Scéna.cz 

Jiráskův Hronov – rok před jubileem

Největší český festival amatérského divadla Jiráskův Hronov, jehož 79.ročník se odehrál v prvním srpnovém týdnu, nabídl i letos velice pestrý vějíř inscenací všeho druhu – od několikaminutových hříček po více než tříhodinové „klády.“

Srovnáváme-li s předcházejícími ročníky, neobjevilo se letos dílo, které by rozčeřilo hladinu diskusí více než ostatní. Dá se konstatovat, že celková úroveň představení je už několik let stabilní, a výkyvy nahoru a dolů nejsou výrazné. Některé kontroverznější soubory se objevují na festivalu opakovaně, a jejich dílka pravidelně vzbuzující námitky na jedné straně jsou vyváženy nadšeným přitakáním na straně druhé. To se týká např. Geisslers Hofcomoedianten z Kuksu (ANDROMACHE), pražského Divadla Kámen (ZVĚSTOVÁNÍ BOHUNCE) či skupina Láhor/Soundsystem (DISKRÉTNÍ DEN). První jmenovaný soubor sází na lehce parodizované provedení znovuvzkříšených barokních textů, druhý na herecký, scénický a hudební minimalismus s důrazem na pomalost opakování jednotlivých sentencí, třetí na současné téma – v tomto případě na kontrast punkových ideálů kontaminovaných konzumním způsobem života – rozvíjené ve více či méně improvizované formě. Právě tyto tři soubory potřebují podobně naladěné, spřízněné publikum. Vstřícnější k divákovi méně alternativnímu byly inscenace MARYŠA DS Eduarda Vojana Brněnec a KAPUSTNICA slovenského souboru Divadla Commedia Poprad. V obou případech zručně vystavěné a ozdobené dobrými hereckými výkony. Výjimečným zážitkem pro mnohé bylo téměř tříhodinové představení jednoho herce – SVOU VLASTNÍ ŽENOU, ve kterém Libor Ulovec vytvořil na třicet různých postav. Ovace ve stoje si vysloužilo představení VČERA SE MI ZDÁLO, kde šestice odvážných důchodkyň s dojemnou neumělostí, ale s obrovským espritem převyprávěla příběhy svých životů od puberty do stáří.

Paradoxně jsou po léta největší jistotou festivalu představení určená dětským divákům (kterých je na JH skutečně hrstka). Ani tentokrát nezklamali turnovští Šmukaři, alias dvě schopné dámy, které společně s loutkami předvedly svěží mix lehce parodizovaných českých pohádek pod názvem ZA KAŽDÝM ROHEM JESKYŇKA, soubor Někdo ze ZUŠ Jaroměř se svéráznou a nápaditou rakvičkárnu VE DVĚ NA HRUŠKÁCH II, pražský soubor Tate lyumni s hororem KRVAVÉ KOLENO či DS Vojan Libice nad Cidlinou s hravou koláží MĚLA BABKA ČTYŘI JABKA.

Ze zahraničních představení jsme kromě dvou slovenských souborů měli možnost vidět dva zajímavé projekty doporučené mezinárodní divadelní asociací AITA/IATA. Především pro znalce Kafkovy povídky ZPRÁVA PRO JEDNU AKADEMII (či alespoň znalce francouzštiny) byla přínosná inscenace belgického souboru Theatre Universitaire Royal de Liege. Ti ostatní zůstali u konstatování, že hlavní hrdina (Vincent Pagacz) byl sice ve své proměně z opice v člověka famózní, o čem však hovořil, zůstalo většině utajeno. Komerčněji laděné představení Divadla A. Gondarčuka ze sibiřského Omsku KOUZELNÁ JABLKA ohromila přímo kosmickou energií mladičkých herců - studentů herectví, jejich fyzickými schopnostmi a zjevnou radostí ze hry. Velkou devizou pro vstřícné přijetí na festivalech celého světa je šikovnost režiséra, který dovedně propojuje nadšení mladých s lehce barvotiskovým světem typických postaviček (Baba Jaga, Ivanuška, car, zloděj, zajíček).

Sečteno a podtrženo - současné amatérské divadlo se již po léta drží na poměrně dobré úrovni, nicméně na skutečnou divadelní bombu si přece jen budeme muset ještě počkat.