Scéna.cz 

Moje sněhová královna

„Dostanete se domů až na snídani,“ strašili diváky Káj, Gerda, Sněhová královna a další postavy z cool Sněhové královny v podání Berliner Volksbühne (režie F.Castrof) - ve včerejší postmoderní jevištní události ve Státní opeře (8. listopadu 2005).
Zápletka malého – mladého Káje uneseného Sněhovou královnou (Marilyn Monroe?), kterého se vydává hledat jeho přítelkyně Gerda, odstartoval řetězovou reakci příběhů, paralel, metafor, citací a režijních nápadů, které mohou být někdy srozumitelné (a vlastně ani nemusí) jen opravdovému znalci. Postavy přecházejí do dalších příběhů, umírají, ožívají a mění své převleky v proudu černého humoru, slovní i situační komiky, který nemíní nikdy skončit.

Herci si pohrávají s rolemi, hrají si mezi sebou i s obecenstvem, které je čas od času zaváto sněhovou vánicí, skropeno vodou či jen slovně napadáno. Hraní v Praze se jim zalíbilo natolik, že rozehráli představení původně avizované na dvě a půl hodiny téměř o tři čtvrtě hodiny déle.
V této pohádkově psychoanalytické férii nechybí oblíbené scénické rekvizity – záplavy pěny (naštěstí jen na scéně), penisy (také naštěstí jen na scéně), dusivý kouř, různé podivné materiály v tekuté i pevné formě, useknuté lidské hlavy a také živá vrána posléze vypraná v pračce a dvě velké živé horské kozy.
Přes všechna větvení a odbočky nakonec Gerda nalézá Káje a děj dospívá k (ne)šťastnému happyendu. Skvělé hlasové, pohybové a improvizační schopnosti interpretů byly tím zázračným prostředkem, který dokázal udržovat pozornost diváků po celou úmornou délku představení.