„Nemám pomyšlení jít jinam,“ říká herečka Gabriela Míčová
autor: Scena.cz
K divadlu se dostala díky pravidelným zájezdům do brněnských divadel, coby studentka střední zdravotnické školy ve Vyškově. „Po Mahence, Mrštících a Janáčkově divadle následoval zážitek zásadní – divadlo Husa na Provázku,“ vzpomíná herečka Gabriela Míčová a dodává: „Jednou nás vzali na představení Vladimíra Morávka Panna a netvor. Hra mě natolik zaujala, že jsem se o Dětské studio DHnP začala více zajímat a častěji jej navštěvovat. Zúčastnila jsem se i konkurzu na nové členy souboru, na kterém si mě Vladimír vybral. A já se stala herečkou-amatérkou Dětského studia.“
Po maturitě pracovala rok ve Fakultní nemocnici v Brně-Bohunicích jako zdravotní sestra a pravidelně si odbíhala na představení do Husy na Provázku. Studovala dva roky na šumperské soukromé herecké škole, po které následovalo studium na pražské DAMU. Ve třetím ročníku na DAMU začala spolupracovat s Pražským komorním divadlem. Od té doby účinkuje v inscenaci Lidumor. Další byli Bandité, hra uváděná v divadle Ponec. Od roku 2002 je již plně spjatá s divadlem Komedie, kde dosud nazkoušela role v inscenacích Tvar věcí, Antiklimax, Alenka v kraji divů. Za sebou má i tragické role, například Ofélie ve hře Egona Tobiáše Solingen (rána z milosti). Postava Ofélie v této hře umírá. Se smrtí se Gabriela Míčová v minulosti nejednou setkala jako zdravotní sestra. V současnosti účinkuje v nejnovější inscenaci hry Thomase Bernharda U cíle a zkouší s Tomášem Svobodou roli Aélis Mazoyer ve hře rakouské autorky Elfriede Jelinekové Klára S..
V inscenaci Antiklimax ztvárnila postavu Marjánky. „Moje asi největší role, kterou hraji velmi ráda. Od Wernera Schwaba jsem viděla inscenaci Prezidentky v režii Dušana Pařízka a sama jsem nazkoušela roli Biancy ve Schwabově Lidumor aneb Má játra beze smyslu. Takže důvěra v další schwabovský projekt byla veliká.“ Dále přiblížila jak tato inscenace vznikala: „Tuto komedii jsme zkoušeli velmi krátce a intenzivně. Jedna celodenní aranžovačka proběhla na chalupě Jirky Štrébla někde v Českém ráji. Stáli jsme na louce mezi kravami, Jiří ječel něco o ´kundovsky vyleštěném kriplovi´ (tedy text ze hry) a stále větší skupina přihlížejících sousedů byla našimi prvními pozornými diváky.“ Musíme přiblížit, že hra se řadí mezi tzv. fekální dramata a je velmi nekonvenční. Pojednává o jedné rodině, kde otec zneužívá všechny členy rodiny.
„Pro mě představuje dost smutný osud, a hlavně pravdivý - ze života. Podobné rodiny se mohou najít, narazila jsem na to v nejbližším okolí. Je důležité takovou zprávu o dnešní společnosti divákům nabídnout. Je to paradox, toto téma je tak vážné a hra je přitom vynikající komedií. Někdy mě až mrazí, jak se diváci smějí. A diváci nám často potvrzují, že přes všechen smích i oni mají smíšené pocity. Čeho víc můžete divadlem dosáhnout?“
„Ostrostřelci jsou křest ohněm. Nejde jen o pouhé kouzlo improvizace, o jakousi divadelní ruskou ruletu. Je to test, za jak krátkou dobu se dá vyrobit skutečná inscenace – za dva dni, osm hodin…“
„Ostrostřelce děláme s vědomím, že jde o krátkodobou ale důležitou záležitost. Je to dobrý trénink po prázdninách, rozcvička na začátku sezony. Je dobré, že si něco takového mohu zase prožít. Improvizaci jako takovou, kdy si herci stoupnou bez přípravy na jeviště, jsem zažila naposledy na hodinách Miloše Horanského na DAMU. A v Komedii musím být připravená: v představeních se často improvizuje. Většinou jsou pevně dané mantinely a místa, kde se vyskytnou a jaké téma pojednávají. Vždycky je jasné čím se má daná věc uzavřít, aby se zase mohlo pokračovat. Jsou to improvizace v řádu nazkoušené věci. A to znamená skutečné uvolnění a osvěžení.“
Lidumor se hraje pátou sezónu a stovku jsme již překročili. A Antiklimax jsme hráli jen za první sezónu třicetkrát. Jakmile překročíme dvě stě repríz, tak ti podám zprávu.
Zachtělo, a taky jsem už Shakespeara hrála. Na škole například Puka v inscenaci Snu noci svatojánské. Nebráním se tomu ani dnes. Jsem otevřená všemu. Klidně budu tančit v baletu či zpívat operu. (Velký smích!)
Myslím, že absolventi uměleckých škol musí mít štěstí, aby mohli divadlo vůbec dělat. Mnohdy nemáš na vybranou, mladý herec je rád, když mu je nabídnuta role. A potom musí být šikovný a mít štěstí a sehnat si další práci v dabingu, rozhlase, reklamě aby se vůbec uživil. A kdo sází na naprostou svobodu a nejistotu a chce dělat jenom „umění“, může být brzy svými brigádami v kavárnách, obchodech atd. pěkně svázán. A kdo nemá štěstí, tomu zůstane možná jen ta práce v kavárně. Vždycky si říkám, že bych se mohla vrátit do nemocnice. Mrtvých se už nebojím.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
OPERA/ TANEC
LVHF bude uměleckým dílem hudebních a zednářských idejí
Koncerty klasické hudby, jejichž program definuje vzájemnost hudebního bohatství a zednářské symboliky – celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 19. týden
Želary
Anna Geislerová ve strhujícím příběhu, který uvádíme u příležitosti výročí květnových dnů, konce 2. celý článek