zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Kočka a myš

Národní divadlo usiluje o znovuzískání prestižního označení "národní". Oproti některým nezdařeným inscenacím z loňské sezóny se o tuto "rehabilitaci" velkou měrou zasloužila premiéra klasického dramatu bratří Mrštíků Maryša dne 11. listopadu 1999. Nastudování Maryši pod režisérským vedením J. A. Pitínského a jeho osvědčeného realizačního týmu: scéna Jan Štěpánek, kostýmy Jana Preková a hudba Vladimír Franz, patří. k velmi zdařilým projetkům.

Obstojí klasické drama na konci tisíciletí? V případě užití standardních výrazových scénických prostředků, by nastudování ani vynikající herecké výkony pravděpodobně nepomohly. J. A Pitínský se této chyby vyvaroval a dle svého zvyku zrealizoval inscenaci v moderní podobě. Nebojíme se říci, v dobrém slova smyslu: "hraje si s diváky jako kočka s myší". Všechny výrazové prostředky jsou uzpůsobené svému cíli. Jedním z důležitých prostředků je známý Pitínského televizní střih (Divadlo Komedie -- Zvláštní žena). Není divu, že Pitínský plně využívá tuto techniku k zvýšení spádu samotného děje. Jak vyplývá z úst dramaturga Miloslava Klímy, byla pro nastudování použita nejstarší předloha Maryši. Toto se vztahuje zejména k dialogům, které zaznívají z původní předlohy v moravském až staročeštinském dialektu. Vsadit na kartu zpracování inscenace v původním dialektu za použití standartních inscenačních prostředků, tedy realistické scény a kostýmů spolu s dobovou hudbou, se jeví jako možný druh konzervativní sebevraždy. J.A. Pitínský vytvořil novodobou až nadčasovou Maryšu, za jejíž shlédnutí se nemusí stydět ani ortodoxní přívrženec klasického dramatu ani modernista.
Všechny výrazové prostředky mají společný základ postavený na symbolice a na vzestupném vývoji od reality ke snu. První polovina hry se odehrává v reálné scéně vesnického dvora. Vše je propracované do posledního detailu. Strouhalka (Věra Galatíková) krájí jablko. Maryša (Zuzana Stivínová) máchá a věší prádlo. V druhé polovině představení se drama posunuje v časové křivce nejen o oněch třech let, kdy je Francek na vojně, ale dochází k časovému posunu v reáliích z konce minulého století do třicátých let. Scéna se dostává do poloreálného světla. Tato iluze je navozena prostřednictvím náznaků. Ocitneme se v koloniálu -- hospodě, kde zadní horizont tvoří kulisa s poloreálnými okny. Celá inscenace graduje nejen v rozvíjení tragédie prodané lásky, ale spěje až k závěrečné notoricky známé scéně, která je zpracována neotřelým a nápaditým způsobem, až vyráží dech. Při závěrečném výjevu nenajdeme na jevišti nic, kromě kamen a křížku na levém portálu, zaujme nás černá scéna s mlžným oparem světla a náznakem čehosi na zadním horizontu. Jestliže první půle probíhá v naprosto reálném prostředí, tak v závěru hry se Vávra ani nedotkne hrnečku s otráveným kafem a celý dramatický vrchol se odehrává jen v dialogu hlavních protagonistů.
V čem, ale spočívá Maryšino neštěstí? Z postoje Maryšina otce Lízala (Josef Somr) na samém začátku, můžeme vyčíst slabost a prospěchářství. Tyto dva rysy ho dovedeou až k odkoupení "společenského postavení" své dceři, kterou "prodává" mlynáři Vávrovi (Jiří Štěpnička). Předmětem tohoto prodeje se stává sňatek Maryši s vdovcem Vávrou, jenž sám má dvě děti. Maryša Vávru odmítá a nastupuje systematický mlýnek přesvědčování v podobě tety Strouhalky, ta zdůrazňuje vlastní životní zkušenost, a dále Maryšu neúprosně přesvědčuje vlastní matka (Vlasta Chramostová), jež klade důraz na úctu dětí k rodičům a jejich poslušnost. Maryše nepomáhá její vzpurnost, a nakonec dochází k nečekanému zlomu a odchází s Vávrou. Výstup završuje elegantní zkratkou a podtržením její babička (Luba Skořepová), která je pro Maryšu jediným citovým zdrojem, usedá na stoličku s povzdechem: "Pomáhej Ti Bůh!"
Víra v Boha a dodržování desatera se v tomto případě dostává na vedlejší kolej a nastává vliv společenské morální devastace. Musíš mít postavení. Být paní mlynářovou je lepší než být baráčnicí. Francek (Petr Motloch) zastupuje právě onu obec baráčnickou. Vlastní jen "střechu nad hlavou" a toť vše, proto je mu Maryša ze strany Lízalových odepřena.
Vliv okolního mínění vstupuje ještě jednou a to v okamžiku, kdy se Francek vrátí z vojny a vybízí Maryšu k útěku od Vávry. Maryša se brání, neboť by se tím dostala do řečí. Na druhou stranu vraždu manžela tyrana nepovažuje za prohřešek, ale vysvobození, nebo ano?
Alkohol v celé inscenaci představuje alibistické zapomínací a čistící pilulky. Lízal si dává "panáka" s Vávrou, stejně tak Lízalka se Strouhalkou, popíjí se i v hospodě.
V druhé polovině, kdy se Francek navrací z vojny, se ocitneme v hospodě, kam vejde Maryša. Není to již Maryša plna energie, ale vyhaslá sopka, zmírající strom, spacifikovaný volek, který tupě táhne a táhne povoz. Nastane opětovné setkání s Franckem. Ta bez povšimnutí přechází kolem svého otce a dochází k rozehrání a dokreslení velké výčitky a chyby, která prodejným sňatkem nastala. Odkrývá se brutalita Vávry. Lízal obdrží žalobu, kterou na něj podal Vávra.
Po zajímavé scénické přeměně, kdy na jeviště vyjede z dola selská jizba ve Vávrově mlýně, dojde k poodhalení Maryšina neštěstí. Vávra použije násilí vůči Maryše. Odchází zastřelit Francka.
Nejpřesvědčivější herecký výkon podal Josef Somr. Svým hereckým umem, nikterak nenarušil režisérovu koncepci, a jeho Lízal je skutečný "patolízal". Zuzana Stivínová hrála přesvědčivě v první půli, kdy velmi zajímavě zvládla vzdor, na druhou stranu její hlasová přepjatost nikterak nezapadala do koncepce druhé poloviny, tedy do části, kdy se vzdává a otupuje.
Maryša v pojetí J.A.Pitínského vzbudí určitě kontroverzní názory. Myslíme si, že jeho pojetí závěrečné scény vejde do divadelních dějin. Maryša sedí u levého portálu, Vávra stojí vpravo. Jeviště je naprosto prázdné v mlžném světelném oparu. Ze zadního horizontu je cítit cosi tajemného. Maryša nasype smrtící prášek do konvice na kamnech. Usedne na stoličku a počne se modlit. V tom se rozvine dialog mezi Vávrou a ní. V této snové atmosféře Vávra odchází do horizontu. Citíme jako by se něco zvedalo a do toho ostrá světla na stoh slámy, v níž leží otrávený Vávra.
Rozhodně doporučujeme Maryšu ke shlédnutí a věřte hra na kočku a na myš stojí zato. V čem spočívá? V přeneseném slova smyslu dochází k hraní si režiséra a celkového pojetí s diváky a obsahem tohoto dramatu.

1.4.1999 20:27:40 | rubrika - Recenze