Scéna.cz 

Vítejte v Thébách

Krátce po Zbyhoňovi, s nadhledem glosujícím českou historii a českou povahu, představilo Stavovské divadlo další politickou hru. Tentokrát dramaturgie sáhla po britské hře mladé dramatičky Moiry Buffiniové Vítejte v Thébách, která kombinuje motivy z antických mýtů s odkazy k současné politické situaci ve světě. Modelově zachycuje vztahy mezi rozvojovými státy a jejich mocnými civilizovanými „ochránci“ poté, co byly tyto země takzvaně osvobozeny a byla zde nastolena demokracie, která v prvním stadiu znamená především chaos. V mnohých situacích a jednotlivých replikách tedy můžeme poměrně snadno nacházet paralely se současným vývojem různých zemí především na africkém kontinentu. Buffiniová nachází stejně silnou inspiraci také v antických mýtech a u antických hrdinů, kteří jsou dnes vnímáni rozporuplně.

Autorka si pohrává s nejrůznějšími odkazy na známé příběhy (například Théseus se při návštěvě v Thébách po telefonu dozvídá o smrti své manželky Faidry, jsme svědky situace, kdy se Antigona snaží pohřbít svého bratra Polyneika atd.).
Buffiniová ukazuje postavy známé z antických bájí z různých stran, a těžko se hledá kladný hrdina. Tým žen v čele s novopečenou prezidentkou Eurydikou se snaží v zemi rozbolavělé válkou udržet pořádek, ale sama se nedokáže zbavit bolesti a touhy po pomstě. Její spolupracovnice jsou většinou hodné, ale na politiku příliš idealistické. V zemi zuří i konkurenční politický boj, v jehož čele stojí populista a exhibicionista Princ Tydeus, který je zároveň zábavný i slizký. Jeho partnerkou je Pargeia, bývalá žena Polyneika, a jejich vztah je založen na vzájemném využívání. Do zubožené země přijíždí na návštěvu první občan Athén Théseus, doprovázený snaživým tajemníkem Faexem a diplomatkou Taltýbií. Ovšem vztah Thésea jak k nově demokratické zemi, tak podřízeným je lehce štítivý. Vědom si převahy své země vlastně nikoho a nic nebere vážně. Prostě jen hraje svou roli hodného bohatého strýčka, který přijel pohladit a laskavě pohovořit, ale finančně rozhodně přispět nehodlá. Stranou velké politiky se odehrávají další příběhy. Ať je to příběh Antigonin a Isménin, mladých žen poznamenaných stigmatem prokletého rodu; Teirésia, tragickou postavu, s níž si bohové nehezky pohráli. Zbavili ji identity i zraku, je mužem i ženou zároveň, a jako dar ji věnovali strašlivou vizionářskou schopnost. Politické a osobní hrátky vyšší společnosti se odehrávají ve válkou rozbitém městě, kudy pobíhají psychicky narušení obránci a dělají pořádek. I když v jedné ze závěrečných scén to vypadá, že prezidentka Eurydika bude vládnout s podporou a pomocí Athén, poslední scéna tento zdánlivý optimismus zpochybní. Mladí obránci se totiž chystají vydat na cestu a škodit v nic netušících Athénách.

Tvůrčí tým režiséra Daniela Špinara (dramaturgie Ilona Smejkalová, scénograf Heinrich Boráros, kostýmní výtvarnice Linda Boráros a hudebník Jana P.Muchow) se podívali na text s groteskním nadhledem. A tak se zlato a samet Stavovského propojily se zdevastovaným, zaprášenými rozbouranými zdmi, kostýmy jsou kombinací pestrých módních výstřelků, folklórního kostýmu u Eurydiky, travesty erotického kostýmu prince, nenápadných kostýmů šedých myšek, nových ministryň a vše rámuje partička mstitelů s krvavě rudými tvářemi a krví potřísněnými kostýmy. Silně groteskní stylizace, kterou Špinar pravidelně ordinuje svým hercům, nemusí každému sedět. Ale svým způsobem přesně vypovídá o dnešním světě, kde žádná šílenost není nemožná. A tak před námi defiluje celá galerie postav, které přes silnou stylizaci připomínají různé verze dnešních politiků. S vysokou nadsázkou a škodolibým šklebem jako by režisér sledoval svět, kde se pod laskavými či odpornými maskami vždy skrývá něco dalšího, co postavy chtějí skrýt. V paměti bezpochyby utkví prezidentka Eurydika Jany Strykové, která v sobě má orientální vznešenost, skrytou vášeň, ale i nejistotu a bezmoc; Théseus Davida Matáska, povýšenecký sebejistý narcis, který se už natolik rozplynul ve své roli, že už ztratil sám sebe. Šokující tvář nabízí Radúz Mácha jako Princ, rozmazlená lascivní hvězda, bez rozpaků ničící kohokoli ze svého okolí. Zajímavou výzvou pro Kateřinu Wintrovou je role věštce Theirésia, proměňuje se během příběhu mnohokrát, a v některých podobách je opravdu k nepoznání. Pestrá plejáda postav se přelévá přes scénu, jako by jedna situace vtékala do další. Text Moiry Buffini do sebe nabral obrovské množství témat, která někdy mohou vyznívat až banálně či modelově. A Špinarův způsob inscenování může připomínat rozšlápnutou plechovku, v níž všechna ta témata byla napěchována a vytryskla odtud v zdeformované formě. Je to samozřejmě riziko pro diváka, že neodejde neposkvrněn. Ale to je koneckonců vždycky riziko divadla, které je zrcadlem tohoto světa.

ww.narodni-divadlo.cz