Scéna.cz 

Matásek civilní démon, Prachař sebemrskačský Faust

Osobitý prostor, kontroverzní tématika spolu se světelnými efekty a tajuplnou hudbou vytvořily vynikající podmínky pro zpracování hry Tragická historie o doktoru Faustovi podle Christophera Marlowa. Michal Dočekal, režisér, vsadil na osvědčený herecký tým, s kterým se pokusil prozkoumat hranice mezi dobrem a zlem. Hru uvádí Divadlo Komedie v prostoru vyšehradské Gorlice v rámci akce Sláva barokní Čechie.

V inscenaci se nápaditě střídají těžké filozofické pasáže s kabaretními čísly. M. Dočekal udržel gradaci celé inscenace a závěrečné Faustovo očištění či zatracení, kdy za zvuků chrámové hudby reflektory švenkují na originální sochy z Karlova mostu, a zároveň do prostoru padají kameny symbolizující konec světa, je velmi působivé a efektní.
Z herců si jednoznačně nejlépe vedl David Matásek Mefistoteles. Jeho civilní ztvárnění dává postavě samozřejmost a chladnost. Postava je díky tomu ještě více démoničtější.
Naproti tomu Faustovi, David Prachař, chybělo vnitřní zrání a zápas. Vše jakoby přišlo ráz naráz. Náznak zápasu se objevil v momentě, kdy Faust, nešťastný z daru nesmrtolnosti, se chce napodruhé zaprodat peklu. Náhle se objeví žebračka Bílý anděl, kterou Faust následuje k Bohu, ale posléze ji ubije lopatou. Faustův přesun v čase do současnosti, kdy Prachař vystoupí v podobě rockera, rovněž efektní. Vedle toho divák těžko stráví Prachařovo oblíbené sebemrskačské herectví, sypání zeminy na obnaženou hruď nebo pomazávání se blátem. Některé tyto rádoby efekty se staly samoúčelné bez opodstatnění.
Tragická historie o doktoru Faustovi v podání souboru Divadla Komedie nabízí velmi zajímavé a experimentální divadlo. Zda se vydáme cestou za Bílým andělem nebo poslechne hlas postavy v černém hábitu, bez obličeje, s opálenými křídly, tedy hlas Černého anděla, to už záleží na každém z nás.