Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Michal Novotný: Jiří mě vždycky obsazoval do rolí přerostlých dětí

autor: archiv divadla

Herce Michala Novotného nepřehlédnete – ani na jevišti, ani na obrazovce. Už pár let patří k jistotám vinohradského divadla, televizní diváci jej znají přinejmenším ze seriálů REDAKCE a KRIMINÁLKA ANDĚL. Právě natáčením nových dílů druhého jmenovaného seriálu tráví letní dny, večery zase v roli Tintítka ve VESELÝCH PANIČKÁCH WINDSORSKÝCH na scéně Nejvyššího purkrabství na Pražském hradě.

V dubnu jste oslavil třicátiny... Máte vůbec čas na bilancování, které se obvykle k podobným výročním vztahuje?
Nemám ani čas ani chuť. A vlastně nevím, co bych bilancoval. Mám za sebou dost hektickou sezónu a vlastně si neodpočinu ani přes léto. Měl jsem mít aspoň týden volno, ale kvůli problémům s produkcí nakonec nebudu mít žádné. Ale jsem rád, že mám práci.

To je asi úděl herce- buď má práce málo nebo moc... Ale vždycky je lepší, když má člověk co dělat. Vy jste měl štěstí, že jste hned po škole získal angažmá...
Do angažmá mě bral právě Jirka Menzel. Já jsem na Vinohradech hostoval už v době, kdy tam šéfovala Jiřinka Jirásková, ještě za studia. A pak si mě tam nechali...

První roli – tedy záskok ve hře ŠKODA, ŽE BYLA DĚVKA, jste získal už ve 2.ročníku DAMU. Vzpomínáte ale, která byla první inscenace, kterou jste dělal s režisérem Menzelem?
Byly to HRÁTKY S ČERTEM. Hrál jsem tam takového podivného myslivce Huberta.

Jaký typ režiséra je Jiří Menzel?
Jiří je dobrosrdečný, neuvěřitelně hodný člověk. To je taky důvod proč jsem, i když mi to zabírá prázdniny, kývnul na spolupráci. Protože je mi ctí, že s ním můžu dělat.

Jaký je Tintínko – postava, kterou hrajete ve Veselých paničkách?
Je to takový mimino, spontánní trouba, který své city maskuje tím, že plácá úplný nesmysly. Jiří mě vždycky s oblibou obsazoval do rolí přerostlých dětí, takže jsem se mu i tady hodil do krámu. Ale mně to nevadí.

Váš vzhled přímo láká k jakémusi škatulkování. Ale mám pocit, že jste měl štěstí a zahrál jste si opravdu velmi různorodé role. Jak to vidíte vy?
Samozřejmě, že přitom, jak vypadám, se nabízí role naivního přerostlého dítěte, trouby – to je první, co člověka napadne. Takže jsem vděčný za každou zajímavou příležitost – naposledy například za Tambora, kterého mi nabídl Dan Špinar ve Vojckovi.

To je vynikající inscenace, ale vaše role asi moc příjemná není.
Hrát takového grázla je zajímavé, i když na mě lidi opravdu reagujou tak, že mě za něj nemají rádi. Ale režisér mě přesvědčil, proč to chce hrát a já to plně podepisuju – a jsem rád, že jsem si něco takového vyzkoušel.

Máte raději komické nebo vážnější role?
Mám rád role, které mají smysl. Na kterých se mi dobře dělá a je tam cítit nějaká práce. Jinak je mi to jedno. Samozřejmě mám rád, když se diváci baví, ale jsou i lidi, kteří se nechtějí jen bavit, ale taky o věcech přemýšlet. To je mi sympatické. Takže nemůžu říct, že bych preferoval jednoznačně komické nebo tragické postavy, je mi to jedno. Pro mě je podstatná práce na těch věcech.

Na které role ze své dosavadní práce rád vzpomínáte?
Raději než na role vzpomínám na hry. Strašně rád jsem například hrál v KRÁLI JANOVI, mrzí mě, že už to stáhli. Mám rád FAMÍLII, muzikál DONAHA!, BROUKA V HLAVĚ (ten se hraje už třináctým rokem – hrál se už v době, kdy jsem ještě byl na gymplu a já přebral roli po Petrovi Rychlém).

Vyzkoušel jste si ještě jinou scénu nežli vinohradskou?
Hrál jsem v Komedii, v Rokoku, v Celetné a teď nedávno jsme měli derniéru v Národním, hostoval jsme u Michala Dočekala v projektu Otec/Doma.

Vyhovuje vám herecká profese – nezatoužil jste o jiném povolání?
Teď jsem se třeba měsíc a půl nevyspal, jsem strašně unavený – kdo by mi to záviděl? Já to beru tak, že jsem si herectví zvolil a snažím se ho dělat co nejlépe. Je to podle mě profese jako každá jiná, má svá pro a proti. A jestli si někdo myslí, že herectví není práce, tak se mýlí, je to dřina. Někdy šílená.

Kromě divadla a televize jste si nedávno zahrál ve filmu Tobruk. To jste si docela fyzicky mákli, že...
Nejnáročnější byl výcvik ve Vyškově, pak už tolik ne.

Vy jste si ale u Václava Marhoula zahrál už dříve. Jak jste se seznámili?
Václav byl na KRÁLI JANOVI, protože ho pozval Vašek Vydra. Znají se, protože je spojuje vášeň pro koně. Pak jsme se setkali na takové koňácké akci – Memoriál generála Custera, kterou Vašek pořádá. Tehdy mi Václav Marhoul oznámil, že budu hrát v jeho filmu MAZANÝ FILIP mexického barmana. Já se na něj podíval a řekl mu, že je magor, že já asi se svým slovanským ksichtem těžko můžu hrát takovou roli. Ale slovo dalo slovo a nakonec jsme se dohodli. Je mi sympatický tím, že chodí po divadlech a vybírá si tam herce – nedělá castingy, které jsou trapné nejen pro herce, ale mnohdy i pro režiséry. Je to člověk, který věří ve schopnosti a talent lidí, které si vybere a vloží v ně obrovskou důvěru.

Jste „zasekaný celé prázdniny.“ Takže ptát se na to, co vás čeká, je asi skoro drzost...
Zkoušel jsem celou minulou sezónu a budu zkoušet celou sezónu další. Máme rozezkoušenou ZKOUŠKU ORCHESTRU v režii Martina Stropnického, to je podle Felliniho filmu – premiéra má být 16. října 2009. Pak hned budeme zkoušet s Danem Špinarem MARII STUARTOVNU a dál s Jiřím Havelkou takovou variaci na Fidlovačku. Kromě toho stále natáčím KRIMINÁLKU ANDĚL. Je toho hodně, jsem unavený, ale nestěžuju si.

6.7.2009 19:07:39 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!