Scéna.cz 

Deník Anne Frank

Hledí na nás z obálky programu opravdová Anne Frank? Neuvěřitelná podoba protagonistky scénického čtení z deníku Anne Frank v Divadla komedie se skutečnou autorkou nás až zaráží. Nejde však jen o fyzickou podobu. Německá herečka tureckého původu Asli Bayram (mimochodem německá Miss Universe v roce 2005) se téměř „převtělila“ do třináctileté židovské dívky a prožila na scéně fascinujícím způsobem její tělesnou i myšlenkovou proměnu v dospělou ženu.
Skutečná Anne Frank se narodila ve Frankfurtu nad Mohanem 12.6.1929 jako druhá dcera v židovské rodině, která po nástupu Hitlera v roce 1933 uprchla do Amsterodamu. Ke svým 13. narozeninám 12.6. 1942 dostala Anne od svého otce deník, do kterého si hned začala zapisovat. Nebyl to však obyčejný deník, zosobňoval přítelkyni Kitty, které Anne mohla svěřit i ty nejdůvěrnější myšlenky. Když obdržela její starší sestra Margot dopis od SS, aby se připravila na transport do koncentračního tábora, uchýlila se 6. července 1942 celá rodina Frankova do tajného bytu, kde se skrývala do srpna 1944.

Svět dospívající dívky – její touhy, přemítání o lásce, ale i vzdor vůči dospělým, filozofické otázky po smyslu toho všeho – precizně vyjádřený Asli Bayram odstínem hlasu, gestikulací, postojem těla - se nyní smrštil na prostor mezi židlí a postelí v jejím pokoji, kam se ale ještě musí vejít i další uprchlíci. Před námi Anne podléhá zoufalství a depresím, ty se ale mění v přijetí, víru a naději a také humor a okamžiky štěstí.
Zápisky končí 1.srpna 1944. 4.srpna 1944 byly zatčeni na základě udání všichni obyvatelé úkrytu a odtransportováni do tábora ve Westerborku. Anne a její sestra Margot umírají na tyfus v koncentračním táboře Bergen –Belsen v březnu 1945. Z celé rodiny přežil pouze otec Anne, Otto Frank, který zemřel v roce 1980.

Přes všechna omezení a absurditu celé situace vyvěrá z textu i jeho autentické interpretace nezdolná vitalita, láska k životu i lidem a schopnost vést hodnotný lidský život i za tak nelidských okolností, což můžu navodit až pocit katarze. Sama realita jakoby nám předvedla archetypální drama, kdy kruh se uzavírá, naplnilo se životní přání hrdinky – umírá, ale díky deníku přetrvává i po své smrti.

Projekt scénického čtení divadla Stadtheater Esch-sur-Alzette v režii jeho současného ředitele Charlese Mullera lze považovat za další ze zajímavých příspěvků z programu festivalu německého divadla, jehož poselství je pro nás právě v této době velmi velmi aktuální.