Scéna.cz 

Po stopách amerického snu, mýtu a mámení

Pro Divadlo v Dlouhé nastudoval inscenaci Mámení mysli Sama Shefarda hostující režisér Ewan McLaren.
Hlavními tématy tragikomedie jsou rozpad rodiny, krach manželství, odcizení a ztráta schopnosti komunikace. Pro diváka je tedy brzy jasné "co", ale důležitější je "jak". Manželé Jake a Beth prožívají manželskou krizi, která vyústí v to, že Jake málem umlátí manželku k smrti. Jake je nevyzrálý, prožívá ambivalentní vztah ke svým sourozencům, sestře Sally a bratru Frankiemu, trpí oidipovským komplexem díky panovačné matce.

Nedůvěra mezi matkou a dětmi se prohlubovala po tragické smrti otce, jak se dovídáme postupně z jejich rozhovorů. Beth, trpící po Jakeově útoku mozkovou dysfunkcí, si odváží z nemocnice bratr Mike na farmu v Montaně, čímž se odkrývají vztahy v této rodině. Mike nemá pochopení pro nešťastnou lásku a nenávidí Jakea, stejně jako Frankieho. Otec Baylor, prostý farmář s úctou k tradici, přehlíží tichou oddanost své manželky Meg a svým omezeným chápáním nemůže ani nechce své dceři rozumět. V jeho postavě se parodují některé americké mýty, např. božské uctívání vlajky nebo lov zvěře v Montaně. Mezi všemi postavami panuje nedůvěra, která se projevuje právě v mezních situacích. Frankie a potom i Jake jedou za Beth na farmu a tím děj směřuje do finále, ve kterém snad alespoň někomu bude dáno prožít katarzi. .
Ačkoli představení trvá tři hodiny a kromě výše zmíněného se nic moc neděje, působí dynamicky a nepostrádá gradaci. Děj probíhá v paralelní kompozici: Jakeova rodina v Kalifornii a Bethina v Montaně. (Zde autor rezignoval - vzhledem k tématu logicky - na konfrontaci obou kultur.) Součástí chování a jednání postav jsou paranoidní a halucinogenní zážitky (zvláště u Jakea). Spolu s rockovou hudbou patří totiž k "road" kultuře, ke které se autor hlásí. Jazyk postav je drsný, dynamický, a ve stavbě dialogů se uplatňuje princip koláže. Také spojení reality s poezií a absurditou vytváří onu zvláštní dynamiku, která se projevuje ve vizuální i verbální rovině. .
Vizuální stránka ovšem částečně závisí na možnostech divadla a zcela na představách režiséra (v tomto případě), verbální pak na schopnosti herců. Klára Sedláčková (Beth) je výborná, dokonale interpretují své postavy Vlastimil Zavřel (Baylor), Miroslav Hanuš (Mike) a Luděk Čtvrtlík (Frankie). .
A proč název Mámení mysli? Mámení mysli je v autorově pojetí zároveň "obelhávání mysli". Tendence amerického člověka podléhat snům a mýtům a neumět se vyrovnat s jejich nenaplněním je všeobecně známá. Mámení mysli jako "stav vědomí" jedince nebo společnosti není symptomatické jen pro Ameriku, o čemž svědčí právě aktuální uvedení této hry v českém prostředí. .

Sam Shepard Mámení mysli Překlad Jaroslav Kořán; režie Ewan McLaren; scéna David Marek; kostýmy Marie Špačková; hudební spolupráce Milan Potoček; dramaturgie Štěpán Otčenášek; dram. spolupráce Karola Štěpánová; odborná spolupráce PhDr. Daniela Knopová, MuDr. Oldřich Vyšata; světelná režie Ivo Dankovič; asistentka režie Alena Večeřová.
Hrají: Tomáš Turek, Luděk Čtvrtlík, Klára Sedláčková, Miroslav Hanuš, Naďa Vicenová, Ilona Svobodová, Vlastimil Zavřel, Jaroslava Pokorná

Sam Shepard (nar. 5.11.1943) je dramatik, divadelní režisér, filmový scénárista, básník a hudebník. Nedokončil vysokou školu zemědělskou a utekl ke kočovné divadelní společnosti. Vydělával si jako číšník, psal poezii a hry (dodnes jich napsal přes padesát). V současnosti žije jako spisovatel na volné noze se svou rodinou v Kalifornii. Získal dvanáctkrát prestižní cenu Obie, Pulitzerovu cenu (Pohřbené dítě, 1979), a Zlatou palmu v Cannes za scénář k filmu Wima Wenderse Paříž, Texas. Pro jeho první hry (např. Chicago, Ikarova matka, Rudý kříž) je charakteristická absence psychologické kresby, souvislého dialogu i nosné zápletky. Fragmentární vidění a neskutečná, snová až mystická atmosféra jsou však příznačné i pro jeho hry nejznámější: Prokletí hladovějící třídy (1976), Pohřbené dítě (1978), Mámení mysli (1985).