Scéna.cz 

Felicia Zeller: Přátelé generace X

Činohra Divadla J. K. Tyla uvádí komorní hru Přátelé generace X s aktuálním tématem workoholismu; premiéra na Malé scéně Nového divadla v sobotu 1. listopadu 2014.
Generace X je marketingové označení pro generaci dětí, která nyní nastupuje „k moci“. Shrnuje postoje generace narozené mezi lety 1965–1980. V současnosti totiž svět sdílí několik zásadně odlišných generací, protože v prudce se měnícím světě se rozdíly mezi generacemi prohlubují. Tito vzdělaní rebelové a sebevědomí mladí (kteří jako první nepoznali rasismus v jeho hrubé podobě) berou práci jako druh poslání. Nejen jako prostředek ke zbohatnutí. Po třicítce jsou zároveň rozhodnuti měnit svět k lepšímu. Už dnes vznikají v jejich duchu nové životní modely, politické strany a tzv. hippie/punk ekonomika. Stejně se zvedá zájem o životní prostředí, které je slučitelné se zdravím ekonomiky. O krizi a nebezpečích, které nejen na tuto generaci číhají, se však tolik nemluví. Originálním způsobem se toho zhostila Felicia Zeller, která mimochodem prý miluje zahálku. Bohužel si ji nemůže dovolit.

„Kdyby si nikdo přede mnou netroufnul na to sepsat Bibli, já bych to udělala. Jsem úspěšná. A platím za to svou cenu.“
Replika Anny Holzové z chystané inscenace Přátelé generace X snad nejlépe vystihuje téma workoholismu, kterým se zabývá i Felicia Zeller (1970), vycházející hvězda německé dramatiky. Autorka se narodila ve Stuttgartu, absolvovala Filmovou akademii v Baden-Württembergu. Jako dramatička získala řadu ocenění a tvůrčích stipendií. Je i filmovou režisérkou a mediální experimentátorkou. Její hra Přátelé generace X (X-Freunde), kterou uvádíme v české premiéře, získala v roce 2013 cenu za nejlepší hru roku (časopis Theater Heute).
Ve svých textech si nebere servítky a s vervou se pouští do kritiky sociálních nešvarů, jako jsou zmíněný workoholismus, alkoholismus žen, levné pracovní síly z východu ad. Někteří ji dokonce označují za politickou autorku. K tomu sama Felicia Zeller podotýká: „To ale neznamená, že se zabývám nějakou stranickou politikou. Zajímají mě situace, kdy jsou lidé vystaveni určitému tlaku, nebo když už se nedokáží přizpůsobit.“ Společenský a osobní tlak je hnacím motorem i Přátel generace X, ať už je jím postižen umělec, manažerka nebo kuchař. „Práce je totiž způsob sebepotvrzení, způsob, jak definovat své místo v životě,“ podotýká ke hře sama autorka. A když ji ztratíme, nebo jí naopak propadneme, potýkáme se s řadou psychických krizí a závislostí.
Texty Felice Zeller mají v sobě zakódovaný určitý druh improvizační, pohybové i slovní gymnastiky. Zpracovávají autentické, odposlouchané rozhovory. S matematickou přesností je pak autorka vystaví a zestylizuje. Nejde tedy o naturalistické vnímání skutečnosti. S ironickým humorem zrcadlí fungování západoevropské společnosti. „Nevím, čím jiným bych se měla zabývat. Nevím, co jiného by pro nás mělo být zajímavé než systém, ve kterém žijeme….,“ doplňuje dramatička.

Překlad hry Zuzana Augustová, režie Natália Deáková, dramaturgie Klára Špičková, scéna a kostýmy Lukáš Kuchinka.< br>Hrají Martin Stránský (Peter Pilz, sochař); Andrea Černá (Anna Holzová, majitelka firmy, která vyvíjí poradenskou činnost v oblasti politiky a podnikání a Jan Plouhar (Holger Holz, manžel Anne, kuchař, dříve provozovatel velké cateringové firmy, momentálně nezaměstnaný)