Scéna.cz 

Antonín Procházka: Uvědomuji si takovou alchymii čísel...

Herec, dramatik a režisér Antonín Procházka oslavil o Vánocích (25. prosince) své pětapadesáté narozeniny.V posledních dvaceti letech je těžké hledat období, kdy by na repertoáru plzeňského divadla nefigurovala žádná z jeho her. V současné době je z komedií, které napsal přímo pro mateřskou scénu, na pořadu již dvanáctá. Celebrity s. r. o. měly premiéru v únoru 2007, úspěch slavily i v televizi a na svého autora se již zdatně dotahují: pětapadesátou reprízu oslaví 29. března 2009. A podle sdělení dramaturgyně Marie Caltové má Antonín Procházka rozpracovaný další, mnohoslibně znějící titul Ve státním zájmu.

Studovat DAMU jste se údajně rozhodl hlavně proto, že tam nebyla matematika. Ovlivní vaše nechuť k tomuto oboru i případný rozhovor o číslech?
Mě čísla nevadí. Matematika mě děsila právě proto, že tam téměř žádná čísla nebyla, ale samé: a + b + c, x, y a podobně.

Tak tedy – co vám evokuje číslo 55?
Pětapadesát stříbrných křepelek přeletělo přes pětapadesát stříbrných střech. Pro herce se to takhle lépe vyslovuje než třeba třiatřicet nebo čtyřiačtyřicet. Mě 55 evokuje méně „šumlů“ na jevišti.
Ovšem teď si uvědomuji takovou alchymii čísel. Tak mně je letos 55. Mé ženě Štěpánce 33. Seznámili jsme se přesně před 11 lety, kdy jí bylo 22 a mě 44. To je hezký, ne?

Chtěl byste se dožít tolikáté reprízy narozenin jako nejúspěšnější z vašich her?
Nejde o to dožít se vysokého věku, ale v jakém stavu. Bylo by romantické skonat ve stovce na saténovém kanapi v pánském klubu. Ale tak to nechodí. Sté narozeniny – to je spíš vozíček, hadičky v nose a karafiáty od starosty obvodu.

Která významná čísla figurují ve vašem životě?
Žádná čísla ani jejich kombinace si nevybavuji. Ačkoliv ano, když si vzpomenu na svou školní docházku, je to číslo 5, které tam často figuruje.

Jakou nejradostnější událost jste zaznamenal ve svém životě v posledních pěti letech?
Možná čekáte, že to bude něco emocionálního, jako třeba posílení koruny vůči dolaru. Zklamu vás: je to narození naší Viktorky, a to říkám i přesto, že mě v půl šesté ránu šťouchá prstíkem do oka a chce, abych jí pustil JimJam.

V den svých narozenin nemáte představení – nebude vám to chybět?
Bude mi to chybět asi jako horníkovi, který na Boží hod vánoční nebude moct sfárat pod zem. Prozradím vám tajemství. My herci, no tak nechci mluvit za kolegy, tak tedy já hraju při představení často dvě role. První: předstírám, že mě neskonale baví být na jevišti. A pak druhou: to už hraju konkrétní postavu té které hry. Musím říct, že v posledních letech je hrát tu první roli čím dál těžší. Ačkoliv vím, že jestli jsem kdy dosáhl nějakého úspěchu, nebylo to proto, že jsem zvládl „druhou“ roli, ale právě proto, že mi šla lehce ta „první“.

Ptala se Eva Ichová.