zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Romeo a Julie v Comedie Francaise

Romeo a Julie  (Comedie Francaise)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

V přenosech do kin v tomto roce přibyl do portfolia nabídky Cikánek Management nová divadelní řada z pařížské Comedie Francaise. První přenos se uskutečnil v malém sále Lucerny. Byl to záznam inscenace Shakespearova Romea a Julie v režii uměleckého šéfa divadla Erica Rufa. Zajímavé bylo především srovnání s inscenacemi her alžbětinského barda z britských divadel. Podle noticky k inscenaci „režisér Éric Ruf vidí v textu něco mnohem temnějšího a komplexnějšího a známá romance je tak vnímána spíše jako pozadí.“ V tomto smyslu rozdíly v porovnání s anglickým (či jakýmkoliv současným pojetím) zas až tak výrazné nebyly.

Protože málokterý ambiciózní režisér se dnes soustředí pouze na notoricky známý milostný příběh s tragickou pointou, ale logicky jej zařazuje do společenských událostí té které doby. Rufovo pojetí mi ze všeho nejvíce připomnělo koncepci inscenace Kennetha Branagha, který zasadil děj do poválečné Itálie (viz recenze zde.). Také v Rufově pojetí jsou herci oděni v přesně časově nezařaditelných kostýmech, které připomínají nadčasovou módu 20. století, stejně jako scéna (Eric Ruf je zároveň scénografem inscenace, autorem kostýmů je Christian Lacroix). Hraje se v sále Richelieu, a diváka hned uhodí do oka nesmírná rozlehlost (a výška scény), která trochu děsí. V proměnách se pak zachází s posuvnými stěnami, které odhalují různé části vnitřku domu (mj. se výrazné scény odehrávají u umyvadel na toiletě, při balkonové scéně Julie balancuje bůhvíproč na římse). Překlad do francouzštiny pochází z pera Francoise - Victora Huga (jednoho ze synů Victora Huga), který byl upraven režisérem do současnější podoby. S replikami se zachází dosti volně, některé z nich si vypůjčují postavy, které jsou tu navíc, jindy naopak jedna postava zvládne text několika lidí apod. Zásadní, i když v kontextu inscenace nakonec poněkud matoucí, je zařazení několika kabaretně laděných songů v první půli, které slibují výraznější proměnu koloritu a zesoučasnění díla, podobně jako zmnožení postav. V tomto případě je ozvláštňující přidaná postava černošského herce Bakary Sangarého, který se zpočátku jeví jako kabaretiér uvádějící děj, ale později shledáme, že funguje především jako pomocník otce Vavřince bratr Jean. Jako ústřední dvojici zvolil režisér Romea dvaatřicetiletého Jeremyho Lopéze a osmatřicetiletou Suliane Brahim, chůvu hraje čtyřiašedesátiletá Claude Mathieu a paní Kapuletovou osmdesátiletá Daniele Lebrunová. Věk protagonisůt neuvádím náhodou, protože jejich stáří (slyšíme-li v textu, když paní Kapuletová říká čtrnáctileté Julii „já už v tvém věku byla matkou“) výrazně posunuje - chvílemi až do neúmyslné grotesky - významy replik. V tomto smyslu tedy nejpřirozeněji působí starý Kapulet (charismatický sedmdesátiletý Didier Sandre), u něhož věk nevadí. Inscenace jako taková zachycuje důležité okamžiky v příběhu Romea a Julie. Ale jinak se spíše než na popsání společnosti oklopující milence ze znepřátelených rodů soustředí na zapamatovatelné vizuální zvláštnosti: ať už je to ono balancování Julie na římse, prolínání vykachličkovaného pokoje Julie s mnišskou celou, či prostředí hrobky, kde je Julie pohřbena vestoje (!) v obřadní róbě, z níž po probuzení vystupuje, a nakonec umírá pouze v zakrváceném kombiné. Inscenace Comedie Francaise ukázala zajímavý rozpor, který je v této mnoho set let staré instituci zjevný. Soubor disponuje především starými herci, legendami, a navzdory novátorským koncepcím se tu hraje do značné míry „po staru“. Těžko ovšem posuzovat stav souboru po zhlédnutí jedné inscenace. Bezpochyby tedy bude zajímavé sledovat, jak si tvůrci poradí s francouzskou klasikou, jako je Moliére nebo Rostand.

23.1.2017 17:01:25 Jana Soprová | rubrika - Recenze