Scéna.cz 

Cabani: Bond/Medea (sociálně asociální bájení)

Nezávislá soukromá divadelní společnost Studio Dva uvádí novou inscenaci bratrů Cabanů Bond/Medea. Nedá mi to, oproti zvyklostem se musím pozastavit nad skvělou společností Studia Dva. Není závislá na státních dotacích, a přesto naplňuje cíle podobně jako veřejnoprávní divadlo – uvádí nejen české a světové premiéry, pouští se do projektů, které k podobným soukromým subjektům patří, zve diváky na představení, kdy si oddechnou a spíš se pobaví, než aby hluboce zkoumali různá poselství a symboly. I když o náročné tituly, které zapřáhnou mysl divákovu a zároveň polechtají bránici, také není nouze. Angažují nejen mediálně známé, ale v podstatě dobré a vynikající protagonisty… Inscenace Bond/ Medea se řadí mezi kvalitní tituly, i když nemohu tvrdit, že bude přijata hladce nebo úplně bez diskuzí…

Historie původního titulu Bond/ Medea spadá do scénické činnosti nezávislých divadelních spolků v Divadle Komedie. Za přispění grantů (mám dojem, že ze strany Magistrátu hlavního města Prahy…), byl uvedený titul, kde bylo nutné se v rámci grantové taktiky zaměřit i na tělesně postiženého hrdinu. Nakonec se titul dočkal premiérového uvedení a snad jediné reprízy. Zvednutí z divadelního popela zapomnění se dočkal až díky Studiu Dva.
První otázka, která nás zaskočí, je samotný název – Bond/ Medea. Nabízejí v tomto titulu inscenátoři dvě jednoaktovky? Nebo si hrají s oběma postavami – Bondem (mužským novodobým filmovým hrdinou) a Médeou (ženská hrdinka z řecké mytologie) a propojí jejich osudy, najdou u nich nějakou analogii, propojení?
Zmínili jsme hrdinství obou – současné doby (snad 50 let od vzniku prvního filmu s Bondem lze považovat za současnost) a dávné doby minulé (a tady je to již potvrzené, že několik tisíc let je skutečně dávno a dávno…)
A v tomto vidím jasný klíč příběhu (a je jedno zda je to klíč železný, nebo vystavěný snímáním oční sítnice, otisků prstů nebo na základě hlasového analyzátoru…). Klíč, který nám říká, že příběh Bond/Medea vychází z báje. A to je skutečná trefa do černého. Bond hrdinně bojuje proti zlu a vždy se mu do cesty připlete krásný protipól – milenka nebo partnerka, která jeho macho hrdinství dodá flautovou patinu ženské něžnosti (a neznamená to, že by sama nevládla tvrdému bojovému umění nebo nedokázala používat bezskrupulózní taktiku k dosažení cíle). A lehkým mostem se dostáváme k Médee – není to hrdinka, co ovládá s lehkostí tvrdé bojové umění, používá a zneužívá svou krásu, jde si tvrdě za svou mstou a to dokonce za hranice ženské empatie matky?

Bratři Cabani nabídli právě podobnou smyšlenou báji, kde monstrózně propojili charakter, dobu, cíle obou „příběhů“. Divákovi za pomoci úžasných udělátek (v ústraní forbíny míchají vizuální pozadí prostřednictvím modelů, jednoduchých prafilmových triků, např. kontra světlo, přiblížení a vzdalování modelu od kamery, pohyb s pozadím – iluze jedoucího vozu, letícího letadla apod.) To vše dělají tak mistrně, že divák nepostřehne, že to není live, ale že se mu na horizontu promítají filmové předtáčky (ale klobouk dolů, nápad vynikající, a jak se říká jistota je jistota….) Kdyby vás zajímalo, ono se to skutečně moc odhalit nedá, ale první podezření u mě vzbudila rozdílná hustota scénického dýmu v reálu a v projekci, a pak mě utvrdily kamery, neměly na sobě červené světlo live záznamu…
A samotný příběh a prostředky? Celou tu divadelní formu jsem si nazval divadelní film, filmové divadlo, mediální masáž spolu s písněmi, tancem, hudbou všech možných žánrů a interpretů (a došlo i na hudební Kocábovu sekvenci z projektu Laterny Magiky Odysseus – 80. léta minulého století). Divák se nenudí, a musí velmi přemýšlet. Na scéně se mu prolínají mediální předvolební debaty, zákulisní tajemné schůzky, společenské falešné večírky, prostředí tajné ponorky apod. To všechno v rytmickém střihu, tu rychle, až bláznivě, tu pomalu. A do toho herci, vynikající svými výkony. Nahlédnutím do scénáře byste zjistili, že některé postavy mají až 25 převleků, není divu, že pánská část tančí valčík v bojových kanadách, byť ve skvělých společenských oblecích, následující převlek do bojové pohotovosti by prostě nestihli, a věřím, že svlékání jim usnadňují suché zipy a garderobiérky …

A na kterého zkušeného hereckého barda vyšel Bond? Tuto roli ztvárnil divadlem nepolíbený exředitel ZOO Petr Fejk. Jak sám v jednom rozhovoru řekl: „Je to na diváka prostě fejk…“ Nicméně, v roli bájného hrdiny obstál. Dramatickou a vypočítavou Médeu, ať mytologickou nebo současnou mediální manažerku ztvárnila zkušená a skvělá Ivana Chýlková. Role investigativního redaktora se s bravurou šoumena těžkého kalibru ujal Jan Kraus. Záhadnou Madamme M., tělesně postiženou, ale za to chladnou, plnou strategie, nabízí divákovi šarmantní Zuzana Stavná (alternuje Monika Absolonová). Zapomenout nemůžeme ani na Iásóna – Peter Strenáčik, ten svým exotickým zjevem nahání onen strach, vyvolaný předsudky. Stranou nestojí ani Medeini synové – Michal Slaný (alternuje Václav Jílek) a Václav Liška. Všichni mají našlápnuto na výbornou. Do toho nesmí chybět ženský element – Petra Nesvačilová (Sun Shine), i když její emancipační role je z hlediska ženského pojetí diskutabilní; a taky Redaktorka – Josefína Voverková, alt. Petra Kosková.
Inscenace Bond/Medea nabízí divákovi nejen bájný historický exkurz, ale odhaluje strategie a prostředky mediální války. O to děsivější, že neteče „biologická krev“, ale přesto z ní vznikají mrtvoly ne na jasně dané a vytyčené frontové linii, ale kdekoliv a jakkoliv. Zejména užívání (zneužívání) sociálních sítí je opravdu drastické. Vraťme se do lesa, na moře, do hor bez internetu a médií.

www.studiodva.cz