Scéna.cz 

Prastarý církevní hymnus jako v šapitó!

Stabat Mater – nová původní opera s principy cirkusu a fyzického divadla. Stabat Mater je liturgická báseň, která nenese narativní příběh. Autoři představení ze společenství, které si říká Tichá opera, společně s cirkusovými performery ze skupiny CIRQUEON, v ní hledali jednotlivé symboly a znaky, a ty převáděli do různých situací, které vizuálně, hudebně nebo divadelně vyjadřovaly emoce – utrpení, smíření, oddanost, víru, lásku…

Hudbu složila skladatelka ukrajinského původu Valentina Shuklina, od roku 2001 působící v Praze. Komorní orchestr Tiché Opery s mozartovskými parukami nastoupil pod pódium. Hudba byla směsí živé a elektronické hudby, různých zvuků – např. tekoucí vody, a hlavně operního zpěvu v podání pětice pěvců: Iriny Rurac, Zuzany Šejtkové, Lucie Prokopové, Václava Cíkánka a Ivo Michla. Dva z nich se předem posluchačům omluvili za hlasovou indispozici v době chřipkové epidemie, což jsme jim s pochopením odpustili. Výrazně slyšitelná nedokonalost se objevila snad jen jednou na počátku představení ve výškách v sopránu.

„Valentina neskládá hudbu samoúčelně, ale tvoří ji zároveň jako scénickou,“ oceňuje režisér a choreograf Radim Vizváry. „Sám text představuje silné emoce a duchovní hodnoty, na které dnešní společnost zapomíná, my se je snažíme umělecky ztvárnit pro současného diváka.“ Hlavním motivem je pro tvůrce ukřižování, které zkoumají z různých úhlů pohledu. „Myslím, že to je jedním z úkolů umění, otevírat nové myšlenkové a emoční horizonty a upozorňovat na ně,“ doplnila Shuklina.
Ženy i muži nastoupili v oděvu připomínajícím jižanské národy jdoucí do kostela – tedy v černé a ženy i s černými voálovými šátky na hlavách.

Matko Boží, lásku dej mi,
Kéž je tvůj a můj žas stejný,
Kéž už sama netruchlíš.

Skupina CIRQUEON měla kostýmy civilní, rifle a zpočátku i trička, která si performeři Jonáš Janků, Marek Menšík a Ondřej Holba během představení svlékali. Na předváděné kousky to bylo praktičtější a také to lépe vystihovalo cestu Ježíše s křížem na Golgotu; v několika obrazech ztvárnili Krista již ukřižovaného – ať už na tyči či na lanech. Cirkusová čísla zajímavě doplňovala hudbu a bylo opravdu na co se dívat!

Dej, ať patřím Kristu Bohu,
Den ze dne ať více mohu
Hořet láskou, být mu blíž.

Ač s názvem Tichá Opera, ticho moc slyšet nebylo. Celou produkci by si dokázali vychutnat například milovníci Tarji Turunen a Nightwish, neboť kombinace klasické opery a elektronické hudby mi po hudební stránce toto silně evokovala. Mně osobně se tento mix stylů velice líbí a podobným projektům fandím! Provedení tohoto díla si dokážu představit i ve větším prostoru, ať už na prknech některého z velkých kamenných divadel, hodně zajímavé by mohlo být představení v šapitó.

Dílo bylo provedeno v latině, ukázky v českém překladu byly čerpány z tištěného programu.

Stabat Mater, Akropolis, psáno z představení 1. 2. 2015.
Hudba a dirigent: Valentina Shuklina, Komorní orchestr Tiché opery. Zpěv: Irina Rurac, Zuzana Šejtková, Lucie Prokopová, Václav Cíkánek, Ivo Michl Režie a choreografie: Radim Vizváry. Performeři: Jonáš Janků, Marek Menšík, Ondřej Holba. Scénografie: Lucie Škandíková. Kostýmy: Petra Vlachynská. Elektronická hudba: Matouš Hekela. Lightdesign: Karel Šimek.