Scéna.cz 

Velké lásky Mariky Gombitové

Životní příběh Mariky Gombitové je protknut pro několika osudovými událostmi. Kromě vážné nehody v roce 1980 k nim patří i setkání se dvěma muži, cizinci, kteří měli pro život slovenské zpěvačky zásadní význam. Našli si totiž cestu k jejímu srdci…
První takové setkání se odehrálo v březnu roku 1977, kdy bylo Marice teprve dvacet let. „Tehdy jsme jeli koncertovat do západního Německa, do Lubeku. Chtěli jsme si vydělat na nástroje a techniku, která u nás nebyla dostupná,“ začíná své vyprávění Marika Gombitová v knize Miroslava Graclíka ÚLOMKY VZPOMÍNEK.

Hudebníkům se podařilo získat angažmá na lodi, která asi měsíc kotvila v přístavu. „Hned v prvních dnech začal na naše vystoupení chodit zajímavý muž, kterého jsem okamžitě zaregistrovala. Naše oči se často potkávaly, ale já jsem byla plachá a vždy jsem uhýbala pohledem. Časem požádal mého kolegu Karola Witze, zda by nás neseznámil. Karol mu vyhověl a mě v té chvíli vůbec nenapadlo, že jsem právě potkala svou první velkou lásku,“ říká Marika s tím, že dotyčný nevynechal jediné vystoupení, po kterých na zpěvačku čekal, aby se spolu mohli procházet po přístavu, navštěvovat kavárničky, dlouze si přitom hledět do očí a povídat si. Není proto divu, že pro sebe vzpláli.

Třetí osudový muž

Po první velké lásce následoval další osudový muž – bubeník skupiny Katapult Tolja Kohout, se kterým na konci sedm desátých let zpěvačka strávila několik měsíců, ale ani tento vztah nevyšel. Druhou velkou zahraniční a třetí v pořadí Maričinou láskou byl urostlý Ital Alberto. S ním se potkala v roce 1987 při návštěvě své kamarádky ve Florencii. „Byl to obchodník, který dodával perly do zlatnictví po celé Itálii,“ vzpomíná Marika na večer, kdy je seznámili společní známí. „Myslím, že hned v ten první večer mezi námi přeskočila jiskra. Naštěstí uměl anglicky, takže jsme si mohli povídat a od začátku jsme si velmi rozuměli. Druhý den se opět objevil a vzal mě ven. S ničím neměl problémy, vzal mě do náruče, odnesl do auta, vozík dal do kufru a jelo se.“ Do města dorazil pár o půlnoci, prohlédli si večerní město a pak Alberto pozval Mariku na večeři. A nejen jednou.
„Každý den jsme měli nějaký program a já jsem si poprvé od autonehody vedle muže neuvědomovala, že jsem na vozíčku. Postaral se o mě v každé situaci a dělal to taktně, nenápadně a s neuvěřitelnou lehkostí a samozřejmostí,“ říká Marika a jako příklad uvádí následující historku. „Jednou jsme jeli okolo hezké restaurace, která se mi zvenku velmi líbila. Než jsem stačila cokoli říct, Alberto zastavil, vystoupil z auta, za pár minut byl zpět a galantně mi řekl:,Stůl je připravený, Mariko, můžeme jít.‘ Vylekala jsem se, protože do restaurace vedlo hodně schodů. Než jsem ale stačila cokoli poznamenat, Alberto mě vzal do náruče a odnesl přes celou restauraci až k našemu stolu, kde bylo prostřeno pro dva. Úplně jsem se roztřásla la a trochu zčervenala.
Jednak proto, že nás v restauraci sledovaly oči všech hostů, ale i štěstím.
Byla jsem skutečně šťastná, že mám vedle sebe muže, který mi dává každým svým gestem najevo, jak mu na mně záleží, a snaží se splnit všechno, co mi vidí na očích. Milovali jsme se a každým dnem náš vztah sílil.“

Chtěli adoptovat dítě

Vztah fungoval i na dálku, to když byla Marika zpátky na Slovensku. Alberto často volal a každý víkend za zpěvačkou jezdil. Své lásce vozil i dárečky a jedním jí udělal opravdu velkou radost. „Jednou mi daroval krabičku, ve které byly dva prstýnky. A my se zasnoubili,“ překvapuje v nové knize Gombitová. Následně se rozhodl představit Mariku své rodině. To se podařilo a při další návštěvě Florencie bydlela Marika v jeho bytě nad zlatnickým krámkem. Celá rodina Mariku přijala srdečně, byly Vánoce a zpěvačka na toto období vzpomíná s opravdovou láskou.
„Dny ubíhaly v samých radovánkách, a i když jsem měla být v Itálii tři týdny, nakonec jsem tam byla tři měsíce. […] Alberto mi daroval krásný vozík, který pro mě nechal vyrobit na míru. Už jsme zkrátka tvořili pár a v našich plánech do budoucnosti jsme byli tak daleko, že jsme se rozhodli po svatbě adoptovat dítě,“ svěřuje se s překvapivými detaily Marika. Osud tomu však chtěl jinak. Alberto celou dobu věřil tomu, že Marika bude jednou chodit. Zejména pro jeho otce a bratra to byla důležitá otázka, protože všichni tři pracovali v prestižní rodinné firmě. Ač Alberto zajistil Marice vyšetření u nejlepších lékařů v zemi, jediným výsledkem bylo ujištění, že Maričin stav se už nezlepší. V podstatě na nátlak rodiny se pak Alberto s Marikou rozešel.

Potkal ho krutý osud

„Poslouchala jsem ho a po tvářích mi stékaly slzy, celá jsem se třásla a neodporovala jsem mu. Každé jeho slovo mě velmi bolelo, svůj ortel jsem však přijala potichu. […] V ten večer jsem definitivně dosnila svůj krásný sen o velké lásce, která překoná všechny překážky,“ říká truchlivě Marika Gombitová.
Na Alberta ale nezanevřela. „Všechno jsem mu odpustila, vždyť jsem ho milovala a prožila s ním mnoho krásných chvil. A velmi mě bolí to, co pro něho připravil osud. S tím se stále nemohu vyrovnat.“ rovnat.“ Alberto byl totiž velký motocyklový nadšenec a při zkoušce jednoho terénního závodního speciálu havaroval tak nešťastně, že na něj motocykl spadl a poškodil mu páteř ve stejném místě, jaké má poraněné i Marika. „Alberto byl čtyři měsíce v nemocnici a navzdory snahám mnoha špičkových odborníků zůstal na vozíku,“ přiznává slovenská slavice. Alberto se nakonec v nemocnici zamiloval do sestřičky, která ho ošetřovala, a následně si ji vzal. „Přeji mu mnoho štěstí, byl poslední velkou láskou v mém životě,“ uzavírá svou otevřenou knižní zpověď Marika Gombitová.