Scéna.cz 

Wielebni ve správné míře stylizace

V rámci zlínského festivalu Setkání/ Stretnutie hostovalo polské divadlo Narodowy Stary Teatr Krakow s inscenací Slawomira Mrozka Wielebni. Svižná intelektuální komedie, postavená na slovním humoru a překvapivých pointách, našla silnou odezvu i u českých diváků, kteří se sem tam smáli na herci nečekaných místech, neboť je pobavilo vyznění některých polských slov. Městské divadlo opatřilo hru českými titulky a stručným obsahem hry od překladatelky Ireny Lexové. Čekala jsem od Mrožka velkou mystifikaci, po zhlédnutí mě tato hra zaskočila svou nadčasovostí a současně aktuálností, s jakou zobrazuje danou skutečnost. To, čemu jsem se v divadle smála, nevyprchalo jako u jiných komedií, ale proměnilo se mi v nitru v smutek a jemnou, pohnutou melancholii.
Realistická scénografie Andrzeje Witkowského byla pro část avantgardně zaměřených festivalových diváků možná zklamáním, i když její přehnaná opisnost mohla být způsobena přesnými scénickými poznámkami Slawomira Mrozka, na nichž si natolik zakládá, že na jejich dodržování možná osobně dohlížel.

Když reverendka Glorie vlévá do skutečné kávy skutečné mléko, tento malý detail zahraje na smysly a člověk přijme tuto poetiku za svou. Těžší bylo pro jevištní techniky umístit všechny kulisy na jevišti, kde však podle slov Jerzyho Stuhra, vypadala dekorace ještě lépe, než na domácí scéně.
Česko-Slovenské publikum přišlo a těšilo se především na Mrožka, nejhranějšího polského autora v Čechách, kterému rozumějí na celém světě, ve střední Evropě však obzvlášť dobře, neboť mají za sebou obdobnou historickou zkušenost. Mrožek je na jakýkoliv náznak manipulace davem či jednotlivcem mimořádně citlivý, proto se zaměřil na ožehavé téma víry a církve. Bohužel asi musel svůj příběh zasadit na protestantskou faru, aby si polská katolická veřejnost mohla pomyslet: „My takoví nejsme, to protestanti, někde v Americe.“ Protestantská tematika mu umožnila zaplést do děje i postavu farářky-ženy, což u nekatolických církví dávno nikoho nepřekvapuje, při dnešní feminizaci veškerých, dříve maskulinních povolání. Mrožek tady počítá s reakcemi polského publika ovlivněného náboženskými stereotypy, pro něž je to rovněž situace nemožná, absurdní.

Za inteligentním slovním humorem nezaostávala ani adekvátní fyzická akce (bez kopání do zadku), velmi se mi také líbila herecká souhra a nasazení, s jakým krakovský soubor týmově bavil diváky, prost individuálního exibicionizmu. Režisér vedl své herce i sebe k vytvoření správné míry stylizace, herci podávali pravdivý výkon, nejvíce mě zaujali dva nejstarší protagonisté, Anna Polony jako židovská tetička Růža a Jerzy Stuhr jako hippies profesor Wilkinson. Jejich životní a herecká vyzrálost přesáhla kategorii herectví do „pouhé“ existence na jevišti, kterou dodávali celému představení punc výjimečnosti. Mrazivě autentická byla i oficiální hříšnice farnosti, předsedkyně výboru „Svobodné, nezávislé a samosprávné farnosti Mrs. Maria Simpson“ v podání Aldony Grochal. Příjemným zpestřením je práce s osvětlením dodávající bizardnímu příběhu správnou atmosféru.
Byrokratickými zmatky se na faře místo jednoho objevují dva faráři. Mladý muž a mladá žena (divák je hned v duchu dává dohromady, jak to mezi nimi jiskří, jak jim to vedle sebe sluší). Mrs. Simpson při lustraci obou adeptů okamžitě straní muži,dokud ho ženská konkurentka rafinovaně neoznačí za Žida. Mrs.Simpson: „Jéžišikriste, to Vy jste nám ukřižoval našeho Pána?“ Reverend Bloom suše po anglicku odpoví: „Osobně s tím nemám žádnou zkušenost, madam.“ Mezi oběma duchovními se strhne legrační ostrá výměna názorů, dokud ho nepřeruší telefonát neznámé ženy reverendu Bloomovi, který v očích obou žen, uškodí jeho dobré pověsti.
Manželé Wilkinsonovi žijí v krásném světě svého mládí, kdy patřili k hnutí Hippie. Profesor se začíná dvořit mladé farářce, jeho žena si oblíbí duchaplné rozhovory s charismatickým farářem. Nic si vzájemně nevyčítají, chovají se roztomile, bezprostředně a působí sympaticky-dle kréda: „Make love, not war“.

Po nich následuje brutálnější dvojice pochybného podnikatele Toma a atraktivní dominy Betty. Mrs. Simpson vyzve oba faráře, aby přednesli své koncepce řízení farnosti. Farář Bloom považuje za hlavní princip demokracii, jeho konkurentka preferuje vládu pevné ruky. Když je hlasování odročeno, zůstanou na faře jen samotní kandidáti. Farářka Glorie touží po kariérním postupu, plamenně přesvědčuje faráře Richarda o nutnosti působení ženského elementu v církvi a viní muže-kněze z monopolního držení úřadu. Farář Richard své problémy ventiluje tajným kouřením cigaret.Obraz muže na zdi, ho dráždí natolik, že jej otočí lícem ke zdi.

Mrožkův brilantní satirický ostrovtip, parodie a nadsázka neubrala ději napětí, s obavou jsem sledovala, jakým směrem se osud našich hrdinů bude vyvíjet. Morální zkáza sektářské farnosti, kde Mrs. Maria Simpson působí jako dogmatický vůdce, řídící životy svých stoupenců diktaturou násilí a agresivity. Neagresivní jedinci jsou sadisticky šikanováni, ale všichni jsou přesvědčeni společnými ideami sekty. Oba snoubenci-faráři oproti tomu nejsou schopni věřit v Boha tak, jak by si přáli a jak to vyžaduje duchovní služba. Reverend Bloom šel na kněze, protože už nechtěl být Židem, ze strachu z židovského údělu.
Myslím,že je úžasně osvobozující si uvědomit, že repliky jako:
„Velebnosti, vy jste Žid?(…)Oni nám poslali kněze Žida? Vždyť Židi už neexistují, vy to nevíte? Žid to není existence!“ jsou dnes už jenom k smíchu.

Narodowy Stary Teatr Krakow - Wielebni
Režie Jerzy Stuhr; výprava Andrzej Witkowski
Osoby a obsazení: Reverend Richard Bloom (Piotr Grabowski); Reverend Glorie Burton (Ewa Kaim); Mrs. Maria Simpson (Aldona Grochal); Teta Růža (Anna Polony); Profesor Ned Wilkinson (Jerzy Stuhr); Mrs.Ami Wilkinson, jeho manželka (Beata Paluch); Tom (Juliusz Chrzastowski); Betty (Agniezka Wielanowska); Duc Ćiko (Blazej Peszek).
Premiéra 23.června 2001, psáno z reprízy v Městském divadle Zlín 12. května 2005.