Scéna.cz 

Olga Scheinpflugová - výročí

Všestranná česká umělkyně (herečka, spisovatelka, dramatička) podle editora a dokončovatele její vzpomínkové knihy Byla jsem na světě dr. Františka Krčmy si nedělala iluze o své slávě. Poznamenala prý s povdechem: Po sto letech se bude říkat - „Karel Čapek prej měl za ženu nějakou herečku.“ Tato inteligentní, sebevědomá žena ovšem zanechala nejen v historii českého divadla nepominutelnou stopu.

Narodila se v rodině prozaika Karla Scheinpfluga, matka záhy zemřela, a otec přivedl dětem novou „maminku“, která Olgu, její sestru Boženu a bratra Karla vychovávala. Zásadní jsou pro Olgu velmi kruté zážitky a následné vzpomínání na první světovou válku.

Její touha po divadle byla už od dětství velmi silná. „Chodila jsem do gymnázia jako ve snu, neovládala jsem ještě rozdvojení své bytosti, smolila jsem školní úlohy a přitom jsem se roztržitě potácela někde po jevištích s úsměvem šťastných či tragických hrdinek. Vytahovala jsem z tátovy knihovny romány,na které jsem měla ještě tři roky času, už ve třinácti mě drtil Dostojevskij a snažila jsem se usilovně chápat Shakespeara. Pro potvrzení své normálnosti přiznávám, že jsem mu dost dobře nerozuměla. Ale jinak mě mé okolí znalo jako výstřední děvče, které vláčelo po polích kufřík s hereckou výpravou obklopenou smečkou kluků a děvčat. Vodila jsem je na nerušené místo na stráni, abych jim tam beze studu zahrála divadlo.I mé verše ztrácely dětskou kostrbatost a nabývaly odposlouchaný rytmus."

V patnácti letech opustila gymnasium, odešla do Prahy, kde se stala žačkou tehdejší významné herečky Marie Hübnerové. Přitom se učila těsnopis, psaní na stroji, němčinu a francouzštinu. O něco později se do Prahy přestěhovala celá rodina. Olga si svůj sen o divadle dokázala splnit. První angažmá získala v roce 1920 ve Švandově divadle. V té době se také seznámila s Karlem Čapkem, o dvanáct let starším. Ten ji doslova zbožňoval. ( i když jejich vztah procházel mnoha peripetiemi, nakonec se za něj v roce 1935 přece jen provdala.) Na doporučení Václava Vydry byla v roce 1922 přijata do Vinohradského divadla. Vedle komediálních rolí zde vytvořila především tragickou postavu Soni z Borovy dramatizace Dostojevského Zločinu a trestu (1928). Od roku 1928 působila až do své smrti v Národním divadle. Právě tady si zahrála řadu krásných rolí, které byly vybírány přímo pro její umělecký typ - Marie Stuartovna, Johanka z Arcu, paní Bovaryová, Lady Macbeth, Julie, Médeia. V roce 1938 Karel Čapek zemřel a Scheipflugová musela v roce 1942 z divadla odejít. Po válce se na scénu Národního divadla vrátila, ale velké herecké příležitosti již dostávala jen občas: Olga (Čechov: Tři sestry, 1955), Phoebe (Osborne: Komik, 1958), Strunová (Hrubín: Křišťálová noc, 1961), Juliina chůva (Shakespeare: Romeo a Julie, 1963). S Národním se rozloučila rolí Aurélie (Giraudoux: Bláznivá ze Chaillot, 1966). Poslední její divadelní rolí byla titulní postava Čapkovy Matky (jako host Divadla na Vinohradech, 1968).

Ve filmu se téměř neobjevovala, i když sama napsala řadu filmových námětů, z nichž bylo šest realizováno (Andula vyhrála, Madla z cihelny nebo Okénko). Teprve v posledních letech svého života byla obsazena do snímků E. Schorma a Zdeňka Brynycha a J. Krejčíka. Jednu z mála velkých příležitostí jí dal Jaroslav Dietl, který pro ni napsal titulní roli v jednom z prvních seriálů české televize Eliška a její rod.

Vedle divadla se věnovala i literární činnosti (psala prózy, fejetony, verše i dramata,ale také knížky pro děti). Začala publikovat velmi brzy. Už v roce l924, tj. ve svých dvaadvaceti letech, uveřejnila knihu pohádek. Její nevýznamnější knihou je Český román z roku 1946 a nedokončená memoárová knížka Byla jsem na světě, která vyšla v roce 1988. Olga Scheipflugová zemřela v roce 1968. Přesto, že měla několik dalších vztahů ( mj. Jan Masaryk, Karel Steinbach či Ferdinand Peroutka), nikdy se už neprovdala.

Olga Scheinpflugová (* 3. 12. 1902 Slaný, + 13. 4. 1968 Praha)