Scéna.cz 

Racek - revize vztahů

Když se podíváme na inscenaci Racek v kontextu divadelních dějin, pak toto dílo musíme označit za klasické a Antona Pavloviče Čechova za klasika. Jestliže v době Čechova, který žil v letech 1860 až 1904, byla tato hra označována za komedii, tak dnes už to nemusí být pravda. Komedii, v níž nás smích provází od prvého okamžiku do konce. Gagové situace nám nenechají vydechnout. Nebo je označení odvozeno od Racka, zoologicky chechtavý, protože zvuk jím vydávaný připomíná chechtot?
Zda se budeme smát či ne záleží pravděpodobně od naturelu každého diváka. Může nás něco rozesmát? Pokus o divadelní představení začínajícího dramatika Konstatina. Nebo zašlá sláva jeho matky herečky Iriny? Nebo její vztah k Borisovi Trigorinovi?

Mají postavy ve svých dialozích ukryté nějaké šifry -- poselství? Jejich slova prostě plynou, dotváří děj. Vnímejme je tak, nešifrujme. Co nám vlastně autor sděluje, přeci se nechtěl jen tak vypsat? A buďme upřímní, potom taková hra skončí na smetišti dějin a nestane se klasickou. Výpověď je ukryta v gestech, pauzách a emocích. Celé představení je neustále tmeleno vnitřními konflikty lásky. Jak už to bývá miluji toho a on jiného, ona mne nechce... Dále zde vstupuje generační rozpor. Treplev versus matka.
Dostáváme se k rackovi. Byl zvolen Čechovem pro svoji bělost? Mládí je považováno za něco bílého, čistého a netknutého. Je zabití racka ze strany Trepleva právě oním přerodem dětství v dospělost? Proč je ovšem ve čtvrtém dějství racek přisuzován Borisovi Trigorinovi, spisovateli?
Prožijme spolu s postavami jedno odpoledne na Sorinově panství. Vraťme se opět po dvou letech. Nezávazně si povídejme o všem co bylo. Co děláme. Co se odehrálo. Do této běžné konverzace se ozve zvláštní zvuk. Byl to výstřel nebo něco spadlo? Z vedlejší místnosti se vrátí lékař Jevgenij Dorn s konstatováním: "Odveďte Arkadinovou, Treplev se zastřelil". Hovor dál pokračuje. A najednou zpověď Trepleva, postupně si každý uvědomuje co se vlastně stalo.
Omlouvám se pokud jsem přesně nepopsal závěr komedie, ale v něm leží největší díl poselství. Je to přesně ten okamžik, v pravou chvíli tady a teď. Jinde a jindy už ne.

Anton Pavlovič Čechov Racek Režie Jan Kačer j.h.; překlad Leoš Suchařípa; scéna Luboš Hrůza j.h.; kostýmy Jana Břežková; hudba Pavel Malhocký; dramaturgie František Řihout.Premiéra 22.ledna 1999 činohra Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.

Proč realizace Racka právě v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích? Jaké pouto váže režiséra Jana Kačera k tomuto malebnému městu na řece Malši?
"Já jsem byl skoro ve všech českých divadlech. Ne vždycky zcela záměrně.. Zajímal jsem se o divadlo kompletně. Ne, jenom o to, které se odehrává v Praze. Potom v Českých Budějovicích se narodila moje maminka. Je to lehká náhoda. České Budějovice mám rád. Hlavně se tam objevili lidé, co mě tam pozvali.
Myslím si, že divadlo má ve městě jakou jsou Budějovice trochu jiné poslání než ve velkých městech. Toto poslání by mělo být čím dál lepší. Města, kde je vše v pořádku, jsou tam například kanalizace, banky, obchody, ale není tam divadlo, tak to jsou potom banální města. Chybí v nich duch. Takovéto aglomerace se jedna od druhé těžko rozeznají.
České Budějovice vlastně díky pomoci divadla mohou získat ohromnou svébytnost. Divadlo i lidé, kteří ho tvoří, mohou pro život města hodně znamenat a město naopak pro ně..
V neposlední řadě také proto, že moje dcera po skončení divadelní fakulty se rozhodla zde být v angažmá. Prostě mám k Budějovicím kladný vztah a zatím jsem nebyl zklamán."