zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Bytové divadlo – naše kulturní budoucnost

Ilustrační kresba Jan Polívka

  

Peníze, peníze a zase ty peníze. Co je horší - vynález dynamitu nebo peněz? Obé nesou určité prokletí. Nad kulturou jakoby se díky jejich nedostatku vytvářely stále hustší mraky bídy. Česká divadla se neobejdou bez finanční podpory. Jak vyhovět základnímu ekonomickému principu má dáti – dal? Vždyť divadla mají pouze jediný reálný příjem – vstupné, které v žádném případě nemůže pokrýt výdaje.
Co tvoří výdaje? Výrobu inscenací, ale i provoz. Tak těžký a nevětraný vzduch jen tak nenajdete. Ve většině provozů divadel to skoro až smrdí zatuchlinou. Zbytečné škatulkové funkce, nadbytek zaměstnanců, nedostatečná efektivita práce... Najde někdo odvahu změnit systém hospodaření ála natažená ruka, do níž vždycky někdo nasype.

Kdo vlastně sype?
V prvé řadě města, magistráty, pochybné nadace a ministerstvo kultury. Fenomén divadla se prostě bez podpory neobejde. Jak tedy peníze pro kulturu získat? Nemusíme si nic nalhávat – herce nikdo nebude kupovat za milióny dolarů podobně jako fotbalové či hokejové hráče. Ani počet diváků v hledištích se nikdy nevyrovná počtů fandů.
Oblast kultury zákonitě charakterizujeme jako minoritu, byť elitní, která se zmenšuje. Neznamená úbytek všeho kulturního celkovou degradaci českého národa a potažmo lidstva? Nezačíná náhodou pasivní konzumenství přerůstat? Trochu jsem kroutil hlavou ve videopůjčovně, když si jeden zákazník půjčoval osm filmů na víkend. Proleží či prosedí zhruba šestnáct filmohodin!!! Nemůžeme se tedy divit, že vzdělaný člověk ztrácí dovednost číst – soustředit se na čtení a chápat čtené. Toto vše souvisí s kulturou zvláště divadelní.

Jak na ty proklatý prachy?
Sportovci si v době dávného komunismu vytvořili dojnou krávu na svoji podporu - sázkovou společnost. Podobná snaha skončila v oblasti kultury krachem. Daná společnost si pod svá křídla přibrala trochu kulturních projektů, např. divadlo Ponec nebo Divadelní noviny. Trochu málo na milióny, které se v ní točí.

Všemocný sponzore, prosím...
A tak mnoho divadelních a kulturních aktivit, zaštítěných právní formou občanského sdružení nebo obecně prospěšných společností, s velkou trpělivostí žebrá a škemrá v soukromém sektoru. Stovky dopisů jsou rozesílány na jednotlivá oddělení pro styk s veřejností. V těchto firmách nastal po deseti letech demokracie pokrok. V době začátků žebravé vlny se s vámi nikdo nebavil. V současnosti firmy zaměstnávají humanisty, kteří srdceryvně odpoví, proč ne Vám, ale jiným.

Kdo jsou ti jiní?
Tak se můžete dozvědět, že ti jiní jsou blázni, nemocní a chromí. Nechci tuto třídu nijak atakovat. Také tam je třeba peněz, byť alespoň nějaké toky do tohoto sektoru jsou směřovány ze zákona. Není tedy lepší provozovat Divadlo bláznů?

Kde tedy ušetřit? Na prvém místě stojí politickej bordel. Ze zprávy Statistického úřadu jsme se dověděli, že celkové NEZDANĚNÉ příjmy za prostituci činí 5 749 miliardy korun. Nemám v úmyslu nabádat ke spojení kultury ducha s obděláváním těla, ale chci vyzdvihnout opravdový politický bordel. Proč mají zaběhnuté politické strany získávat státní příspěvek? Vždyť demokracie je v tomto státě již zavedená. Politické strany mají dostatek možností, jak získávat finance.
Poslední případ sponzoringu jedné finanční instituce je průhledný – raději podpořím politické strany, které rozhodují o výši daní, ekonomických zákonech a podobně. Kultura? Pro pár komediantů??? A tak dál a dál...

Nedokázal jsem pořádně odpovědět, kde peníze na kulturu vzít? Potřebujeme zásadní rozhodnutí: Chceme zachovat, prohloubit a zdokonalovat naše kulturní tradice? Nebo se plně, dle černobílého schématu, amerikanizujeme, tudíž nám stačí hamburger a hranolky a společné sexuální harašení?
V případě, že bude upřednostněn zdravý rozum tolerantní menšiny, a kultura v podobě divadla, knih, malířství, tance bude zachována, pak se postupně bude muset dojít k její racionalizaci.

V tomto směru patří obrovský dík Vlastě Chramostové. Model jejího bytového divadla, dle mého přežije každou dobu. Prosím Vás, ani se nemusíte přezouvat. Podobně jako v Anglii, ani v našem bytovém divadle nemáme koberce. Bída nás nerozdělí.

10.4.2002 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Recenze

Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek



Časopis 17 - sekce

HUDBA

Zemřel Dušan Grúň

Dušan Grúň

Zemřel slovenský legendární zpěvák Dušan Grúň (*26. 5 1942 - †22. 4. 2024). Narodil se v Žilině, ale jeh celý článek

další články...