Mistr a Markéta: Kam máme jít
autor: Scena.cz
Pokusit se o převod Bulgakovova románu Mistr a Markétka vyžaduje značnou dávku odvahy. Nakonec nezbývá než věřit… Jevištní podobu tohoto díla uvedlo v nedávné premiéře Městské divadlo Zlín. Vzhledem k zajímavému tématu ale i k pozoruhodnému režijnímu zpracování byla inscenace zařazena na program minipřehlídky Naráz 2005.
Autorsky i režijně je pod celým projektem podepsaný Dodo Gombár. Dokázal nabídnout inscenaci, v níž si mistrně pohrává s časoprostorem a, jak říká jedna postava, se čtvrtou dimenzí – fantazií. Gombár projevil obrovský cit pro mix, tedy zejména pro míchání různých divadelních žánrů jako kabaretu, muzikálu, absurdního dramatu, divadla na divadle a dalších. Vše důmyslně propojené a fungující v přesně časovaném temporytmu.
Divák se nemusí obávat nějakého technicistního představení, ale díky hudbě Karla Albrechta a scéně Jaroslava Milfajta se ocitá ve zvláštním fantazijním světě. Takto pojatý projekt by mohl ztroskotat na hercích. V žádném případě se tak nestalo v případě zlínského nastudování. Soubor divadla doslova válcuje svými výkony. Mistr a Jésua v podání Rostislava Marka má v sobě nejen hereckou vyzrálost, podivínství, ale i charisma. Pilát Ponský Dušana Sitka zase obrovskou dějinnou skutečnost trestu na objednávku nebo úřednickou horlivost. Zvláštní rozměr a děsivé tajemno ze znalosti budoucího předvedl Zdeněk Julina coby Woland nebo také ďábel. Markéta Petry Hřebíčkové byla čistá svou láskou k Mistrovi.
Režisér Dodo Gombár nabízí v prvé části příběhy psychicky narušených dvou pacientů - Mistra a již vyléčeného Bezprizorného (Gustav Řezníček). Scéně dominuje realistický hřbitov s velkým býlím křížem. Postupně se odvíjejí osudy jednotlivých postav, které jsou prostřihované příběhem Ježíše. V závěru první poloviny přichází doslova šok – na jeviště vstupuje režisér (Luděk Randár) s připomínkami k hereckým výkonům, divák má nabýt dojmu, že je na generální zkoušce.
I v tomto případě platí dvojnásobně – nesuď dne před večerem. V druhé půli Gombár nabízí scénu oproštěnou od všech zdobností. Vpravo u portálu stojí pouze černý kříž. Centrem pozornosti je „cesta“ osvícená svícemi a stůl, kolem kterého sedí všichni herci, již bez kostýmů, pouze v černých oděvech. Jakási pohřební hostina či poslední večeře páně.V momentě kdy Woland přebírá moc nad režisérem, doslova zamrazí.
Gombár si pohrává s biblickým příběhem, se světonázorem každého jednotlivce, s láskou, věrností, spravedlností, prostě s životem.
Ďábel se svou suitou odcházejí. Otázkou je, kdo co naplňuje lidský osud – klad a nebo zápor, světlo nebo stín., bůh nebo ďábel.
Na jevišti zůstávají Mistr a Markéta s otázkou: „Kam máme jít my…?! V prostoru nad jevištěm se objeví dvě židle a stůl – symbol rodiny jako velký ideál.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu
Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek
Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih
Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek
Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla
Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Peter Nagy 65
Peter Nagy 65
65. narozeniny a 40 let na scéně oslaví oblíbený zpěvák, interpret hitů jako například Kristí celý článek
OPERA/ TANEC
LVHF bude uměleckým dílem hudebních a zednářských idejí
Koncerty klasické hudby, jejichž program definuje vzájemnost hudebního bohatství a zednářské symboliky – celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 19. týden
Věčný Egypt: Dědictví
Tisíciletá historie africké země vepsaná do tamní architektury, nekropolí, řemesel i celý článek