Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Milan Lasica a Fašírky

autor: archiv

V rámci Léta METROpolitních osobností uvede Studia Dva 6.července na Letní scéně na Vyšehradě představení Na faščírky mi nesiahej, jehož protagonisty jsou Milan Lasica a Milan Kňažko. A co o tomto projektu prozradil Milan Lasica?

Žánr scénických rozhovorů Vám velmi sedí. Vzpomínám na tom, jak jsem na sklonku 60.let viděla v Činoherním klubu Vaše představení s panem Satinským Ktosi je za dverami. Navazuje na něj váš nový projekt Na fašírky mi nesiahej?
Nenavazuje, protože už tu není Satinský... Představení Na fašírky mi nesiahej je inspirováno jedním textem ruského komika Jevgenije Griškovce, ale inspirace je to dosti vzdálená. Jedná se o rozhovory dvou tzv. průměrných občanů na různá témata. Myslím, že humor spočívá hlavně v tom, jak přemýšlejí, jak se snaží chápat věci „filozoficky“. Zařadil jsem tam i jeden dialog, který jsem dělal s Julom. Jmenuje se Telefon, a jde o telefonický rozhovor. My jsme tuhle scénku se Satinským hráli s určitými přestávkami asi třicet pět let.

Griškovcovy hry jsou poloimprovizované, takže předpokládám, že prvky improvizace uvidíme i ve vašem představení?
Samozřejmě, improvizace byla přítomná už při zkouškách a je přítomna při každém představení, při každé repríze. Protože já jsem na takový typ divadla zvyklý, vyrůstal jsem v tom. Zkrátka, mám ho rád.

Někteří recenzenti se zmiňovali i o aktuálních politických narážkách...
Ano, původně tam takový moment byl, mezi dialogy jsme potřebovali něco vložit, a tak v jedné mezihře byl takový sestřih z výkroků našich politiků. Ale zjistili jsme, že tyhle televizní momentky velmi rychle stárnou. Tak jsme od toho upustili. Teď jsou tam místo nich dva písničkové klipy. Takže aktuálnost z představení vypadla, ale vůbec mi to není líto.

V ohlasech jsem často narazila na slovo „banalita.“ Ti dva protagonisté prý rozmlouvají především o banálních věcech. Jak se díváte na banalitu Vy sám – v životě?
Banální věci jsou velmi důležité. Zvláště pro takový typ lidí, jaké hrajeme s Milanem Kňažkem v tomto představení. Dokonce oni sami považují banalitu za něco mimořádného - a v tom je také jistý humor. Ptáte-li se mě na banalitu v životě, myslím si, že s tímto pojmem je třeba zacházet opatrně. Je to trošku podobné jako s kýčem – všichni tvrdí, že kýč je třeba odsoudit, ale nikdo vám už neřekne, co to vlastně je. Každý si pod tím představí něco jiného, něco, co se mu nelíbí. Banalita je věc, která nás provází životem tak často, že ji právě z toho důvodu považujeme za banální. Ale někdy může být pro život rozhodující.

Vytváříte tedy na scéně dvojici, v níž je jeden chytřejší, dotahuje pointy, a druhý je takový hlupáček, který mu nahrává na smeč?
Není to úplně přesné. Myslím, že i ten zdánlivě chytřejší se nakonec ukazuje jako nepříliš důvtipný. Spíše tu chytrost předstírá, protože má šanci se odpíchnout od slov svého partnera. Takže je to velmi relativní, kdo je v tomto případě chytrý a kdo méně.

Hru uvádí Štúdio L+S na Slovensku už od konce roku 2009, ale mohli jí už vidět i čeští a moravští diváci, že?
Premiéra byla v prosinci 2009 v Bratislavě, hráli jsme také v Hranicích na Moravě a v Hradci Králové. V obou místech jsme byli mimořádně příznivě přijati a myslím, že lidi se velmi dobře bavili.

Po rozdělení Československa se tvrdí, že slovenština se stává pro Čechy méně srozumitelnou. Nesetkáváte se s tím? Nebojíte se, že lidi nebudou rozumět slovním gagům?
Zatím jsme se nesetkali s tím, že by lidé nerozuměli. Jen v jednotlivostech, ale to je stejné jako před čtyřiceti lety. Existují slova, která diváci neznají. Kdysi to bylo třeba slovo ťava (velbloud). Pro jistotu prozradím, že fašírky jsou karbenátky. Ale v podstatě v principu rozumějí všemu, a baví se stejně jako slovenští diváci. Takže jazyková bariéra neexistuje.

Hra má zajímavý název. Můžete ho objasnit?
Mohu. Původně se to mělo jmenovat Rozhovory. Koncem roku 2009 bylo výročí něžné revoluce, a tehdy se v televizi a různých institucích vedly rozhovory na toto téma. Tajemník mého divadla mě upozornil, že si lidé možná budou myslet, že to budou rozhovory na téma „vzpomínky na něžnou revoluci“. Protože Milan Kňažko byl jejím aktivním účastníkem. Tak jsme zvolili název Na fašírky mi nesiahaj, což je v podstatě věta vytrhnutá z toho představení. Bylo to takové rychlé rozhodnutí. Možná to někomu připomene názvy bulvárních her, ale my jsme se nad tím tehdy nijak zvlášť nezamýšleli, ani nám to nevadilo.

11.7.2011 11:07:33 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama