zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Kunderova Ptákovina – hra o touze a pastech, které si klademe sami

Ondřej Vetchý a Jaromír Dulava/ Ptákovina

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Hra Ptákovina Milana Kundery se na prkna vrátila po téměř čtyřiceti letech. Byla napsána v roce 1966, a v roce 1969 se hrála v Liberci, poté v Divadle Na zábradlí, v Ostravě a Brně. Pak ji normalizační cenzoři zakázali. Autor ale před časem sdělil, že by si dokázal představit tuto hru na jevišti – a to v režii svého někdejšího kamaráda Ladislava Smočka. Železo se tedy kulo, dokud bylo žhavé –a výsledek je tu. V Činoherním klubu se představuje PTÁKOVINA (autor dokonce dovolil otisknout její text v programu).

Půjdete-li na Ptákovinu, asi bude hodně záležet na tom, v jaké jste věkové kategorii. Těm starším asi mnohé připomene, a poznají v ní důvěrně známou dramatiku 60.let se všemi alegoriemi a politickými jinotaji. Mladí diváci tohle jistě hledat nebudou, a budou si všímat jiných věcí. Nicméně, oba typy publika mohou být uspokojeny.

Z dnešního pohledu je ve hře méně politiky, a více obecné zhovadilosti, hledání sebe samých a konstatování, že největší pasti si klademe na sebe sami – svou naivitou, svou blbostí, svou nedospělostí, nedomýšlením důsledků našich činů či neschopností dorozumět se s ostatními.

Příběh samotný je založen na skutečné ptákovině. Ředitel (váhavý intelektuál, který má pocit, že pro zachování svého já musí umět hospodařit se dvěma tvářemi), nakreslí tajně na tabuli kosočtverec. A poté ještě připíše rovnítko a své jméno. Zatímco on sám tuto kresbičku pokládá za symbol dvojakosti své existence, jeho okolí bere kresbu jako provokaci a napadnutí celého systému (mimochodem, tento pro Čechy jednoznačně lascivní symbol pro ženskou erotickou zónu prý není za hranicemi znám a to je také důvod, proč hra nemůže být hrána nikde jinde než u nás). Od víceméně náhodné kresbičky se odvíjí malý školní „proces“, v němž všichni přítomní projeví svou pravou tvář. A není nevinných, není těch, kdo by nebyli postiženi. V tom je příběh typicky kunderovský. Zápletka připomene slavný román Žert, kdy nevinných pár řádků, které se dostanou k nesprávnému adresátovi, zničí hrdinovi život.

Zde je to ovšem ještě trochu jinak. Absurdity, které se vrší jedna na druhou, vypovídají překvapivě o touze – po uznání, po kontaktu, po pravdě, lásce, zachování integrity osobnosti či jen ochotě vyhovět ostatním, nedělat si problémy. Paradoxem je, že se tyto touhy jednotlivců kříží a postupně spějí k opaku toho, co si všichni zúčastnění přáli. Ředitel je dohnán k nedobrovolnému sexuálnímu vztahu, předseda ke klamné představě, žák ke krvavému trestu uříznutých uší a posléze ke kariéře špicla.

Režisér Ladislav Smoček Kunderův literární tvar neupravuje, dává mu zaznít v celé jeho rozporuplnosti a klade důvěru v osobnosti vybraných herců. Celý herecký tým vypracovává charaktery herců s lehkou nadsázkou, bez snahy karikovat je – a tím je ukázat v celé jejich trapnosti a malé lidské ubohosti. Ředitel Ondřeje Vetchého se pohybuje na hraně rozporuplného intelektuála a naivní chlapeckosti a hravosti, Jaromír Dulava jako Předseda balancuje mezi věčným klukem závislým na své direktivní sošně studené matce (Lenka Skopalová), velkým bossem, který si svou nadřazenost dokazuje pseudolidovými projevy vůči podřízeným a obyčejnou lidskou touhou po jednoduchých řešeních. Eva (Lucie Žáčková) je ztělesněním zářícího ženství, idolu, který jako by ani nebyl z tohoto světa. Ale i ona je chybující, pomsta, kterou vykonává prostřednictvím ředitele, se obrátí proti ní. Marika Procházková jako Růžena v sobě spojuje živočišnost, naivitu, pragmatičnost a schopnost dokonalé manipulace. Učitelský sbor - Stanislav Zindulka, Pavel Kikinčuk, Petr Meissel a Jana Břežková a správkyně budov Nela Boudová vystřihli v miniaturách pestrou směsici povah a životních přístupů tzv. obyčejných lidí. Společně tvoří mikrokosmos světa, ve kterém každý z diváků najde prostor k vlastním úvahám.

Milan Kundera: Ptákovina
Dramaturgie Roman Císař a Vladimír Procházka; scéna Luboš Hrůza; kostýmy Simona Rybáková; režie Ladislav Smoček.
Hrají: Ondřej Vetchý, Jaromír Dulava, Lucie Žáčková, Marika Procházková, Lenka Skopalová, Pavel Kikinčuk, Stanislav Zindulka, Jana Břežková, Petr Meissel, Nela Boudová, Braňo Holiček ad.
Činoherní klub, premiéra 19. září 2008.

6.10.2008 23:10:47 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 20 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - Recenze

Dub: empatické přijímání zpráv

Pavel Vacek (Dub)

Městské divadlo Zlín uvádí v české premiéře hru britského dramatika Tima Crouche DUB (An Oak Tree, 2005). Crou ...celý článek


Hra, která se zvrtla: grál mezi komediemi

Milan Němec a Kristýna Daňhelová (Hra, která se zvrtla)

Městské divadlo Brno uvádí inscenaci trojice autorů Heryho Lewise, Jonathana Sayera a Heryho Shieldse HRA, KTE ...celý článek


Tři mušketýři: A nikdy nezapři sám sebe

Tři mušketýři (Městské divadlo Zlín)

Městské divadlo Zlín uvádí od dubna 2024 nadčasový romantický příběh TŘI MUŠKETÝŘI. Tento titul se na českých ...celý článek


Hostina dravců: když jde o život

Hostina dravců (Slovácké divadlo)

Slovácké divadlo Uherské Hradiště uvádí novou inscenaci HOSTINA DRAVCŮ autorů Vahé Katcha a Juliena Sibre. V č ...celý článek



Časopis 20 - sekce

HUDBA

Cooper přiveze unikátní 3D/AV show

Max Cooper

Britský producent a tvůrce inteligentní taneční hudby Max Cooper představí 16. května svůj nejnovější projekt celý článek

další články...

OPERA/ TANEC

Zemřel Vlastimil Harapes

Vlastimil Harapes

Po těžké nemoci zemřel emeritní sólista a bývalý umělecký šéf Baletu Národního divadla Vlastimil Harapes (*24. celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Velikáni filmu... Steven Spielberg

Sugarlandský expres

Sugarlandský expres
Vraťte nám naše dítě! Americký film režiséra Stevena Spielberga (1974). Hrají: G. Hawno celý článek

další články...