Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Miroslav Donutil: Sluha dvou pánů mně pomáhá udržovat kondici...

autor: archiv

Národní divadlo Praha vydalo nedávno DVD s novým záznamem legendární inscenace Sluha dvou pánů. Při této příležitosti jsme požádali o rozhovor protagonistu Truffaldina – Miroslava Donutila.

Sluha dvou pánů – nesmrtelná, a věčně vyprodaná inscenace. Baví Vás stále i po těch letech vystupovat na jeviště jako Truffaldino? Máte stále stejnou energii jako na začátku?
Energii už asi stejnou nemám, protože ta se s postupujícím věkem nutně umenšuje, ale já se vždycky těším se na každou roli. Každé ráno, když se probudím, začnu se těšit. To je docela dobrý mustr. Když člověk ráno vstane a netěší se na nic z toho, co ten den přináší, může snadno propadnout špatným náladám. A právě tomu se chci vyvarovat. Těším se na všechno! Na každé představení přijde totiž jiné publikum. A právě publikum jsem si už na začátku zkoušení Sluhy dvou pánů vybral za svého partnera. To je ten důvod, proč se na tuto hru těším. Protože pokaždé přijde někdo nový a reaguje jinak. Divák je zde mým partnerem a nemůžu se netěšit na partnera. Těším se, co přinese, jak bude reagovat, a jak spolu budeme během představení vycházet.

Truffaldino, který téměř celé představení v poklusu křižuje obrovské jeviště Národního divadla, vyžaduje notnou dávku fyzické síly. Jak se udržujete v kondici? Jste přece jen o pár let starší, než když jste ji zkoušeli…
To „o pár let“ bylo velmi zdvořilé, děkuji. Od té doby uplynulo už šestnáct roků a to je pěkná dávka. Ale právě Sluha dvou pánů mně pomáhá kondici udržovat, protože tam člověk polevit nemůže, i když už ty pohyby zřejmě nejsou tak rychlé a dynamické, i když se do toho kufru jako na začátku už nevměstnám, i když už křižuju jeviště Národního divadla trochu zpomaleným tempem, přesto si myslím, že energie je zásadní. Inscenační energie patřící k roli stále zůstává, neboť souvisí s mým vnitřním pochodem a ten je stále stejně napružený. Bez energie by hra ztratila smysl.

7. února slavíte šedesáté narozeniny, cítíte se na ten věk?
Člověk si vždycky namlouvá, že se na ten věk necítí, že má stále pocity daleko mladšího člověka, než ve skutečnosti je. Ale šedesátka je jen další desítka po padesátce a sedmdesátka zase po šedesátce… Populace zkrátka postupně stárne. Šedesátiletí muži nejsou dnes žádní velestaří kmeti. Ale neříkám, že se na těch šedesát necítím. Uvědomuju si, že jsem pomalejší, že je všechno rozvážnější, tělo víc bolí. Ale zásadní tragédie to zatím není.

14.2.2011 22:02:07 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!