Scéna.cz 

Z terasy do filosofické hloubky

Terasa coby stupeň ve skále nebo vyhlídka v domě? Tento rozpor učaroval francouzskému scénaristovi J.C. Carriérovi natolik, že hloubku, která se obyčejně pod terasou vyskytuje, zakomponoval do své černé komedie, a jelikož terasa poskytuje prostor pro konání zábavných sešlostí, oslav a dalších večírků, okořenil text trochou absurdity. V říjnové premiéře uvedlo Divadlo F.X. Šaldy v Malém divadle. Liberečtí jsou na tuto scénu pyšní, zejména pro její rozlehlost, zajímavý prostor umožňuje inscenovat formou arény. I v případě Terasy se hrálo v centru, diváci seděli po stranách. Nakolik se podařilo zvládnout režiséru Petru Paloušovi balancování na hraně mezi absurdním komičnem a hloubkou poznání mezilidských vztahů?

Petr Palouš vsadil na obojí, ovšem s převahou poznání hloubky. Černou a trochu nesmyslnou komedii o nechtěných rozchodech a poznáních přetavil do psychologického dramatu. Komično podsunul některým postavám, jiné nechal tápat a nevěřícně dohlížet na dění kolem nich. Za scénu zvolil půdorys bytu, kde stěny a dveře byly naznačeny na zemi i na závěsech ve vzduchu. Zařízení bytu ve skvělém designu Milana Čecha. Kostýmy Jitky Moravcové vynikly zejména na ženských představitelkách – Madeleine (Štěpánka Prýmková) a Generálově ženě (Michaela Lohniská).

Základní syžet manželů, kdy žena odchází, muž se diví, ale s rozhodnutím své ženy již nemůže nic dělat, neboť ta již nabídla byt k odprodeji. Právě Žena z realitní kanceláře, v podání debutující Jany Strykové, vnáší do celého příběhu dramatično, zejména díky zájemcům o koupi. Mezi nejkurióznější a také nejlépe podané postavy patří bezesporu Pan Astruc Martina Polácha. Nejenže tato postava patří k charakteristickým českým panelákovým podivínům, kteří dokáží přijít, pozdravit, po použití toalety spláchnou a odejít, ale také dokáží naprosto nenuceně zdomácnět. Polách dodal postavě patřičnou dávku rozpolcenosti, divák vlastně neví do samého konce, koho představuje a dosadit lze z několika možností.
Etiene (Jiří Doseděl), nevěřící manžel, který se projevuje pouze jako pozorovatel, případný zachránce druhých – prostě takový nemastný a neslaný, v podstatě nemohl s figurou mnoho dělat. Manželka Madeleine (Štěpánka Prýmková) vytvořila jeho razantní protipól. Využívá gestiku pro znásobení pozdější nervozity, kdy si pro ní její milenec stále nepřijíždí. Zvýrazňuje ženskost, například postávání u zrcadla apod.
Žena z agentury (Jana Stryková) vystupuje na scéně v pletené pokrývce hlavy, kterou snímá až na konci hry. Jako žena má právo ji nosit na hlavě, ovšem závěrečné odhalení, kdy láká do svého hotelového bytu, moc nevyznívá.

Podivné pády z terasy za velkého větru dodávají hře tajemno, ovšem v režijním pojetí se toto nijak neprojevilo. Fádní vtipy zanikaly v tuhých dialozích. Inscenaci chyběl správný rytmus konverzační komedie. Režisér Petr Palouš přiznává důraz na mystično a hlavně hloubku textu, jak ukazuje zejména závěrečná scéna, kdy Etienne a Maurice zůstávají sami a odcházejí spolu skočit z terasy – dostane Maurice hlad, vracejí se a za zvuku chorálové hudby P. Glasse v závěrečné sarkastické křeči pomalu ukrajují a pojídají paštiku a popíjejí červené víno až do úplné setmívačky na jevišti.
Rozpačitá Terasa v zajímavém prostoru Malého divadla si pravděpodobně najde svého diváka. Vždyť kdo dnes neprodává nebo nemění byt, zvláště s terasou na atraktivním místě.

Jean - Claude Carriére: Terasa
Překlad Michal a Matylda Lázňovských; režie Petr Palouš; scéna Milan Čech; kostýmy Jitka Moravcová a dramaturgie Tomáš Syrovátka.
Osoby a obsazení: Etienne (Jiří Doseděl); Madeleine (Štěpánka Prýmková); Generálova žena (Michaela Lohniská); Generál (Ladislav Dušek); Žena z agentury (Jana Stryková); Pan Astruc (Martin Polách); Maurice (Přemysl Houška).
Premiéra 11. a 12. října 2002 Divadlo F.X. Šaldy liberec.