zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 03/18

Hudební rozhledy 03/18

autor: archiv   

zvětšit obrázek

„Poprvé s Alexanderem Liebreichem“ - to je název koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který se uskuteční 26. 3. ve Dvořákově síni Rudolfina. Do čela Rozhlasových symfoniků se v roli jejich designovaného šéfdirigenta a uměleckého ředitele poprvé oficiálně postaví Němec s českými kořeny Alexan-der Liebreich, který zároveň zůstává na postech uměleckého ředitele a šéfdirigenta Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katovicích a uměleckého ředitele festivalu Katowice Kultura Natura. Nově se pak ještě v tomto roce představí i jako umělecký ředitel festivalu Richarda Strausse, jehož tvorbu velmi obdivuje, v Garmisch-Partenkirchenu.

Program koncertu nabídne kromě jiného i překvapivé spojení hudby Alexandera Zemlinského a Leoše Janáčka, které má předobraz v dramaturgii meziválečného Nového německého divadla v Praze. To sídlilo v budově dnešní Státní opery, vzdálené pouhých 200 metrů od Českého rozhlasu na pražských Vinohradech…

Dějištěm druhého vyhlášení hudebních cen v oboru klasické hudby se 20. 1. stala Smetanova síň Obecního domu v Praze, která nahradila Sál Martinů, kde se tento slavnostní akt odehrál vloni. Tentokrát byl večer komponován jako literárně hudební pásmo, jež opět slovem provázel ředitel České filharmonie, David Mareček. Hudební ansámbl tvořili spojené soubory Epoque Quartet, Belfiato Quintet, tenorista Pavel Černoch, kontrabasista Petr Ries a Jan Kučera, který vystoupil jako klavírista a umělecký vedoucí hudebního sdružení. Dramaturgie večera tím získala na atraktivitě, obzvláště při vkusné volbě hudebního programu, společně připraveného Davidem Marečkem a ředitelem soutěže Jiřím Besserem. Classic Prague Awards jsou rozděleny na dvě hlavní kategorie – nominační, která oceňuje Talent roku, Propagaci české hudby v zahraničí a Celoživotní přínos, a soutěžní, hodnotící sólistické, komorní, vokální a orchestrální výkony, nahrávku roku, crossover projekt a soudobou kompozici...

Billy Budd je sedmá z celkem šestnácti oper Benjamina Brittena. Je nejzávažnější, hudebně i tematicky, je i nejsilnější na autorově vlně mravní etiky, promýšlené v kontextu biblických přikázání a námětů. Jsme v čase napoleonských válek na britské válečné lodi, jsme v ponoru do děje v mořském náručí, v napjaté izolaci mužské posádky na lodi, která je před fatálním střetem s nepřátelskou flotilou. Opera nářku a mravní naděje. Jsme vrženi do střetu zavilé ďábelské nenávisti zbrojmistra Johna Claggarta k mladičkému námořníkovi Billymu Buddovi, šťastně nevinnému, přímočarému dobrákovi, který všem imponuje. Trojúhelník děje završuje kapitán Vere, námořní veterán, vržený do rozhodování, zda Budda, který ve stresovém zkratu zavraždil Claggarta, omilostní, nebo popraví. Průzračně naléhavá hudba opery, jejíž inscenaci svěřilo Národní divadlo Danielu Špinarovi, je sugestivně silná v atraktivně plynoucím celku a nuančně diferencovaných rolích...

Na světě bude asi jen málo milovníků klasické hudby, kteří si při vyslovení slovního spojení „salcburský festival“ nevybaví v první řadě jednu z největších a nejprestižnějších přehlídek tohoto žánru, odehrávající se pod názvem Salzburger Festspiele rok co rok během podstatné části letních prázdnin. Pokládat město u řeky Salzach za středobod festivalového vesmíru jen v tomto období by ale bylo neodpustitelnou chybou. Tedy: ne že by měly letní slavnostní hry v průběhu roku nějakou opravdu vážnou konkurenci co do celkového rozsahu nabídky. Do tohoto pětitýdenního kulturního maratonu se obvykle vejde tolik událostí, že by spolehlivě naplnily celoroční sezonu špičkového operního domu, velkého činoherního divadla i úctyhodné koncertní instituce. Jde spíše o to, že na neméně slavná umělecká jména lze v Salcburku narazit i během festivalů, jež sice zabírají časově o poznání menší plochu, ale zato s ní dokáží naložit způsobem, který je většinou hodný maximálního obdivu...

Hudební rozhledy 03/18

12.3.2018 20:03:11 Redakce | rubrika - Z médií