Scéna.cz 

Zemřel herec a překladatel Rudolf Pellar

(28.2. 1923 – 4.9. 2010)
Neobyčejně inteligentní, všestranný, s vytříbeným smyslem pro češtinu – to je jen pár charakteristik, které si lidé spojují s Rudolfem Pellarem. Tento překladatel, šansoniér a herec zůstal činorodým až d konce života.
Rudolf Pellar se narodil 28. února 1923 v Púchově. Po maturitě na gymnáziu v Brně chtěl studovat filozofii a moderní jazyky. Nicméně, za okupace byly vysoké školy zavřené. "Adolf Hitler se zasloužil o moji hereckou dráhu. Nebýt jeho, vystudoval bych češtinu a němčinu a stal se kantorem, jak to odpovídalo tradicím naší farářsko-učitelské rodiny," napsal ve své vzpomínkové knize Nejdřív se musíte narodit... A tak zamířil na brněnskou Dramatickou konzervatoř , kterou absolvoval v roce 1946. První angažmá získal v Horáckém divadle v Jihlavě (tady se seznámil s herečkou Lubou, která se stala jeho celoživotní partnerkou jak v osobním, tak i pracovním životě). Postupně se jim narodili tři synové (nejstarší z nich Šimon Pellar je rovněž překladatel). Rudolf a Luba Pellarovi se stali originálním překladatelským týmem, který má na kontě desítky překladů prózy (Hemingway, Salinger, Faulkner ad.), ale také divadelních her (Albee, Miller, Shaw, Williams). Zatímco paní Luba se už k divadlu nevrátila a věnovala se výhradně překládání (nicméně pečlivě sledovala hereckou kariéru svého manžela a byla jeho nadšenou obdivovatelkou), Rudolf celý svůj pracovní život dělil mezi herectví, zpěv, překládání, ale také pedagogická činnost.

Z Jihlavy odešel do Slezského divadla v Opavě, a pak už následovala pražská angažmá – Divadlo S.K.Neumanna a Hudební divadlo v Karlíně. Poté jej pozval Miroslav Horníček do Divadla ABC (1960), a připojením tohoto divadla do svazku MDP se Pellar stal na dlouhá léta jeho členem. Sehrál zde na šedesát rolí. Patřil k spolehlivým hercům, kteří byli využíváni především pro menší role. Jeho figurky ovšem byly výrazné a zapamatovatelné. Jeho znělý hlas se uplatnil především v muzikálech a hudebních komediích , např. Expresso Bongo, Zorba, Alelujá, dobří lidé, Šeherezáda). Jeho největší rolí byl Sheldrake v muzikálu Sliby chyby (1975, Pravidelně se ovšem objevoval i v činoherním repertoáru (poprvé si v MDP zahrál Joe Scanlona ve Wilderově komedii Paní Dolly, dohazovačka). Jeho největší činoherní příležitost přišla krátce po revoluci 1989, kdy se objevil jako Autor ve hře Maxe Frische Pan Biedermann a žháři v režii Miloše Horanského.

Od 60. let byl výrazným představitelem českého šansonu, od roku 1969 se podílel na šansonových večerech v Umělecké besedě a Divadle hudby. Jako moderátor a zpěvák spolupracoval i s velkými orchestry (K.Vlacha, G.Broma, K.Krautgartnera). Do jeho repertoáru patřily písně skutečně rozmanité – od českých verzí šansonů J.Brela, G.Becauda či G.Brassense, přes „Hašlerky“ a kuplety Červené sedmy, písně Osvobozeného divadla až po původní kabaretní písně. Po celou své aktivní kariéry působil ve volném sdružení Šanson – věc veřejná. V době, kdy jej postihla normalizace a měl zákaz vystupování v médiích (70.-80.léta) se intenzivně věnoval společně se svou ženou překládání. „V divadle jsem znám tím, že mezi výstupy maluji písmenka, tedy překládám,“ řekl kdysi v rozhovoru.

Rudolf Pellar účinkoval také ve filmu, hrál například ve snímcích Zaostřit, prosím! (1956), Opera ve vinici (1981) nebo Helimadoe (1993), ale i v mezinárodních produkcích.

Přes svůj vysoký věk byl stále aktivní Ještě předloni vystoupil na Open Air Music Festivalu Trutnov. „Nikdy v životě jsem se nenudil a nenudím se ani teď. I kdybych už na to možná měl právo, nechystám se k tomu," řekl tehdy.

Asi nejlépe jej vystihuje citát z Dostojevského, který před lety v jednom rozhovoru označil za své krédo: „Jsem v podstatě šťastný, s ledasčím nespokojený...“