Scéna.cz 

Odvážné sázky divadla a Sazky

A už je to opět tady! Nová divadelní sezóna se nám krásně rozbíhá a je tedy nejvyšší čas, začít též s galavečery, nějakou tou beneficí, charitou a oceňováním. Na Tháliiny vázy, Radokova vajíčka a vavřínové věnce je ještě času dosti, čeští lvové jsou stále v kleci jatí, a nový pan ministr nestihnul zatím rozhodnouti, zda, koho a za co letos ocení. Divadelní noviny a Sazka však neváhaly a na kvalitu se rozhodli sázet. Ti nejlepší z nejlepších, alespoň dle mínění kritiků, v oblasti alternativního, pohybového, hudebního a činoherního divadla se tak na finanční šek od Sazky, obraz páně Kratochvílův, sošky a šperky mistra Milkova těšiti mohli. A aby slávě a překvapením bylo učiněno zadost, coby hostitel bylo divadlo Semafor vyvoleno.
Inu, hezké je to divadlo, ten Semafor v Dejvicích, hezké a nové. Malý a útulný sálek, který však jistě pojme všechny spřízněné duše této legendy let šedesátých, nejmodernějšími zázraky technickými, s nimiž žel obsluha jak „Horváthovci“ o Matějské pouti čaruje, vybavený, stěny úryvky písní dvojice S+Š symetricky popsány, romantický strop, jenž oblohu připomíná, krásná opona mistrem Suchým ručně malovaná a pochopitelně jeviště, domov umělcův, nechyběti nemůže. Tam se také zraky všech přítomných, a díky velkorysosti televize České, kteráž to rozhodla se tento akt zaznamenati, i nepřítomných, vehementně upínaly.

A byla to vskutku podívaná, až oči přecházely. Rozjezd - velkolepý. Úvodní song páně Suchého, opona se zvedá, na scéně živý orchestr, a čtyři dívenky laškovně pomrkávající, rozpustile skotačící a zvesela pištící. Inu rozverné mládí, bez něhož se moderní show prostě neobejde. Pak již elegantní, usměvavá a jako vždy velice kultivovaná Jitka Molavcová jala se nás provázeti večerem. K tomu přidala pár písní, pro velký úspěch a na žádost přítomných kamer si jednu hnedle dvakráte vystřihla, a aby zábavy nebylo málo, se svým principálem některé kousky převeselé z postaršího repertoáru semaforského oprášila. Žel očista byla lehounko nedbalá, listy scénářů od myší prokousané, a pár point rozhodlo se tedy východem „z nouze“ produkci opustiti. Když v závěru mistrně přitančil a zapěl sám velký Karel Gott, laik žasl a odborník se divil, jaké že show je to divadlo schopno. Ještě větší, byl to údiv, když ukázalo se, že velkolepá produkce se teprve ve své půli nachází. A tak, nežli Múzy divadlem stihli se proběhnouti, by osrdí jejich nad moderní architekturou zapláti mohlo, byl tu opět „božský Kája“, tentokráte i s oběma semaforskými nestory, aby se snad divák necítil býti o něco ochuzen. A opět Jitka se svojí písní, kteroužto diváky chtěla zřejmě naučiti. A pak pan Suchý a jeho pokus o využití metod současného humoru při zasvěcování přítomných do Babičky, díla to klasického. A zase ty pointy, kteréžto ze scének veselých opětovně utíkaly. A zase to překvapení a údiv nad tou snovou reality show.

Inu, chtěl to být večer velkolepý, hvězdný a veselý. Stal se však lehce posmutnělým, hvězdně vyhasínajícím a velkolepě rozpačitým. Humor, vtip, lehkost a nadhled, jímž v roce minulém v Dlouhé svítila zelená, viděl letos v Semaforu stopku. Písničky semaforské, patřící dnes k evergrýnům, byly sice stále krásné, ale zaznívaly jaksi z druhého břehu. Ze břehu, kam chodí odpočívat ti, kteří již znaveni jsou tempem dnešní doby. Hodna obdivu byla snaha a urputnost, s níž dva komici snažili se ze všech sil, jenž místy byly silami posledními, probudit a oživit, co dávno chtělo by spát.

Měl to být večer oceňování a byl věru večerem ocenění. Jan Borna odnesl si cenu za představení dle kategorie alternativní, jenž duši každého umí sic různorodě, však vždy mile pohladiti a právem by mu tak i ceny ostatní náležely. Tak vysoko by jeho Kabaret Prévert-Bulis samy Múzy cenily. Však adeptů s cennostmi divadelními bylo prý v minulé sezóně více, a tak kritici divadelní dále jinak rozhodli. Nad pána Dočolomanského a jeho Farmu v jeskyni vraj naozaj medzi tanečnými a pohybovými divadly nič lepšiehoho nebolo. Jan Schmid, divadlo hudební se svojí Ypsilonkou a Vinobraním dobyl. Liška Bystrouška J. A. Pítínského k ceně za činohru až z Uherského Hradiště na ocásku dovezla. „…a já dostal hlavní cenu, pro tebe ty, Z cizoty,“ mohl při následném rautu držitel hlavní ceny, Alois Švehlík vesele recitovati.

A tak se skončila jedna postmoderní divadelní reality show. Sazka dobrý skutek učinila a chudobným umělcům almužničku dala, páni kritici se snad konečně domluvili, kdo že se jim to vlastně v uplynulé sezóně nejvíce líbil, hosté si na výtečném rautu pochutnali, šatnářky kabáty urychleně rozdaly, nohy na ramena vzaly a domů pospíchaly, by v televizi viděly, jak že se to ve vile dá žíti. A Múzy? Tak ty vyrazily na lov Elsy s nadějí, že vždycky může být hůř.

}A galerii se Múzy zpracovávati jaly…{ Uvidíte brzy...