Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Martin Finger – posluchač lidských příběhů

Martin Finger jako Řehoř Samsa v Proměnách (Foto archiv divadla)

S nenápadným, nakrátko ostříhaným hercem Martinem Fingerem se potkáváme v Café Komedie, krátce po zkoušce představení Franze Kafky Proměna, v němž ztvárňuje titulní roli Řehoře Samsy. Kromě blížící se premiéry – 27. února 20003, přijal Martin Finger naše pozvání k NetHovorům. Internetové setkání s ním se uskuteční 2. března 2003 od 17.00 h na našem portále.
Martin Finger absolvoval DAMU roku 1998 v ročníku Jana Kačera. V průběhu svých studií nasbíral zkušenosti v Národním divadle Praha, kam byl přijat do angažmá. Ještě tentýž rok odchází do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Svůj volný čas dělí mezi divadlo a dcerku Anežku. Jak sám říká: „Nejvíce si odpočinu v tramvaji, kde sedím a poslouchám okolí. Nikdy nevíte, jaký osud budete na jevišti potřebovat.“ Znamení Střelce mu předurčilo určitý cit pro přesné míření do nitra postav. Pro Martina je charakteristická určitá hloubka rolí, v nichž je obsazen. Většinou se jedná o projekty experimentálního charakteru. Mimo jiné si zahrál v české premiéře inscenace Sarah Cane Crave, dále titulní v Čechovově Ivanovi. Vedle Proměn ho čeká další premiéra v inscenaci Taboriho Kanibalové.

Ve výčtu vašich rolí převládají v uvozovkách takřka nehratelné inscenace, tedy hry pro náročného diváka. Jak se v nich osobně cítíte.
Pomalu mi táhne na Kristovy léta, k tomu se přidává určitá životní krize – z toho vycházejí moje vnitřní pocity. Postavy, které hraju, mají podobné problémy jako já, mezi mnou a hrdiny jsou určité souvislosti.
Např. v Ivanovovi je to krize 35. letého člověka, který se domnívá, že vše, co udělal, ho vysává. V Proměně vystupuje člověk, jenž se ráno probudí a zjistí, že už to takto dále nejde a už ze svého pokoje do smrti nevyleze. Takovýmto tématům se prostě ani v životě ani na divadle nevyhnete.

Nepostrádáte klasické inscenační postupy?
I v klasických rolích se řeší podobné problémy jako v současných inscenacích. Když například studuji roli od Shakespeara, tak zjišťuji podobnost problémů. Zásadní rozdíl spočívá pouze v odlišném jazyku, který je podmíněn dobou vzniku hry.
Hlavní otázkou i nadále zůstává – co je to klasika? Ovšem na toto téma bychom se mohli bavit dlouho. Klasika z jednoho úhlu pohledu označuje všechno to, co už je jednou dáno a vyzkoušeno.

Dobře. Inscenace mohou mít společná témata, ale určitě se liší v inscenačních postupech. Na těchto projektech pracujete s režiséry jako s panem Nebeským a dalšími, kteří nepoužívají např. klasické divadelní svícení.
Ale používáme klasická světla. V Činoherním studiu jsme zkoušeli klasiku – Moliéra a Shakespeara. Víme, jak je inscenovali jiní. Osobně si myslím, že u dobrých inscenací se neřeší, zda je to klasika nebo moderna. Někdo, jenž má nějaká ustrnulá dogmata z dřívějších dob, pak může klidně říci: „Ti toho Shakespeara zmršili.“ , ale pak je to jeho problém. Takový divák má prostě nějaký předobraz a chce vidět „svoji“ hru.
Nejmarkantnější to bylo, když jsme v Ústí dělali Antiku. V jedné kritice bylo napsáno, že nikdo z herců neměl bílé řízy. Pokud daná kritička neviděla, proč jsme měli dané kostýmy, proč jsou tam dané postavy, jaké jsou mezi nimi vztahy a o co nám šlo, pak v tomto případě, jakoby pro mě dialog s ní skončil. Když tenkrát psali drama v Antice, tak vycházeli z daných podmínek, proto jsme mimo jiné nechali v inscenaci vystupovat místo služek uklízečky.

Přál byste si zahrát například Shakespeara v pravé klasice, v kostýmech, na jaké jsou lidé zvyklí?Určitě ano. Na základě zkušeností, jak jsem zvyklý pracovat, tak by bylo jedno, zda jsou v inscenaci staré kostýmy. Důležitý by bylo, jak já tu postavu budu hrát.

Pojďme k Proměnám Franze Kafky. Tato inscenace bude mít ve čtvrtek 27. 2. 2003 premiéru v divadle Komedie. Čím Vás role zasáhla?
Kafka je již delší dobu mým oblíbeným autorem. Kafka se celým svým dílem a životem pídil po smyslu. Měl své vidění světa, které se ne vždy shodovalo s názorem ostatní společnosti. Jak mohl v takovém prostředí existovat? Čím se trápil, když ho společnost nepřijímala? Kafka se snažil okolí porozumět. Nežil na opuštěném ostrově – pracoval jako úředník v úrazové pojišťovně, o to více mohl konfrontovat svůj svět se všedním životem.
Proměna je právě o tomto, byť ve svých denících o ní říkal, že je veskrze špatná a bez konce. Pro mě Proměna rovná se Kafka.

Rovněž i v této inscenaci se budete snažit dokazovat, že Kafka je inscenovatelný.
Proměna není hra, ale povídka, která se vlastně zdá být nehratelná. Pokus přivést ji na jeviště za to opravdu stojí. V Proměně se vyskytuje svět na pomezí reality a snu, jak je pro Kafku charakteristické. Hlavní hrdina se ráno probudí a je z něj brouk. My jsme se vydali cestou, kdy se snažíme zjistit, co vedlo Kafku k tomu, že se hlavní hrdina ztotožnil s broukem. Nebudu skutečným broukem, ale pomalým a slábnoucím člověkem, kterého rodina vidí jako obtížný hmyz.

Držíme palce. Těšíme se na setkání nejen na premiéře 27.2.2003, ale u NetHovorů 2.3.2003.

4.3.2003 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!