Scéna.cz 

Petrolejové lampy v Českých Budějovicích

Adaptaci prvotiny Jaroslava Havlíčka PETROLEJOVÉ LAMPY z pera Martina Velíška a Ivana Rajmonta uvádí od loňského března činoherní soubor Jihočeského divadla České Budějovice. Havlíček zachycuje v pestré psychologické perokresbě život jednoho maloměsta, kde se prolínají osudy měšťanů a sedláků.

Exkurz do starých časů nemusí být pro každého diváka lákavý. Ale stačí dobré herecké obsazení, trochu odvahy a výsledek se dostaví. V případě jihočeského nastudování působí emotivně, s výraznou stopou ve vnímání diváka.

Režisér Michal Lang spojil divadelní prvky – hudbu, scénu i herecké výkony do vyrovnané stejnorodé směsi. Každý prvek, byť má svou osobitost, je skutečně součástí celku. Scéna Milana Davida vychází z jednoduchosti – dominuje stůl a židle, postel, dveře a nakloněná rovina v horizontu. „Strop“ zdobí petrolejové lampy, které pracují se světlem. Hudba režiséra Michala Langa příběh nejen ilustruje, ale citlivě podtrhává.

Lang vede diváka v cyklu od smrti ke smrti. Jako ilustraci společenského života doby děje tvůrčí tým nabízí např. slavnost při zprovoznění železnice, masopustní veselí, svatbu, pohřeb. Hrdinové příběhu se nám představují od mládí a v koloběhu divadelního času pomalu stárnou. Divák z jejich osudů čerpá mladickou ztřeštěnost (Štěpka v podání Lenky Krčkové), pragmatickou zralost až přetvářku (Alois – Tomáš Drápela), obětavost pro grunt (Jan – Ondřej Volejník). Nejsyrovější postavou je Pavel, kterého bravurně ztvárňuje Ondřej Veselý. Předvádí marnotratného floutka, až po dokonalého manipulátora. Po většinu hry je oprávněně za své arogantní chování obecenstvem nenáviděn, zejména po svatbě se Štěpkou. Nakonec ale divák pochopí jeho obrovské srdce plné lásky, a odpouští mu. Dokázal vyvést statek z dluhů i ochránit svou manželku, to vše za cenu osobní oběti. Kde byla příčina jeho furiantského chování? Kdo nese vinu? Autor hledá odpovědi v jeho mládí. Zda byla správná volba poslat ho na vojnu, se dá pochybovat.

Inscenace bez protikladu výrazné ženské hrdinky by neměla ten správný náboj. Nosnou osobou ženského osudu je Štěpa Lenky Krčkové. Ta dokázala bravurně ztvárnit mladistvé třeštidlo. Jak sama říká: „Možná jsem svůj kýčovitý klobouk měla tenkrát zahodit…“ Jako moderní emancipovaná žena zůstane na maloměstě nezadaná. S odvahou přijme přímou nabídku k sňatku od Pavla, ale po svatbě rychle vystřízliví. Pavel jí upírá manželské právo a nechá ji bez pomoci na statku sedlačit. Štěpa hledá oporu v bratrovi Pavla v Janovi (Ondřej Volejník), a díky své silné nátuře překonává všechna úskalí sedlačení. Působivá je scéna, kdy sama telí krávu. Nakonec svého muže Pavla pochopí. Je mu oddaná a má ho ráda až do jeho skonu.

Inscenace Petrolejové lampy v podání Jihočeského divadla je velmi silná a působivá. Svědčí o tom skutečnost, že jsem zhlédl reprízu se středoškoláky, a ti ani nedutali. Režisér Lang potvrdil, že dokáže svým odvážným pojetím zaujmout všechny generace diváků.

Jaroslav Havlíček, Martin Velíšek a Ivan Rajmont: Petrolejové lampy, premiéra 25. března 2011.
Režie a hudba Michal Lang; scéna Milan David; kostýmy Tomáš Kypta a dramaturgie Olga Šubrtová.
Osoby a obsazení: Štěpka (Lenka Krčková), Pavel (Ondřej Veselý), Kylián (Jan Dvořák), Anna, jeho žena (Bibiana Šimonová), Malina (Petr Šporcl), Jan (Ondřej Volejník), Karla, děvečka (Věra Hollá), Alois (Tomáš Drápela), Helenka (Taťána Kupcová), Trakl, starosta (Jan Konrád), Xaver (Jan Hušek), Italský inženýr (Pavel Oubram), Hanousková, kartářka (Daniela Bambasová), Machoň, syfilitik (Roman Nevěčný), Boženka (Teresa Branna), Holčička (Agáta Dopitová nebo Kristína Postlová).
Psáno z reprízy 12. února 2013.