Herecká cesta Lucie Matouškové v proměnách času
autor: archiv
Herečka Lucie Matoušková pochází z rodiny s hereckou tradicí. Její maminka Daniela Hlaváčová hrála v pražském Divadle E. F. Buriana (Déčku) a tetu Janu Hlaváčovou jistě dobře zná několik generací divadelních i televizních diváků. Jako dítě Lucie několikrát účinkovala právě na prknech zmíněného Déčka, chodila do dramatického kroužku, který vedla její maminka, a v pozdějších letech si zahrála i v televizních inscenacích. Po čtyřletém studiu na DAMU směřovaly kroky Lucie Matouškové do mladoboleslavského divadla. Své první angažmá dostala v roce 1999 a scéně v Mladé Boleslavi je věrná dodnes. Mezi ty, kteří ji na akademii nejvíc ovlivnili, patří – podle slov herečky – režiséři Petr Kracik (tehdy vedoucí ročníku) a Sergej Fedotov. DAMU ukončila rolí Alžběty v absolventském představení Marie Stuartovna. V loňské sezóně Lucii herecká asociace nominovala na Cenu Thálie za rok 2002. Dostala se v širším výběru mezi deset nejlepších hereček. Navržena byla za roli Lízy Curryové v Obchodníkovi s deštěm v režii Jaromíra Pleskota. (Inscenace se stále hraje a patří v Městském divadle Mladá Boleslav mezi nejúspěšnější tituly.)
Letos herečku ocenili zase diváci. A to v anketě Zážitek roku, kterou vyhlásilo divadlo ve spolupráci s Boleslavským deníkem, a v níž vyhrála spolu s Ivem Theimerem v hereckých kategoriích. Lucii můžeme na prknech její domovské scény vidět i v jiných úlohách, např. jako Virginii v inscenaci Pan Hamilkar, v roli Madlenky v Tylově Tvrdohlavé ženě a coby Sylvii Gazelovou, Nancy Marshovou a Violu Doré v Haroldovi a Maude. Nyní ji čekají zkoušky Vančurovy Josefíny s režisérem Radkem Balašem. V inscenaci, která se chystá na červnovou premiéru, uvidíme Lucii Matouškovou v titulní roli.
Byla jsem strašně překvapená. Myslela jsem si, že cenu za inscenaci dostane Tramvaj do stanice Touha a moc se nám líbilo, že diváci skutečně zvolili právě ji. A proto jsme se také domnívali, že vyhrají lidé z Tramvaje. Ještě před vyhlášením, když jsme šli s Romanem Teprtem na jeviště a viděli jsme připravené dárkové krabice, tak jsme si spolu říkali: „Ukradneme to a sníme, protože my nic nedostaneme.“ Jednoznačně jsem byla moc překvapená. Neměla jsem pocit, že tento rok jsem odvedla zvláštní práci. Obchodníka s deštěm jsme dělali už loni a letos jsem měla větší práci pouze na Panu Hamilkarovi. Možná je to i tím, že divácké vnímání může mít občas zpoždění, že chvíli trvá, než lidé herce přijmou do srdce, než si na něho zvyknou…
Hodně mi bránila. Nevím, proč povolila, když jí v Déčku řekli, že by potřebovali dítě do divadla. Vím, že ji dlouho přemlouvali a nechtělo se jí už tenkrát. Zřejmě si říkala, že to pro mě bude zábavné a potom na všechno zapomenu. Když se ale dítě dostane do takového prostředí, tak se potom těžko od něj odtrhává, pokud ho vyloženě „nevcucne“ jiná profese. Po konzervatoři jsem netoužila, protože jsem věděla, že vzdělání je na prvním místě. V tom jsme s maminkou spolu nebojovaly, a tak jsem šla na gymnázium. Po gymnáziu jsem se rozhodla pro DAMU a vím, že máma nebyla moc ráda.
Začínala jsem u režiséra Jaroslava Vedrala v Malostranských humoreskách. Potřebovali kluka a holku a máma tenkrát zrovna začínala vést „dramaťák“, takže se mnou hrál i kluk z kroužku. Později jsem měla malou roličku v Krysaři a hrála jsem ještě v inscenaci Jacobowski a plukovník. Divadlo se pro mě stalo druhým domovem. Maminka hodně zkoušela a hrála a já jsem odpoledne a večery často trávila právě v Déčku.
Ve třetím ročníku jsme s panem režisérem Kracikem dělali úryvky z Marie Sturtovny a já jsem hrála Alžbětu. Po roce jsem se k ní vrátila, to když si režisérka Kateřina Dušková vybrala Marii Stuartovnu jako naše absolventské představení. Ráda vzpomínám na Petra Kracika, který dva a půl roku vedl náš ročník. Dodneška z mnoha věcí, které nám vštěpoval, žiji a čerpám. Začínal s námi pomalu, půl roku jsme nesměli vůbec promluvit, dělali jsme jen pohybová cvičení a stínohry. Později nás naučil, jak jít do hloubky a jak se dívat na věci z různých úhlů. Připravil u nás také půdu pro Sergeje Fedotova. Ten měl úplně jiný přístup: umocněný Stanislavskij, žít roli dvacet čtyři hodiny denně, zvláštní smysl pro mystično, ke každé roli jsme museli napsat životopis postavy, alespoň deset stránek…
Je pravda, že když mi něco nejde, tak se v myšlenkách vrátím k některým jeho metodám.
Hrozně blesková! V srpnu mně zavolali z boleslavského divadla, že shánějí mladou herečku. Říkali, že mě viděli v DISKu v Marii Stuartovně a požádali mě o videozáznamy. Posbírala jsem vše, co jsem měla. Než přišlo září, bylo rozhodnuto, že mě berou.
Ano.
Takovou zdravou trému mám pokaždé. Nejvíc ale, když mě čeká zpěv. A to i přesto, že zpívání mám moc ráda. Připravuji se teď na Josefínu a už se trochu bojím.
Profesně ho vnímám jako poctivý růst od nejmenších rolí, od Komorné v Lucerně až po Lízu v Obchodníkovi. A souhlasím s postupem, kdy herec-elév jde od menších úkolů k větším. Takový způsob mi vyhovuje i proto, že jsem člověk, který se trochu déle sbližuje se svým okolím.
Asi právě nadějí pro každého. I když už člověk nevidí východisko, tak je dobré věřit aspoň koutkem duše, že přijde něco lepšího.
Hrozně! Strašně moc! Už se nemusím bát, mohu hrát s větší jistotou a hledat nové polohy. Vždy se těším na ostatní. Těším se, že znovu budeme pohromadě. Každé představení má svou specifickou atmosféru a Obchodník je pro mě „rodinná“ záležitost.
Chodím a hodně. Příští týden se chystám na Kouzelnou flétnu do Dejvického divadla. Nedávno jsem byla také na Hrdém Budžesovi. Zítra jdu do Divadla v Celetné. Mám své kamarády na Kladně, někteří spolužáci hrají v mosteckém divadle, kam chci také zajet. Ráda chodím i do Divadla pod Palmovkou, kde jsou vždy úžasná představení. Divadlo hodně sleduji, nemohla bych bez toho být.
Rýsuje se mi možnost mít do roka vlastní bydlení. Ve třiceti letech už hodně cítím potřebu někde zakotvit. Přála bych si i trochu našetřit, abych mohla na chvíli vyjet a cestovat.
TIP!
Časopis 16 - rubriky
reklama
Časopis 16 - sekce
HUDBA
Mezinárodní den Romů
Paĺikerav – Děkuji
Hudební oslava dnešního Mezinárodního dne Romů z pražského Rudolfina. Letošní konc celý článek
OPERA/ TANEC
Houslový virtuos Petar Markoski míří do Prahy
Skutečné houslové mistrovství předvede houslový virtuos, skladatel a zpěvák makedonského původu Petar Markoski celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 15. týden
Planeta pokladů: Afrika
Odhalování památek světového kulturního dědictví UNESCO na kontinentu plném tradičn celý článek
© Copyright 1998 - 2024 Scena.cz, z.ú. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu Scena.cz, z.ú. zakázáno