Scéna.cz 

Ypsilonka slaví pětačtyřicátiny

Přiznám se, že Studio Ypsilon patří k mým divadelním začátkům, takže jeho současné oslavy (sestřih ze vzpomínkového více než tříhodinového maratónu připravuje Česká televize na Silvestra) mi připomněly, jak výraznou „rýhu“ udělalo divadlo a herci, kteří ním prošli do české divadelní historie druhé poloviny 20.století. Jedinečný ypsilonkovský styl „dekonstrukce“ a znovuskládaní faktů do nových souvislostí je dodnes nenapodobitelný (byť se o něj mnozí snaží), a inscenace z různých období Ypsilonky patří do zlatého fondu českého divadla. Mnozí z desítek herců, kteří tudy prošli, se později proslavili. Někteří zůstali věrní Ypsilonce dodnes, jiní se vydali svou cestou.

A jak to všechno začalo? Pětačtyřicetileté výročí se může zdát trochu matoucí (ale na to upozornil i Jan Schmid – že si „oslavy výročí“ rozhodli užívat dlouhodobě). Podle pramenů vznik Studio Ypsilon (či pouze Y) v sezóně 1963/64 jako amatérská skupina Severočeského loutkového divadla, později přejmenovaného na Naivní divadlo. Rodným městem se stal Liberec (i proto se letos v rámci Cute festivalu 17.listopadu toto město připomíná přehlídkou představení čtyř libereckých divadel). Prošlo několika scénami, a v sezóně 1969/70 se stalo profesionálním souborem Naivního divadla. Téměř od počátku své existence ale zároveň hostovalo i na různých pražských scénách (Divadlo Na zábradlí, Reduta, Rokoko, v Branické divadlo, Žižkovské divadlo). V roce 1978 soubor přesídlil do Prahy a našel útočiště v divadle Ateliér (ten se společně s přilehlými prostorami později stal sídlem nové Ypsilonky (s malým a velkým sálem). Od počátku jeho existence stál v čele principál Jan Schmid, skutečně všestranný umělec – režisér, výtvarník, herec a dramatik). Od počátku v divadle působí také hudebník Miroslav Kořínek, bez jehož podílu by divadlo bezpochyby nebylo tím čím je. Neboť právě hudební stránka Ypsilonky patří k nejzapamatovatelnějším aspektům divadla. S tím souvisí i další charakteristika, resp. jedno z kritérií, podle kterého byli herci do divadla vybíráni – a to schopnost vládnout nějakým hudebním nástrojem, a také zpěvavým hlasem (připomeňme alespoň Ondřeje Havelku či Marka Ebena). Od počátku se v produkcích Ypsilonky spojovala hravá jevištní poetika se závažnou obsahovou výpovědí. Byl tu nejen „encyklopedický“zájem o svět (prvním představením bylo Encyklopedické heslo XX.století, způsob montáže uplatňovaly mj. inscenace Michelangelo Buonarotti či Mozart v Praze), ale také např. snaha podívat se nově na fenomén češství se všemi jeho klady a zápory (Třináct vůní, Život a smrt K.H.Máchy, Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška). V tematickém a žánrovém rozmachu se v průběhu let Ypsilonka dotkla snad všech nejvýznamnějších témat a autorů (od Shakespeara, přes Jarryho až po Pintera či Viana), ovšem ve svém velmi svérázném pojetí. V jejím repertoáru najdeme také zpracování nejrůznějších operních kousků - Carmen nejen podle Bizeta, La Traviata-Pobloudilá, Lazebník Sevillský, Prodaná nevěsta).
Jedním z fenoménů Ypsilonky se staly Takzvané večery na přidanou, Řeči, Swingové večery, Večery pod lampou apod., poloimprovizovaná představení plné písniček a scének, která zahrnovala i tak neobvyklý jev jako vaření jídla přímo na scéně během představení a rozdávání pokrmů divákům, či aktivní zapojení diváků do průběhu večera.
Jak již bylo řečeno, Ypsilonkou prošlo několik generačních vln. Pro mladší diváky tedy bude známější generace Studia Studia Y (1996), a také např. hry vzniklé pod vedením Jiřího Havelky či nejmladšího „pokračovatele“ Braňo Holička a jeho vrstevníků.
V rámci oslav se 23. listopadu uskuteční netradiční sympozium, které by mělo otevřít otázky, které dodnes v souvislostech s Ypsilonkou nebyly nikdy ani nadhozeny, a to zejména v souvislosti s dnešním stavem, vývojem, a vůbec s dnešní situací českého divadla. Kačeři pod lampou aneb Večer mladé Ypsilonky 28. listopadu by měl představit v happeningu (či kolektivní improvizaci) bývalé i současné členy Ypsilonky, jejich děti, přátele souboru (např. skupina Vosto5, Martha Issová, Rosťa Novák, Jakub Žáček, Petra Nesvačilová, Anna Duchaňová).
Oslavy 45. výročí Studia Ypsilon zakončí v prosinci výstava divadelních plakátů režiséra a výtvarníka Jana Schmida v galerii Sovovy mlýny na pražské Kampě.