Miroslav Smrčka: Hra na trumpetu obnáší jistou dávku odvahy…
autor: archiv
zvětšit obrázekDobrým tipem na prázdninový kulturní zážitek mohou být koncerty, uskutečněné v rámci cyklu Za poklady Broumovska. V kostele sv. Petra a Pavla v Broumově se 21. července 2018 uskuteční společný koncert varhaníka Přemysla Kšici a trumpetisty Miroslava Smrčky (více o programu zde). S Miroslavem Smrčkou jsme si povídali o muzice, trumpetě a také o spolupráci s kamarádem ze studií.
S Přemkem nás dali kdysi dohromady, abychom společně zahráli na vánočním koncertě. Ale pokud by se to nestalo, pravděpodobně bychom se stejně setkali. Protože jsme spolu studovali školy, a vlastně se známe už tak osmnáct let.
Jelikož Přemek se pohybuje na scéně chrámové hudby, tak má spoustu možností, větší přehled a tak iniciativa vychází hlavně z jeho strany.
Vždycky se snažíme zahrát něco nového, abychom se neopakovali. Za ty roky toho máme z čeho vybírat. V Broumově jsou barokní varhany, takže jsme z toho vycházeli, a tentokrát nezařadili žádné romantiky, ani nic francouzského současného.
Osobně jsem tam ještě nebyl. Přemek to má všechno zmapované. Jako každý varhaník nevozí s sebou nástroj, takže musí obsáhnout strašně moc informací dopředu. Má přehled a tak dokáže poradit spoustě lidí.
Obvykle na koncerty s Přemkem si přivezu dva až tři nástroje. Podle toho, jestli zařadíme nějaké romantické věci. Mám velmi rád křídlovku, ale v tomto případě tam bude asi jen B trubka a piccolo trubka.
Moc se těším na Leopolda Mozarta (Koncert D dur). To je krásný trumpetový koncert, který jsme ještě s varhanami nehráli. Ale znám to, protože jsem skladbu hrál na soutěži v Antverpách s klavírním doprovodem. A samozřejmě by bylo nádherné zahrát si to s orchestrem.
Ze světových je asi nejznámější Jean Rivier, z českých Petr Eben, který napsal Okna (pozn. čtyři věty pro trubku a varhany OKNA podle Marca Chagalla z roku1977). A z období baroka existuje množství vhodných skladeb, Musím říci, že Přemek v těch varhanách obsáhne v transkripci celý smyčcový orchestr.
V létě na open-air s kapelama hrozí sluníčko a další vlivy počasí, jsou to nerovné podmínky. Když je člověk přehřátý, tak se nedá hrát tak, jako když se cvičí. Protože cvičiště bývá většinou ve stínu… Proti tomu je kostel přívětivý, mám to prostředí rád. Za prvé tam má člověk na kůru soukromí a nikdy tam není extrémně vysoká teplota. Takže zhruba víme, do čeho jdeme.
Samozřejmě, hra na trumpetu obnáší jistou dávku odvahy. Člověk něco zahraje, a pokud to zkazí, je to na něm. Nedá se to na nikoho svést… Ale vždycky závisí na podmínkách. Podmínky někdy vytváří soupeře.
Stalo se mi, že jsme přijeli s varhaníkem na místo, které jsme neznali, a tam byly varhany extra vysoko, takže jsem se nemohl doladit. Tenkrát jsem to vyřešil tak, že jsem někde ve vesnici sehnal plážovou termosku s horkou vodou a namáčel jsem trumpetu do teplé vody. Ale to jsou takové triky, které bych asi ani neměl prozrazovat.
Člověk může na dovolené vynechat den, dva tři, ale pak to musí dohánět. Zkrátka, když mám před sebou hraní, nemůže si dovolit vynechat, musím na to myslet dva měsíce dopředu.
Jednou jedinkrát, když jsem byl s krosnou v Albánii, tak jsem si ji nevzal. A dva dny po návratu jsem měl koncert. Dopadlo to, ale byly to nervy. Už bych to nikdy nechtěl absolvovat…
S některými kapelami jsme hrál jen v době studia, ale je fakt, že s mnohými hraju dosud. Začínal jsem v Dixielandu, to je kapela mého tatínka, kde jsem vyrůstal. Momentálně mám úvazek v Karlovarském symfonickém orchestru. Potkal jsem tam po letech spoustu kamarádů ze studií. Máme skvělého šéfdirigenta, takže to funguje. Chtěl bych tu spolupráci pochválit, orchestr mě baví. Kromě toho hraju nejrůznější žánry, jen dechovku nechávám nadšenějším. Takže hraju s Caribe, Brand New Band, což je především přes plesovou sezónu, a taky s žesťovým KVintetem.
Určitě jsme hrdý na první diplom, který mám doma, ze soutěže Konzervatoře Plzeň, když jsem byl ještě na základní škole. Připravoval mě tehdy tatínek, a bylo to v době, kdy jsem ještě nestudoval na Konzervatoři. Je dobře, že existuje soutěž pro tuto věkovou kategorii, rád na to vzpomínám, protože jsem tam poznal vrstevníky muzikanty, a byl jsem moc rád, že jsem uspěl. A potom určitě ve IV. ročníku Konzervatoře, kdy jsem získal první místo na soutěži mezi konzervatořemi. Myslím, že během studia jsou takové soutěže hodně důležité. Nejde jen o nějaké oceňování, ale je dobré mít srovnání s ostatníma, slyšíte ostatní, berete si z nich dobré, a špatné nemusíte.
Nebývá to snadný, ale děti z hudebních rodin mají výhodu, že to, co berou automaticky, ostatní musí teprve hledat. To, co se tatínkovi povedlo, bylo nelpět jen na své výchově. Je důležité, aby ten rodič včas odvezl své dítě k někomu, kdo mu může poskytnout další inspiraci. Odvedl mě tehdy k profesoru Kejmarovi, u kterého jsem později studoval. Když jsem ho uslyšel při první konzultaci zatroubit, bylo mi jasné, že takhle to chci taky umět. Člověk potřebuje vždycky nějaký vzor, který ho inspiruje – a pro mě to byl on.
Já zpočátku strašně záviděl bráchovi jeho cello. Já jsem šel v první třídě na flétnu, takže pak jsem byl rád, když jsem přešel na trubku. Mám doma fotku, jak ležím na zemi, a trumpeta je větší než já, a já olizuju nátrubek…
Otázka dechu se dá nahradit dalším nádechem, ale je fakt, že na trubku se nedá hrát do nekonečna. Po delším troubení se horní ret nedokrvuje, protože je pořád schovaný pod tím kolečkem nátrubku. Takže to má svoje limity. Výkon hudebníka je tak trochu podobný jako u sportovce. Posluchači to chtějí slyšet v určitém čase. Takže, když se třeba před koncertem vrátím z dovolené, tak to musím několikrát předtím „uběhnout“, nacvičit to. Nespoléhat na to, že to bez tréninku dám v tom čase, který je pro posluchače zajímavý.
Jednoznačně s Přemkem, protože on je naprostý profesionál a kamarád. Baví ho to, je to jeho koníček. Má to jako POVOLÁNÍ, tedy je k tomu povolán. Když spolu hrajeme, máme úplnou volnost v tom, že si zvolíme, co budeme hrát, v jakém taktu budeme hrát. Nemáme kolegy, kterým bychom se museli podřizovat. Ale pak mě zase baví, když mi mohu odpočinout u jiné muziky, třeba když hraju s dixielandem.
TIP!
Časopis 17 - rubriky
Časopis 17 - sekce
DIVADLO
Bouře hra Williama Shakespeara
Bouře
Ctnost a šlechetnost je víc než msta. Britská filmová adaptace divadelní hry Williama Shakespeara (19 celý článek
HUDBA
Igor Orozovič vydává album
Herec a muzikant Igor Orozovič vydává debutové album nazvané Když chlap svléká tmu, které obsahuje jedenáct au celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Kino Art: Na Chesilské pláži a Daleko od Reykjavíku
Na Chesilské pláži
Jiná doba, jiná láska. Britská adaptace stejnojmenného románu Iana McEwana, nominovaného celý článek