Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Evald Schorm

Divadelní víkend na ČT tentokrát jistě potěší příznivce legendárního režiséra Evalda Schorma. Nejprve v cyklu Česká divadelní režie uvidíme jeho portrét (pátek 7.března od 20.00 h na ČT 2) a v sobotu 8.března od 20.00 h na ČT 2 můžete vidět záznam jeho představení Bratrů Karamazových z Divadla Na zábradlí v Praze z roku 1981. Představila se tu tenkrát celá herecká elita DNZ. K. Heřmánek, J. Bartoška, V. Bedrna, P. Zedníček, L. Mrkvička, J. Preissová a další.

7.března od 20.00 hod. na ČT 2
Česká divadelní režie Evald Schorm
15. 12. 18931 - 14. 12. 1988. Český divadelní a filmový režisér. 1962 absolvoval FAMU spolu s dalšími příslušníky tzv. nové vlny. Začínal jako dokumentarista. V hraném filmu debutoval 1964 kritickým pohledem na myšlení mladých lidí (Každý den odvahu), následovaly studie etických principů lidského chování (Návrat ztraceného syna - 1966, Farářův konec - 1968, Den sedmý, osmá noc - 1969, prem. 1990, Psi a lidé - 1971). Většina jeho filmů, tematicky zaměřených na životní a hodnotové krize a frustrace jednotlivce narazila na politické překážky. Po roce 1968 byly jeho filmy zakázány a nesměl ani natáčet - tento zákaz platil až do roku 1988, kdy natočil svůj poslední film Vlastně se nic nestalo, jejž dokončil těsně před smrtí. V 70. a 80. letech našel existenční východisko v práci pro divadlo, kde se uvedl inscenací románu Dostojevského Zločin a trest (1966, Činoherní klub), zde v další inscenaci Hodinový hoteliér 1969 prokázal mimořádný smysl pro divadelní specifiku volbou nekonvenčního obsazení, ale i pojetím herce jakou autora postavy a zároveň herecké osobnosti jako záruky autentičnosti divadelního aktu. Byl spolutvůrcem brněnské éry Miniopery na počátku 70. let (Berg - Johannes, doktor Faust, Milhaud - Únos Evropy, Opuštění Ariadny, Theseovo osvobození), opery inscenoval též v brněnském a pražském Národním divadle. V 80. letech hostoval i na operních scénách v zahraničí (Stuttgart, Ženeva). Spolupracoval s řadou malých scén, které mu byly blízké svou hravostí i metodou fragmentární kompozice (např. Studio Ypsilon, ale též Semafor, Divadlo na okraji, Studio Bouře, Činoherní studio Ústí nad Labem). Nejsoustavnější bylo jeho hostování v Divadle Na zábradlí ( Hrabalovo Bambini di Praga, Dostojevského Bratři Karamazovi, malé verze Shakespearova Macbetha a Hamleta, Gozziho Král jelenem). Jediné angažmá získal v Laterně Magice, kde od pol. 70. let působil jako scenárista a režisér - zde mohl skloubit filmové a divadelní postupy v inscenacích činoherního půdorysu - např. Noční zkouška A. Máši, Čechovův Černý mnich, ale též multimediální programy jako Láska v barvách karnevalu, Kouzelný cirkus či Odysseus. Schormův režijní styl preferoval kompozici otevřenou a epickou, přinášející na jeviště filmový střih, vyjádřený prudkými změnami rytmu, distance a ztotožnění v hereckém projevu i výstavbě inscenací.

8.března od 20.00 hod. na ČT 2
Bratři Karamazovi
Záznam inscenace F.M.Dostojevského z Divadla Na zábradlí v Praze.Pořad z roku 1981.Překlad P.Voskovec.Divadelní režie E.Schorm. Hrají:K.Heřmánek,J.Bartoška,V.Bedrna,P.Zedníček,L.Mrkvička,J.Preissová a další.
Dílo Fjodora Michajloviče Dostojevského je po léta mocným zdrojem mnoha divadelních tvůrců. Koncem 80.let minulého století se jeho román Bratři Karamazovi stal inspirací pro Evalda Schorma, který ji v roce 1979 inscenoval v pražském Divadle Na zábradlí. Tento jevištní experiment byl Schormovým autorským představením se vším všudy. Podařilo se mu v něm zprostředkovat divákovi svou představu: „Toužíme, aby se nám věci podaly prefabrikované, a tvorba, umění má být jako zákusek po večeři. Jenže já jsem pro kost v krku. Prvek destrukce, který je v každé tvorbě, to je jen katalyzující moment, který nutí člověka, aby luštil tu svou neznámou. Život je kromě jiného nejistý a nevypočitatelný, ale proč tak špatně snášíme vyjádření toho neklidu?“
Z tisíce stránek románu se Schormovi podařilo vytáhnout nejen zřetelný příběh o zločinu (mrtvý otec Karamazov vstupuje do hry jako potměšilá mrtvola, která se vrací strašit všechny přítomné ze záhrobí). S napětím tedy sledujeme nejen rozplétání příběhu o vraždě, kde všichni jsou podezřelí, ale zároveň sledujeme přehlídku lidské malosti, trápení, osamělosti a marného volání po lásce. V hluboké psychologické sondě sestupujeme až na samé dno lidské duše. V záznamu uvidíme tehdejší hvězdy Divadla Na zábradlí - Karla Heřmánka jako vášní sžíraného Dimitrije, Jiřího Bartošku v introvertním, vnějškově zkázněném Ivanovi, Pavla Zedníčka jako Aljošu, v němž se porozumění pro lidské slabosti a problémy sráží s jeho vnitřním neklidem v duši, Ladislava Mrkvičku jako Smerďakova, uhlazeného slizkého hada, pro nějž morálka je cizím pojmem. V eroticky vyzývavé podobě nás zde překvapí křehká Jana Preissová.

7.3.2003 Redakce | rubrika - Z éteru

TIP!