Scéna.cz 

ORESTEIA: Tragédie každého člověka, rodiny, společnosti

Soubor Činohry Národního divadla Praha uvádí volnou adaptaci Aischylovy antické trilogie ORESTEIA v moderním uchopení britského dramatika Roberta Ickea, monumentální vrstevnaté drama, které silně a neúprosně promlouvá směrem k dnešku. Robert Icke je anglický dramatik a režisér, který se proslavil moderními adaptacemi klasických děl. V roce 2015 uvedl svou verzi Oresteie v Almeida Theatre v Londýně, kde byla oceněna za odvážnou interpretaci Aischylova díla. Cílem bylo přiblížit antický text současnému publiku a ukázat, že témata spravedlnosti, pomsty a rodinných vztahů zůstávají aktuální i po dvou tisících letech.

Režisér Marián Amsler pracuje s Ickeovou vrstevnatou předlohou, která je náročná nejen na interpretaci, ale také na herecké ztvárnění. Postava Oresta (Zdeněk Piškula) nese těžký textový part, což může pro neznalého diváka znamenat složitější orientaci v ději. Režie se opírá o velká gesta a nabízí vizuálně i emocionálně silnou smršť, což odpovídá drsnému světu Oresteie.
Scénografie Petra Vítka je silná - dominantní kachlíky s působivým kontra světlem ve ventilátorech v horní části jeviště. K tomu bílé kachličky - vychází z předlohy, protože koupelna nebo lázně, to je místo očisty, ale krev nejde smýt. Koupelna představuje sterilní až odosobněný prostor - a právě vztahy jsou zde navýsost odcizené. Postavy se snaží očistit svou vinu, své činy, ale minulost je vždycky dožene. Tato atmosféra navozuje dojem klinického prostředí, Orestes je podroben výslechu doktorky. Tento prostor umožňuje únik před světem, před veřejností. V koupelně se mohu vykřičet, nechat na sebe stékat vodu, ale mohu se očistit uvnitř sebe? Utéci před sebou samým? Těžko. Scénografie naprosto rezonuje s dějinami násilí, jak je známe z moderní historie. Tato scénografie nepředstavuje jen koupelnu, ale také místo exekuce, kde se chladně a metodicky vykonává rozsudek, ale zároveň místo, kde člověk naposledy stojí sám se sebou.

Kostýmy Evy Jiřikovské působí minimalisticky a moderně, s důrazem na neutrální barvy a jednoduché linie, což vytváří kontrast k dramatickým událostem na scéně. Použití zemitých barev (hnědá, šedá) dodává postavám přirozenost a nadčasovost, zatímco bílá a kanárkově žlutá působí jako symbol očisty, světla a energie – a to může souviset s vývojem postav i se samotnou cestou Orestea od temnoty ke smíření. Výtvarnice hledá vztah mezi přírodními silami a osudem postav – což je v Oresteie geniální přístup.
Hudební a zvuková složka Ivana Achera vytváří neustálý tlak osudovosti a nevyhnutelnosti pádu.
Herecké výkony jsou klíčové pro udržení intenzity inscenace. Zuzana Stivínová jako Klytaimnéstra přináší silnou dynamiku mezi matkou a ženou, která se ocitá v neutěšeném světě mužů. V jejím projevu cítíme zoufalství, ale také odhodlání. David Matásek jako Agamemnón (a Aigisthos) ztvárňuje muže, který musí balancovat mezi rolí vládce a otce, což se projevuje v jeho vnitřním rozporu při rozhodování o oběti vlastní dcery.
Zdeněk Piškula v roli Oresta podává emocionálně intenzivní výkon, jeho postava osciluje mezi bolestí a nutností naplnit osud. Přechod od živelné pomsty k chladnému právu v jeho podání působí autentičtěji.

☆☆☆☆☆Inscenace ORESTEIA v Národním divadle je silným divadelním obrazem, který nejen aktualizuje antické drama, ale také zrcadlí současný svět plný nejistoty a otázek po spravedlnosti. Je to tragédie, která se odehrává v každém člověku, v rodině, ve společnosti.☆☆☆☆☆

📘 Robert Icke: Oresteia
Režie Marián Amsler, scéna Petr Vítek, kostýmy Eva Jiřikovská, hudba: Ivan Acher.
Osoby a obsazení: Agamemnón, Aigisthos (David Matásek), Klytaimnéstra (Zuzana Stivínová); Orestés (Zdeněk Piškula); Élektra (Jindřiška Dudziaková); Ifigenie, Kassandra, Athéna (Berenika Anna Mikeschová); Doktorka (Gabriela Mikulková); Kalchas, Reportér (Marek Daniel); Cilissa, Fúrie (Veronika Janků); Meneláos (Jan Bidlas) a Talthybios (Pavel Neškudla).
Česká premiéra 6. února v Národním divadle, Praha.

🌍 www.narodni-divadlo.cz