Scéna.cz 

85. výročí úmrtí Eduarda Vojana

Jeden z největších bardů divadelního jeviště, herec velkolepého zjevu a projevu - Eduard Vojan, jehož partnerkou na scéně byla Hana Kvapilová, patřil k nejvýznamnějším představitelům počátků psychologického herectví u nás. Vynikl především v rolích shakespearovského a ibsenovského repertoáru.
Nejprve působil u různých menších divadelních společností, mj. 1876 - 78 u J. E. Kramuele, 1879 - 1881 u J. Pištěka, 1881 - 84 u F. Pokorného, 1884 - 86 u P. Švandy. V letech 1886 – 88 byl členem Národního divadla v Brně, od roku 1888 se stal jednou z nejvýraznějších osobností činohry Národního divadla v Praze, především pod vedením režiséra Jaroslava Kvapila. Usiloval o syntézu vývoje českého herectví a jeho pozvednutí na uměleckou a filozofickou úroveň světového moderního divadla. Byl vynikajícím představitelem realistického psychologicko-analytického herectví. Hrdinské postavy vytvářel zejména hlasovým projevem, úspornými gesty a charakterizačními detaily.

Z výrazných rolí, které si zahrál, jmenujme alespoň ibsenovské postavy Ulricha Brendela v Rosmersholmu, 1887, dr. Ranka v Noře 1887, Stavitele Solnesse, 1912 , české hrdiny - Francek (A. a V. Mrštíkové, Maryša, 1894, 1900, 1908), Honza (J. Kvapil, Princezna Pampeliška, 1897), Jan Žižka, 1903, Jan Hus, 1911, Jan Roháč, 1918 (A. Jirásek), shakespearovské hrdiny Macbeth, 1902, 1916, Hamlet, 1905, 1907, 1915, Othello, 1908, Shylock v Kupci benátském, 1909 (W. Shakespeare), ale i další jako Cyrano z Bergeracu (E. Rostand, 1904), Mefisto (J. W. Goethe, Faust, 1906 1910), Veršinin (A. P. Čechov, Tři sestry, 1907) či Valdštějn (F. von Schiller, 1909).