zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Eliška Mesfin Boušková: Už jsem velká „Kašparka“….

Eliška Mesfin Boušková

autor: archiv   

zvětšit obrázek

S Eliškou Mesfin Bouškovou jsme se sešli před oslavami 21. výročí založení spolku Kašpar. Nejenže tu tančila, zpívala a hrála na saxofon, ale také připravila vegetariánskou specialitu (i když sama vegetariánka není) – pohankový salát s etiopským kořením berbere. To byl ovšem takový dárek spolku Kašpar, kde působí od sezóny 2006/2007 a zahrála si tady několik pozoruhodných rolí – Ofélii v Elsinorská trilogii (ve hrách Hamlet a Claudius a Gertruda), vypravěče v Běsech a také Annu v Rozmarném létě. V poslední jmenované roli ji můžete vidět i toto léto v Divadle v Celetné, v Hamletovi v srpnu na tradiční kašparovské štaci, na hradě Kašperk.

  • V českém divadle působíte poněkud exoticky...
    Ano, otec pochází z Etiopie, maminka je Češka.
  • Kde se u vás divadelní elixír?
    Kde se vzal? To je otázka. Určitě mám v sobě nějaké kořeny a rytmy... Ale k divadlu jsem nikdy netíhla. Od dětství jsem nikdy netoužila být herečkou. Ale nějaký vztah k umění tu přece jen byl. Sestra mé mámy si vzala za manžela operního pěvce, a když jsme byly se sestřenkami malé, vyrůstaly jsme spolu skoro jako sestry, tak jsme samozřejmě chodily hodně do divadla.
  • Bylo to zadarmo...
    (Velký smích) Nevnímala jsem to tehdy tak... Ale to byl můj jediný kontakt s divadlem. Řeknu vám vtipnou historku, i když nevím, zda dotyčný ví, že mě vlastně dostal k divadlu. Když jsem chodila na gymnázium, tak na stejnou školu chodil i Martin Hoffmann, můj nynější kolega. On maturoval a já byla v prváku. Říkal mi, že chodí do dramatického kroužku, který vedl Jaroslav Vlach, herec divadla ABC. Na škole jsem dělala skopičiny a bavila všechny v okolí, takže jsem tam zašla na zkušenou. Divadlo mě bavilo, navíc jsem hrála na saxofon. Jarda Vlach je velmi zkušený a erudovaný chlap, a právě on mi řekl, abych šla zkusit přijímačky na DAMU. Tak jsem to zkusila, a vyšlo to.
  • Na poprvé?
    Tak to bylo. Taková náhoda. Vedoucím ročníku byl Jan Burian, mými pedagogy byli Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Jan Šťastný a Svatopluk Skopal.
  • Jak jste prožívala přijímačky?
    V té době mi bylo devatenáct. Přijímačky mi přišly spíš jako legrace nebo trapas. Nepočítala jsem s tím, že bych byla přijatá, takže jsem to brala sportovně. Až třetí kolo bylo náročné. To už máte skutečně nervy. Jste blízko a najednou si říkáte, kdyby to nevyšlo, tak by mě to mrzelo.
  • Je to podobné jako na castingu?
    Dá se to tak říci. Tehdy to bylo na tři kola. První kolo monolog, píseň a pohyb... Já jsme to pojala dost svérázně. Na začátku studia na DAMU jsem byla známá svou nešikovností. Docela mi šel kotoul, ale ostatní sestavy na koberci - raději nemluvit. Prošlo to. Druhé kolo je o improvizacích. Pracovalo se v rámci připravených textů. Došlo i na krátké etudy. Např. jeden z examinátorů četl dopis a my jsme na něj měli reagovat. Třetí kolo - tam nás bylo dvacet - byly etudy, hry v prostoru. Působilo to na mě tak, že nezjišťovali talent a dispozice, spíš si dávali dohromady tipy. Šlo o to dát dohromady skupinu, která by fungovala.
  • A opravdu fungovala – vaše absolventské představení, kde jste si zahrála Lindu Fuck v Mocné Afroditě Woodyho Allena, bylo opravdu povedené... Pak jste získala angažmá v Klicperově divadle.
    Zabalila jsem si svých pár švestek a vyrazila do Hradci Králové. Začala jsem tam zkoušet Othella s Vladimírem Morávkem a půl roku na to jsem dostala smlouvu. Strávila jsem tam tři roky. Prostě to byl permanentní večírek. Dobrá parta.
  • Od sezóny 2006/2007 přešla Eliška Boušková do Prahy, kde se jí konečně podařilo překročit typové obsazování. Její role ve spolku Kašpar jsou skutečně různorodé – od Ofélie (Hamlet, Claudius a Gertruda) a Hermie (v Májovém Shakespearovi), přes Karlu ve hře Bez kyslíku, půvabnou Annu v Rozmarném létě až po záhadného mužského vypravěče v Běsech. Objevuje se i na dalších scénách – v Dejvickém divadle ji můžete vidět v Tereminovi, v divadle Komedie hraje se spolkem Letí současnou hru Cvrch. V Divadle Na prádle uvádí svou autorskou pohádku Jak šly hračky pryč.
  • 4.7.2011 00:07:11 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

    Časopis 16 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Asociace profesionálních divadel České republiky

    Časopis 16 - sekce

    OPERA/ TANEC

    Festival Janáček Brno 2024

    Věc Makropulos (Staatsoper Unter den Linden, Berlin)

    Mottem letošního festivalu je Bez hranic!… a česká hudba žádné hranice nezná. Zažijte Brno a českou hudb celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Koprodukční dokument o třech mužích

    Tátové v rolích matek

    Tátové v rolích matek
    Co se stane s muži, když se stanou otci? Jak se mění psychicky a fyzicky během těhote celý článek

    další články...