřuje k dětskému divákovi. Začneme-li však o ní přemýšlet hlouběji, nalezneme v ní mnohdy těžko zodpověditelné otázky existenciální povahy, velké téma bolestné proměny živé bytosti, náměty k psychoanalytickým studiím.
„Pohádka“ se proto zkouší se stejnou vážností a důkladností jako každá jiná hra. Mnoho nám napoví poznání osobnosti autora, ne jako čítankového „národního umělce“, ale jako člověka vnitřně protikladného a rozervaného, neboť i takový byl básník a dramatik František Hrubín. Studujeme teorie pohádek, nejnovější literaturu o smyslu „starých“ pohádkových příběhů v dnešním klipovém světě, diskutujeme o každé postavě, situaci, o každé replice. To, co se na první pohled jevilo jako jednoznačné, získává hlubší rozměr. Diváci o tom všem vůbec nemusí vědět, chtějí svůj pohádkový příběh a dost. Ale my, kteří jim ho nabízíme, dobře víme, že bez důkladného „hnětení těsta“ to poctivě dělat nelze. Ani u pohádek, o nichž Friedrich Schiller dokonce řekl: „V pohádkách, které jsem slýchával v dětství, spočívá hlubší význam než v pravdě, kterou učí život.“
Pohádku Františka Hrubína Kráska a zvíře uvedlo Národní divadlo v Brně v pátek 25. ledna 2002 v premiéře.