Scéna.cz 

Divadlo v Dlouhé oslavilo dvacet let

Právě uplynulo dvacet let od doby, kdy vznikla nová scéna pod názvem Divadlo v Dlouhé. Za dobu své existence si vydobyla významné postavení mezi pražskými divadly svou kvalitou a originalitou. Dnes mu někteří kritici vyčítají přílišný tradicionalismus, a málo nových impulsů. Nicméně, každý musí uznat, že Dlouhá dodnes platí jako značka kvality. O tom svědčí jak vysoká návštěvnost, tak i množství ocenění.
Dne 16. listopadu 1996 zahájilo svou činnost Divadlo v Dlouhé. Do prostor někdejšího Divadla Jiřího Wolkera přišla nová krev. Jedna skupina absolventů katedry činoherního herectví pod vedením Jana Borny (zahajovali předtím provoz v novém Dejvickém divadle), druhá skupina zkušenějších činoherních herců pod vedením tvůrčí dvojice Hana Burešová a Štěpán Otčenášek z Labyrintu (předtím Realistické divadlo, nyní Švandovo divadlo).

Vyhráli se svou koncepcí společně s někdejší produkční Labyrintu Danielou Šálkovou, která je od té doby zdejší ředitelkou. Výhodou bylo, že obě skupiny měly svůj repertoár, takže mohly okamžitě začít hrát. Postupně se Divadlo v Dlouhé zařadilo mezi nejúspěšnější pražská divadla, sen mnohých absolventů herectví na různých uměleckých školách. Kvalitu se podařilo udržet i proto, že si tady si nové přírůstky velmi pečlivě vybírají – nové herecké posily totiž nejen musí umět hrát, ale také muzicírovat, tj. hrát na nějaký nástroj a zpívat, aby za jádrem souboru nezaostávali…
Za léta své existence zažil soubor leccos, největší zkouškou bylo zaplavení divadla při povodních a následná sezóna, kdy se soubor ocitl bez „domova“.
Přesto dokázali uvést 104 premiér, z toho 33 scénických čtení a projektů pod názvem Krátká Dlouhá, v jejímž rámci se představuje slovenská sekce divadla (4 herci jsou slovenského původu). 33 her bylo uvedeno v české premiéře. Odehráli 4046 představení na vlastní scéně a uvedlo 1032 představení hostujících souborů. Divadlo za tu dobu navštívilo na 1,4 milionu diváků. Absolvovali 480 zájezdů, včetně zahraničních (nejdále byli v kolumbijské Bogotě).

Slavnostní večer k tomuto výročí uvedl Miroslav Hanuš, herec a režisér – a také excelentní moderátor. „Dvacet let marnivosti a pitvoření…“ tak zněl citát ze hry, a zároveň nadnesená charakteristika, doprovázející hlavní program večera. V něm vedle kultovních písní z inscenací (mj. Jak jsem se ztratil, Kdyby prase mělo křídla, Soudné sestry ad.) zazněl také výběr z kritických ohlasů. Ne, rozhodně se nejednalo o sebechválu, spíše o nadsázku, kuriózní potvrzení motta „Dvacet let marnivosti a pitvoření…“.
Kdo však sleduje Divadlo v Dlouhé, rozhodně se s tímto prohlášením neztotožňuje, naopak. Za ta léta přineslo Divadlo v Dlouhé se svými dramaturgicky i režijně objevnými inscenacemi, a mnohdy vynikajícími hereckými výkony (o tom svědčí množství Cen Thalie i Cen Alfréda Radoka) radost mnohým divákům, včetně kritiků. A také dětem, protože jednou z priorit Divadla v Dlouhé je mj. nabídnout kvalitní repertoár pro rodinné publikum. Pro děti a mládež zde jsou dva festivaly – Dítě v Dlouhé a Festival 13+, které představují nejmladší generaci pražských diváků divadla z celé republiky.
Součástí slavnostního večera byl kromě oblíbeného zpívání i další program. V druhé půli večera mohli diváci zhlédnout aktovku Václava Havla Ela, Hela a stop (Jaroslava Pokorná a Naďa Vicenová), zúčastnit se dražby rekvizit a kostýmů (dražily se celkem tři položky, ale díky licitátorovi Jiřímu Wohankovi a aktivitě přihazujících to bylo zábavné, a zároveň užitečné setkání, protože se podařilo takto získat několik tisíc na opravu rekvizit). Na závěr byl promítnut televizní dokument Samihy Malehové Dlouhých deset let, který mapoval prvních deset let Divadla v Dlouhé.
Ke svému výročí vydalo Divadlo v Dlouhé publikaci, která zevrubně mapuje dvacet let divadla - v přehledu inscenací, domácích tvůrců i externích spolupracovníků, ale také prostřednictvím 14 studií, které odborně a zároveň osobně mapují dvacetiletou éru tohoto divadla.