Scéna.cz 

Český divadelní plakát v proměnách času

Městská část Praha 5 připravila ve spolupráci s Divadelním ústavem v Galerii Portheimka nejen pro své občany výstavu českých divadelních plakátů.

Divadelní plakáty jsou svébytnými uměleckými díly. Ve sbírkových fondech Divadelního institutu se během let nashromáždilo přes 1000 plakátů, od 60. let až téměř do dneška. Tak jak klasické plakátové plochy, nedílná součást velkoměsta, byly vytlačeny billboardy či zlikvidovány zástavbou, tak divadelní plakát pomalu ztratil svou funkci a ocitnul se na okraji zájmu divadelních podnikatelů a tím i samotných grafiků. Tato výstava chce připomenout některé plakáty z posledních 50 let, připomenout české umělce, kteří působili nejen v Čechách a na Moravě, ale i na Slovensku. Jsou mezi nimi významní divadelníci, malíři, grafici i scénografové, jako např. Jaroslav Malina, Libor Fára, Pavel Brom, Adolf Brom, Pavel Teissig a řada dalších. Pro výstavu bylo vybráno cca 50 plakátů, vesměs originální výtvarná díla, bez zásahu (nebo jen s minimálním použitím) počítačové grafiky a typografie.

Plakát bývá označován za královskou disciplínu grafického designu. Rozšíření obrazového plakátu umožnil na konci 18. století vynález vhodné reprodukční techniky – litografie, u něhož stál Alois Senefalder - český vynálezce litografie jako techniky, jež dává tištěnému obrazu stejné možnosti jako slovu.
První plakáty se podobaly spíše vývěskám a cedulím, s uměním neměly ještě nic společného. Obsah tištěných slov byl důležitější než estetické podání. Později začíná používat i dekoraci, ornament, typografii, tučné typy písma a linky. Na konci 19. století vynikli svými plakáty Henri de Toulouse-Lautrec nebo Jules Chéret, na přelomu 19. a 20. století ovlivnil umění tvorby plakátu svými díly i český malíř Alfons Mucha. Stal se známým díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894-1895), který si objednala pařížská herečka Sarah Bernhardt. Z českých výtvarníků, kteří se plakát soustavně věnovali, jmenujme např. Milana Grygara, Jaroslava Švába, Jiřího Rathouského, Zdeňka Zieglera, Evu Švankmajerovou, Josefa Vyleťala, Karla Teissiga a další. Výrazné a osobité divadelní plakáty vznikaly v období 70.-80. let v tzv. studiových divadlech (Divadlo Na provázku, Ha-divadlo, Divadlo na okraji atd.)
V současnosti pozbývá většinou divadelní plakát samostatnou uměleckou funkci a často i hodnotu, většinou se orientuje jen na informační funkci, popř. soustředí se na propagaci hereckých protagonistů. V tom smyslu pozorujeme krizi divadelního plakátu podobně, jako je tomu u plakátu filmového. V obou sférách však čeští výtvarníci v minulosti vytvořili pozoruhodné množství originálních děl, které právem náleží k pokladům moderního českého umění.
Výstava českých divadelních plakátů probíhá v Galerii Portheimka v Praze na Smíchově do 31. května 2012.