zvláštní poděkování
Volný.cz

Měsíční sonáta č. 11 v NOD Roxy

Měsíční sonáta č. 11

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Nová vlna mladých talentů z damácké alterny v NOD Roxy jako další titul (po Osamělosti komiksových hrdinů) představila zcela originální projekt pod názvem Měsíční sonáta č. 11. Pod tímto projektem je podepsán Janek Lesák & spol., přičemž si troufám říci, že to SPOL. je v tomto (a asi nejen v tomto) případě hodně důležité. Typ devising theatre, tedy divadla vznikajícího kolektivními nápady a kolektivní energií, dokáže mít mnohem větší razanci než energie jednotlivce. Směrovka, kterou v NOD nastavili, přináší nejen čerstvou, originální zábavnost, ale zároveň zajímavou dávku informací. Šťastný nápad začíná už u samotného námětu. Tvůrci se totiž dopídili přepisů autentické konverzace mezi kosmonauty Apolla 11, kteří poprvé v červenci 1969 vstoupili na povrch Měsíce, a řídícího střediska v Houstonu.

Snad každý z nás zná záběry z nitra kosmické lodi, kde kosmonauti Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins stojí u pultů plných tlačítek, takže vypadají tak trochu jako skupina dýdžejů, eventuelně si s až dětskou hravostí užívají stavu beztíže. Z legendární věty o malém krůčku pro člověka a velkém skoku pro lidstvo se už za téměř padesát let stalo už klišé, a stejně tak i tehdejší zařízení a možnosti kosmických korábů vypadají dnes jako retro sci-fi z béčkových filmů či počítačových her. Výše uvedené prvky složil tvůrčí tým do jiskřivé mozaiky nápadů, a je jasné, že herci se tohoto kosmonautského snu účastní s vysokým nasazením. A divák má možnost se na osmdesát minut ponořit s nimi do pohádky o letu do kosmu, v níž ovšem zaznívají autentická slova tehdejších vesmírných hrdinů. Z dnešního nadhledu, kdy každé dítě má ve svém mobilním telefonu mnohonásobně větší kapacitu dat než měli k dispozici tehdejší kosmonauti, může jejich (úspěšná) vesmírná cesta působit až absurdně, a zároveň mrazivě.
Janek Lesák společně s Natálií Preslovou se prokousali stovkami stránek záznamů rozhovorů uložených v archivech NASA (www.hq.nasa.gov/alsj/a11/AS11_TEC.PDF) a vybrané úryvky, v nichž se mixují odborné termíny s banálními hláškami, přeložil Michal Zahálka. Mimochodem, výchozí text je opravdu zajímavé čtení, a možná překvapí, že absurdních, chvílemi až dětinských hlášek, je tam spousta.

Takže, nastupme do vesmírného prostoru! V okamžiku, kdy vstupujeme do sálu NOD Roxy, v mlze startovacích par můžeme zahlédnout obrysy kosmické lodi (scénograf Mikoláš Zika), atmosféru dodává i light design Lukáše Jíry a Daniela Kozlíka a soud design Vojtěcha Drobka Krátkého (obojí pak buduje proměny nálad po celou dobu představení). Časem přibudou i autentické záběry z vesmírné lodi z roku 1969 na pozadí, aby se staly nenápadným svědectvím o tom, že to, co zaznívá na scéně, má hluboké kořeny v realitě. A už nastupují naši tři hrdinové, kteří mají zažít největší dobrodružství 20.století… V této verzi je představují Láďa Karda, Martin Cikán a Jan Strýček. Podobnost počítačové klávesnice s hudebními samplery patrně stála u zrodu myšlenky vizuálně propojit prostor kosmické lodi s prostředím rockového koncertu. Vzniká tedy jakási kombinace dokumentární hry s rockovým koncertem. Herci hrají na samplery (hudba Ivo Sedláček), a působí jako rockové hvězdy ze 60.let, ale vše, co zpívají, jsou autentická slova (!). Tato nadsázka, vytvářená pohybovými grify kombinujícími image pěveckých hvězd a pohyb ve stísněném prostoru kabiny či ve vzduchoprázdnu, je doplněna komunikací Houstonu (v přítmí hlediště sedící Lumíra Přichystalová, jako by z řídícího střediska promlouvala coby symbol „matky Země“). Celá situace diváka absolutně vtáhne, a hranice mezi realitou a virtuální realitou, do níž vstupujeme, se rozplývá. Takže přímo hmatatelně můžeme prožívat onen dojemný okamžik, kdy dva šťastnější kosmonauti vstupují na povrch Měsíce, a s napětím čekáme na onu proslavenou větu… Zatímco třetí, pilot řídícího modulu, je odsouzen k pouhému kroužení vesmírným prostorem. Navzdory vysoké nadsázce a stylizaci se všem hercům daří působit neokázale, přesvědčivě a sympaticky. Dokážou nás zatáhnout do hry natolik, že se rádi stáváme dětmi, které vstupují do paralelního světě, kde je možné všechno, a hra se stává skutečností. Vše je korunováno pointou, vracející reálný příběh do pohádkového rámce (a navíc odpovídající tajemně hravou formou na dotazy, týkající se existence Boha). To ovšem nelze prozradit, to se musí vidět!

www.nod.roxy.cz

23.4.2018 16:04:49 Jana Soprová | rubrika - Recenze