Nováček Městských divadel pražských - Robert Hájek
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekMladý konzervatorista Robert Hájek byl jedním z těch, kdo zvítězili v loňském konkursu a získali angažmá. Na prknech divadla Rokoko má zatím za sebou dvě role - básník v Erdmanově Sebevrahovi a Ricky v Kanclu. Divadelních zkušeností zatím příliš nemá, ale připomeňme, že jej diváci před lety mohli vidět ve Vorlíčkově verzi Macha a Šebestové. Jaký tedy byl vstup nováčka do souboru MDP?
Přesně tak. V podstatě mezi jeho situací a mou v MDP je mnoho podobného. Rozdíl je v tom, že se tu nemluví o vyhazovu a že se tu nedějí tak podivné věci jako v Kanclu. Ricky přichází do kanceláře a hned první den se mluví o zrušení pobočky. Osazenstvo kanceláře ho zprvu nebere, dokonce dojde k drobnému konfliktu, protože nikdo nechápe, proč v takové situaci David přijal nového účetního. Děj se odehrává v průběhu týdne, a na jeho konci se už Ricky začíná rozkoukávat, trochu prosazovat. Celá hra je založena na trapných momentech, a v podstatě na pauzách. Vždycky proběhne nějaký trapný vtip a čeká se, co bude. Ale neděje se nic, takže – jedeme dál. Je to v podstatě jako ze života, když se na sebe člověk snaží upoutat pozornost, a většinou mu to nevyjde, protože se všichni starají jen sami o sebe.
Kdybych na konci minulé sezony nezkoušel Sebevraha, asi bych koukal jako Ricky - nevěděl bych, kde co je, kdo je kdo... Takhle jsem většinu těch, s kterými teď zkoušíme, znal už z minulé sezóny. Všichni se ke mně chovají hezky, i když si ze mě samozřejmě občas dělají legraci. Všichni jsou v pohodě a dobře se s nimi zkouší.
Obrovský. Jsem šestým rokem na konzervatoři a přesně na tohle téma chci psát ročníkovou práci - rozdíl mezi zkoušením na škole a v profesionálním divadle. Takže právě sbírám zkušenosti jak do života, tak do téhle práce. Uvidíme, jak se to vyvrbí, ale doufám, že to napíšu v pohodě a zdárně konzervatoř zakončím.
Vlastně ještě dříve. Máma (Jarmila Švehlová) ještě v pátém měsíci dohrávala v Divadle Na Vinohradech, takže jsem se na jevišti ocitl ještě v době, kdy jsem byl „v bříšku“. Jako malý jsem osm let prožil v Karlíně, kde máma hrála. Tím prvním velkým zážitkem, který mi utkvěl, byl muzikál Hello Dolly. Chodil jsem s mámou na zkoušky a při premiéře jsem si společně s herci prozpěvoval písničky. To představení jsem hrozně miloval.
Nestál. Pamatuju se, že mi maminka volala na školu v přírodě, že by mě chtěli do nějaké hry na Vinohradech, ale já jsem za žádnou cenu nechtěl, kategoricky jsem to odmítl. Příšerně jsem se styděl, a vůbec jsem si nedovedl představit, že bych stál před tolika lidmi. Zlom nastal postupně, když už jsem měl za sebou natáčení Macha a Šebestové a ještě jednu reklamu, a taky jsem si vyzkoušel dabing. Zjistil jsem, že mě tohle prostředí vlastně hodně baví.
Ano, byl jsem tehdy opravdu žákem 3.B., takže, když jsem byl pozván na casting a roli dostal, bylo to jako šité na míru. Při natáčení jsem se podíval i do Číny, což byla docela bizarní zkušenost. Pak jsem v roce 2007 točil seriál Josef A Ly. To už bylo v sedmé třídě, kdy jsem se začínal rozhodovat, co budu dělat dál. Máma mluvila o konzervatoři jako o nejlepších letech života, a tak jsem si řekl – proč to taky nezkusit? Takže jsem napřed chodil rok do přípravky, po deváté třídě jsem zkusil zkoušky a vyšlo to. Teď jsme na konci – máme absolventská představení v Divadle Na rejdišti (Malované na skle, Loučení se svobodou). Pro absolutorium stačí jedno, ale my máme čtyři (já jsem ve třech), protože v našem novém školním divadle se teď hraje docela pravidelně.
Ve druháku mě doporučili do inscenace Klapzubova jedenáctka v Minoru, kde hraju dodnes. To byla pro mě super škola, protože právě tam jsem se setkal s profesionálními herci a profesionálním zázemím. Všechno připravené, vyžehlené... Je to dost fyzicky a psychicky náročná inscenace, protože je tam hodně rychlých převleků a přestaveb, ale hrozně si to užívám.
Baví mě hrozně komedie a muzikálové věci, ale samozřejmě se nebráním i něčemu vážnějšímu, ba naopak - je to trošku jiné herectví, silnější zážitek. Ale v podstatě úplně vyhraněný žánr nemám. Co se nabídne, popadnu.
Hodně mě baví řídit, takže jsem si udělal řidičák hned, jak to bylo možné. Ve škole mě bavila akrobacie, a pohyb jako takový. Od malička jsem hrál fotbal za Duklu, nejprve v poli, a pak jako brankář. Ale od 16 let už nehraju, protože konzervatoř a tréninky nešly skloubit.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Iveta Bartošová - Ve jménu lásky
Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek
OPERA/ TANEC
Julie a Romeo zakončí sezónu Jihočeského divadla
Poslední premiérou zimní sezóny Jihočeského divadla bude taneční divadlo Julie a Romeo, které uvedeme v modern celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Kino Art: Na Chesilské pláži a Daleko od Reykjavíku
Na Chesilské pláži
Jiná doba, jiná láska. Britská adaptace stejnojmenného románu Iana McEwana, nominovaného celý článek