Scéna.cz 

Čachtická paní na hradě Kunětická hora

O červnových víkendech se Kunětická hora u Pardubic promění v místo násilí, nářků, běsů, smrti, ale i lásky a spravedlnosti – na vyhlídce hradu se budou odehrávat příběhy hry Čachtická paní, inspirované stejnojmennou knihou Joža Nižnánskeho. Inscenaci v tuto chvíli intenzivně dozkušuje režisér Petr Novotný, který do titulní role hraběnky Alžběty Báthory obsadil Kristinu Jelínkovou. Poslední premiéra jubilejní 100. sezóny Východočeského divadla Pardubice se na Kunětické hoře uskutečnila už tento víkend 5. a 6. června 2010.

„Alžběta Báthory je pro naše diváky možná známá z filmu, který před nedávnem představil slovenský režisér Juraj Jakubisko. On si ale kladl otázku, zda je Báthory vražedkyní, nebo obětí, a vycházela mu spíš ta druhá varianta. My jsme k problematice přistoupili zcela z opačného konce, a tak hrajeme náš příběh, který zcela jistě není totožný se skutečností, jako příběh sériové vražedkyně. Hledáme důvody a motivy, proč se ze vzdělané ženy, matky čtyř dětí stalo monstrum, které mělo na svědomí 610 obětí,“ říká dramaturgyně hry Jana Uherová.

Diváky čeká akční thriller, ale i horor, milostný příběh nebo soudní drama. Inscenátoři spolu s diváky budou hledat nejpravděpodobnější důvody tohoto bizarního historického příběhu, který se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů, ten nás zavede na Čachtický hrad Alžběty Báthory a do pomyslné soudní síně, kde hraběnčiny skutky soudí palatin hrabě Thurzo, královský diplomat Nyáry a kněz Ponicenus. Zároveň prožijeme silný milostný příběh domnělé Alžbětiny nemanželské dcery Eržiky, která se zamilovala do zbojnického kapitána, a příběh mladého zběha Kaliny, který riskuje život, aby zachránil svou sestru Magdu ze spárů krvelačné Báthoryčky.

Představitelka titulní role Kristina Jelínková před premiérou prozradila, že si již s Alžbětou Báthory rozumí: „Při zkoušení jsem si od Alžběty sice nechávala jistý odstup, abych si zachovala zdravý rozum a nezbláznila se, protože se bavíme o sadistické deviantce, tedy velmi nemocném člověku. Alžbětu ale samozřejmě musím chápat a rozumět jí, aby pak bylo rozuměno mně alias Báthory. Dnes je mi jí líto, protože se s ní život moc nepáral, nehledě na to, že žila ve velmi těžké době plné násilí, a nemoc si nikdo z nás nevybíráme.“