Scéna.cz 

Praha hostila MB(apostrof)99

Rok se sešel s rokem, prázdniny definitivně ovládly kalendář každého žáčka či studentíka a Praha opět přivítala neprofesionální a nezávislá divadla z celého světa. Již po páté se ve zdejší Malostranské besedě a v Divadle Na zábradlí konala přehlídka nazvaná MB(apostrof)99. Od 30. června do 4. července se na obou těchto scénách představilo publiku se svými inscenacemi dvanáct souborů ze Slovenska, Rumunska, Belgie, Itálie, daleké Venezueli a pochopitelně z České republiky.
Repertoár byl vskutku pestrý. Loutkové vystoupení, divadlo poezie, pantomima či autorské pohybové divadlo. Nechyběla ani klasická činohra ani premiérové představení, o něž se postaralo Divadlo Disk Trnava. Právě porovnání nejrůznějších divadelních stylů a technik užívaný v té či oné zemi a výměna zkušeností, pomineme-li vzájemné setkání mladých umělců, bylo tím největším přínosem celé akce.

Pro větší dramatičnost a zvýšení adrenalinu bylo zde coby součást festivalu též hlasování publika. To nahrazuje nesoutěžní statut festivalu. Škoda jen, že přítomných diváků bylo poskromnu. Těžko říci, zda-li selhala propagace, počasí nebo je na vině termín. Vždyť zároveň s tímto malým, o to však příjemnějším, nízkorozpočtovým festiválkem se na naši kulturní scénu derou takové kolosy jako Hradecký festival, Letní slavnosti na Pražském hradě, Filmový festival v Karlových Varech nebo ze stejné oblast například loutkářská Chrudim a ještě několik dalších. Nechce se mi totiž věřit, že by o tento druh přehlídky byl mezi veřejností tak malý zájem.

Ale zpět k hlasování. Jak to tedy dopadlo? Na třetím místě skončila pořádající Lucerna MB z Prahy se svojí premiérou hry Istvána Örkényho Rodina Tótových. Druhé místo pak po zásluze patří Pražačce Adéle Svobodové za její pohybovou performanci v níž propojuje pohybové divadlo s živou hudbou a filmovou projekcí, aby zmapovala souboj dvou protipólných principů - lidského nitra a společenských konvencí. To vše pod názvem Všechna jediná. Nutno ještě dodat, že tato interpretka je loňskou vítězkou Apostrofu.
A kdo že si odnáší zlatý vavřín? Objemný hliněný „Kanistr“ na víno z dílny vynikajícího českého herce Hynka Chmelaře, navíc naplněný nefalšovaným moravským pokladem, červený diplom a pozvánku na příští ročník, letos putují do Venezueli. Tamní soubor Teatro San Martin de Caracas si jej vysloužil díky inscenaci jejich vedoucího a režiséra Gustava Otta – Passport. Jedná se o zajímavý a velice čistě zahraný příběh muže, který na hranicích přichází omylem o svůj pas. Tím ztrácí svoji identitu a přestává pro úřady existovat. Slova, jimiž doposud mluvil, nikdo neslyší nebo slyšet nechce? Jakou hranici to vlastně překročil? V jaké zemi se to ocitl? Jak z toho všeho ven? Přesto, že jde o současnou satiru na poměry ve vojensko - byrokratickém režimu někde v Latinské Americe, nemá český divák s jejím pochopením žádné problémy. Čím to, že je nám to tak povědomé? Inu divadlo má zkrátka paměť – ještě že tak!

A tak i přes veškeré nedostatky, které při značně neformálním závěrečném ceremoniálu, jenž byl sám o sobě zábavnou formací, jak připustil sám náčelník Akram Staněk, to byl festival milý, který znovu ukázal, že umění nezná státních hranic, že různé jazyky nejsou na překážku, a že divadlo dokáže ještě stále lidi sbližovat. A tak se moc a moc těším na příští rok, až znovu propukne další, v pořadí již šestý ročník tohoto výjimečného setkání.