Scéna.cz 

Ochotníci s divadlem v srdci

Sedlčany jsou městem středního Povltaví, položené asi 60 km jižně od Prahy, na pravém břehu řeky Vltavy. Počátky města sahají až do 11. století Sedlčany byly vždy významným hospodářským a kulturním střediskem a je tomu tak i v současnosti, kdy zaznamenaly velký rozkvět. Tradiční hudební festival Sukovy Sedlčany, lidové slavnosti Rosa, rallyecrossové závody v Sedlčanské kotlině a další sportovní a kulturní akce přitahují každoročně tisíce návštěvníků. Kulturní dění obohacuje Spolek divadelních ochotníků v Sedlčanech .

Historie tohoto spolku se vztahuje k roku 1841, kdy byl zakládací listinou ustaven ochotnický spolek. V preambuli zakládací listiny stojí: "Měšťanstvo Sedlčanské zřídilo sobě, na způsob větších podnikání, totiž akciemi, divadlo." Tímto se sedlčanský ochotnický spolek řadí k nejstarším v České republice. Roku 1992 vznikl samostatný Spolek divadelních ochotníků v Sedlčanech .
Spolek tvoří na devadesát členů, z toho kolem padesáti se jich aktivně podílí na činnosti spolku. Hlavní činností spolku je realizace ochotnických představeních. Spolek se dále stará o výchovu mladých adeptů herectví. Opomenout nelze ani akce společenského charakteru jako plesy, zájezdy, opékání buřtů apod.
Od samého počátku má spolek štěstí na obětavé a zapálené členy, kteří se měli od koho učit. Spolek navazoval na dlouholetou tradici divadelnictví v Sedlčanech. V šedesátých letech byl v Sedlčanech postaven Kulturní dům s divadelním sálem, který je po přestavbě špičkovým zařízením. Jeho rozměry jsou srovnatelné se scénami profesionálních divadel. Díky kvalitním podmínkám na domovské scéně omezuje soubor hostování v okolí na minimum, neboť ne vždy najdou odpovídající sál, který by měl patřičné technické zázemí.
Repertoár souboru tvoří přebohatá paleta her klasických až po divadelní hry se zpěvy. Například Matka , Bílá nemoc , Lucerna , Paní Marjánka , Sen noci svatojánské , Krumlovské romance , Revizor , Naši furianti , Noc pastýřů a mnoho dalších. Nepsaným pravidlem se stala realizace dvou divadelních her do roka. Dnes, z důvodů časových, a hlavně ekonomických, uvádí spolek v premiéře vždy jeden divadelní kus do roka. Roku 1997 byla sehrána divadelní hra Melíška, Mottla a Stehlického Ostrov milování , další sezónu uvedl soubor Sto dukátů za Juana .
V souboru pracovali tři kmenoví režiséři, v současnosti díky jejich podnikatelským aktivitám zůstal jeden, pan Miloslav Liška. Pan Liška nejen režíruje, ale vytváří návrh scény. Sám k tomu dodává:
"Pocházím z rodiny, v níž se divadlu věnoval tatínek i maminka. Táta hrál profesionálně ve spolku Vladyka. Dříve jsem jen hrával, dnes režíruji." Popíjí kávu a zaníceně vypráví, jak vybírá hru, a jak se zkouší. "Přijdu s návrhem hry, kterou bychom mohli hrát. Dlouho diskutujeme o jejím zařazení. Schválenou hru zpracuji. Tedy rozdělím role, provedu úpravy a vpisuji režijní poznámky. Tato etapa je pro mě velmi důležitá neboť mi usnadňuje práci na zkouškách. Před Vánoci uděláme večírek, kde rozdám hru hercům. Počátkem února se scházíme na čtenou zkoušku, potom zkoušíme dva až tři měsíce dvakrát do týdne, před premiérou daleko intenzivněji."
Spolek má největší problémy s uskladněním kulis. Tyto potíže nastaly 23.8.1997, kdy byli donuceni přestěhovat kulisy ze skladiště na školním dvoře. Pozemek koupil jiný majitel a skladiště zbouráno. Plných sedm Avií kulis se přestěhovalo do provizoria ve Sport klubu. Do dnešní doby se fundus přemisťoval ještě dvakrát. Poslední sklad je opět v provizoriu na Vysokém Chlumci. Spolek je vděčný za každou pomoc při řešení tohoto problému.

Reportáž vznikla na základě vyprávění pana Jaroslava Mrvky a Miloslava Lišky. Jaká hra bude uvedena v premiéře v této sezóně, to je zatím tajemství. Pan Mrvka si povzdechl:
"Kdybychom měli řádné pěvecké dispozice a hlavně velkou kapelu, rádi bychom nazkoušeli operetu."