Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Petra Hřebíčková: Před každým představením začíná člověk nanovo

autor: archiv divadla

První dubnový víkend strávila zlínská herečka Petra Hřebíčková v Praze. Sobotní večer jí udělal (a zároveň její domácí scéně velkou radost – získala Cenu Thalie), nedělní večer v Divadle Pod Palmovkou zase přinesl radost pražským divákům, kteří se přišli podívat na její Maryšu. Unavená, s plnou náručí květin, přikývla k malému rozhovoru...

Co pro vás znamená taková cena jako Thalie?
Každého herce cena potěší - protože najedou má pocit, že jeho práce má smysl. Ale co bylo včera, není dnes a tak jsem před dnešním představením znovu pocítila trému jako kdykoli jindy. Tím chci říci, že se tím nic nezmění na sebevědomí, herec před každým představením jde od začátku, začíná nanovo. Vždycky je tu možnost, že se to povede nebo nepovede. Určitě je to ale velké zadostiučinění, že vaši práci někdo ocení. Ale hlavně si myslím - a není to klišé, že ta cena patří celému realizačnímu týmu. Od dramaturgie, přes kostýmy a scénu až po režiséra a partnery na jevišti.

Viděla jsem za svůj život už spoustu Maryš, a myslela jsem, že mě už nemůže překvapit nová interpretace. Ale překvapila. Mám pocit, že tahle inscenace je ze všeho nejvíc o vztahu tatínka a dcery. Jak to vidíte vy?
Souhlasím. A rozhodně si myslím, že je to velká zásluha Dušana Sitka. Jeho výkon je podle mého úžasný. Byl také v širší nominaci na Thalie a myslím, že by si cenu zasloužil. Protože on, ať dělá cokoli, dělá to famózně. Na zkouškách byl skvělý a myslím, že všichni se od něj můžeme hodně učit. Myslím, že je to právě on, kdo dává inscenaci tvář.

Vy jste holka z Moravy, stejně jako Maryša. Je tam více vás nebo postavy, kterou formovali režisér a jevištní partneři?
Myslím, že je tam hodně ze mě. Příběh je mi blízký. I když doba už je dnes hodně jiná, stejně jako okolnosti, už při čtení textu jsem ji přesně cítila. Někdy se stává, že přečtete text a pak teprve dlouze hledáte. V tomto případě to ale bylo jinak. Je mi blízká. A navíc jsme vůbec neměla problémy s nářečím. Naopak , byla jsem spokojená, že nikdo nehlídá moje moravismy... (smích) Bylo mi v ní hrozně dobře. Jsem z Hodonína, což je opravdu jen pár kilometrů od Kyšan, místa, odkud ten příběh pochází.

Co teď máte v divadle před sebou?
Zkoušíme s Dodo Gombárem, naším uměleckým šéfem hru Merlin aneb Pustá zem. Hraju tam postavu Gertrudy. Bude to trochu netradiční, a tím určitě zajímavá inscenace. Velmi se na to těším. Momentálně se s postavou a s celým dějem teprve seznamuju, je to obrovské téma legend kolem Excaliburu a Merlina, velice rozvětvený děj a spousta postav. Takže mě čeká tahle velká práce. Krásná!

Nedávno Prahou proběhla zpráva, že jste vzhledem k mnohonásobnému těhotenství mladých hereček v Národním dostala nabídku...
Ano, já jsme to taky slyšela, bylo to asi před měsícem, začala jsem dostávat esemesky od známých. Ale musím říct, že jsem žádnou nabídku nedostala, takže nic neřeším.

Před pár lety jste nabídku měla, ale rozhodla jste se pro Zlín... Jak by to bylo dnes?
Je pravda, že tehdy jsem se opravdu rozhodovala, ale jak říkám, teď jsem žádnou nabídku nedostala. Právě jsem koupila ve Zlíně byt, takže jsem tam více připoutaná. Ale na druhé straně jsem v posledním půl roce docela často Prahu navštěvovala, skoro každý týden...

Vy jste v Praze natáčela?
Ano,byl to televizní film Sněžná noc v režii Milana Cieslara.

To ale není vaše jediná filmová zkušenost – natáčela jste například s Jiřím Menzelem epizodu ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále...
A zrovna teď má premiéru film Proměny, který jsme natáčeli společně se zlínskými studenty filmové školy někdy před rokem.
Tak vám přeju, abyste měla stále dost pěkné práce – a abyste se vždycky správně rozhodla. :-)

6.4.2009 23:04:11 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama