Scéna.cz 

Polské taneční divadlo z Poznaně v Praze

Do posledních dnů roku 2013 se stěsnalo několik zajímavých tanečních událostí. Patřilo k nim také vystoupení Polského tanečního divadla z Poznaně 18. prosince na Nové scéně Národního divadla.
Poláci přivezli do Prahy choreografii Minus 2 (2010) světoznámého izraelského umělce Ohada Naharina, který spolupracoval i s některými našimi tělesy.
Ohad Naharin je proslulý nejen svými zvláštními výrazovými prostředky - systémem gaga, ale i tím, jak komponuje svá díla. Využívá fragmenty starších choreografií a sestavuje z nich další celky. Nejen divákům ale i jemu samotnému se tím na ně otevírá odlišný pohled a z proměn jejich náplní vyrůstají nové smysluplné útvary.

Minus 2 je namícháno z velmi kontrastních hudebních a pohybových ingrediencí - předešlých "Minusů" - židovského "rituálu", baletního "estetismu", společenského tance a popkultury. Neočekávané propojování udržuje napětí a vybuzuje přihlížející ke stálé ostražitosti.
Již před zaplněním auditoria se snaží improvizátor v rytmu líbivé melodie předválečného šlágru (který bude slyšet ještě několikrát ) upoutat pozornost a navázat kontakt s diváky. Brzy se o totéž pokouší i jeho společníci, ale jejich úsilí jde kamsi do ztracena. Po tomto prologu už se jede "na ostro". Na scéně jsou rozmístěny do půlkruhu židle, na nich sedí ženy a muži v uniformním tradičním "židovském" černém oděvu, černých kloboucích a bílých košilích, osvětleni svrchní řadou reflektorů. Zaznívá stará pessahová píseň Eham Mi Yodea, tanečníci se také přidávají ke zpěvu. Ve zrychlujícím se tempu opakují periodicky stejnou pohybovou sekvenci - nadzvednutí ze židle, pohyb pažemi a prohnutí těla jakoby zasaženého střelou. Na "potvrzení" se jeden z mužů - tentýž - vždy sesune k zemi, další vyskočí na židli. Emočně vypjatý výjev, stylizované násilí, mobilizace energie až k neúnosnosti. Nakonec zouvání bot, odhazování klobouků, strhávání šatů - asociace se zde vnucují naléhavě.

Překvapivým transeferem nastává čas "baletu"," hudebně podbarveno tikáním hodin, minimalistickým poklepáváním a Vivaldim. Střídá se s intenzivně fyzickými částmi, jejichž pop melodie jsou v určitém momentě přerušeny barokním tónem. Uklidněné publikum netuší, že se na něj vzápětí chystá brutální útok. "Židé" vyráží do hlediště a zmocňují se obětí, které vláčí na podium a tam je nemilosrdně mučí tancem. Atak probíhá v několika vlnách a leckoho zamrazí podobně jako při silném zážitku na počátku. Posléze jsou zruinovaní "sboristé" propuštěny.
Téma už je nyní spíše už jen hřejivé, v hudebním a tanečním disco mixu se objeví i šlágr Somewhere over the Rainbow. Představení končí nenápadně, tak jako začalo, jako by gradovalo opačným směrem.
Proměny tanečního klimatu od mrazení k rozjařeným diskohrátkám na závěr vyústily v pravou bouři. Bouři nadšeného potlesku, kterou obecenstvo ocenilo spontánnost a lehkost, s nimiž polští interpreti ztvárnili tak různorodé taneční "příběhy". Představením Minus 2 udělilo Polské taneční divadlo z Poznaně prostřednictvím Nové scény Praze vánoční dárek opravdu luxusní.