Scéna.cz 

České filmy v procesu digitalizace

CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, PYŠNÁ PRINCEZNA, LIMONÁDOVÝ JOE, OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY nebo MARKÉTA LAZAROVÁ a desítky, možná i stovky dalších filmů tvoří nedílnou součást českého kulturního dědictví. Zatímco v minulosti sloužila k projekcím v kinech filmová kopie, vývoj digitálních technologií nastartoval v minulých letech novou éru ve filmovém průmyslu takovým tempem, že během několika let nebudou filmy v kinech pro diváky přístupné jinak než v digitální podobě. Ministerstvo kultury České republiky tak zareagovalo na Doporučení Evropské komise a odstartovalo proces digitalizace filmových děl. Podle přizvaných odborníků by se mohlo v první fázi zdigitalizovat 200 českých filmů a to od těch prvních Jana Kříženeckého ještě z konce 19. století po Svěrákovu OBECNOU ŠKOLU. V případě, že by se podařilo získat finanční prostředky od státu, pak by digitalizace těchto filmů mohla trvat čtyři roky. Potřebná investice se odhaduje na 500 miliónů korun.

Digitalizace kulturního materiálu, kam patří vedle filmu například i fotografie nebo knihy, je jednou z priorit Evropské unie v oblasti kultury a vzdělávání. V roce 2006 vydala Evropská komise Doporučení týkající se digitalizace kulturního materiálu, jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů.

„Jde především o to zpřístupnit národní filmové bohatství pro další generace,“ říká Daniela Staníková z české kanceláře MEDIA Desk, jež v České republice zastupuje program Evropské unie MEDIA. Většinu českých filmů vyrobených od počátků české kinematografie v roce 1898 do roku 1993, kdy byla privatizována státní filmová studia, spravuje stát prostřednictvím Národního filmového archivu (NFA) a Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie (SFČR). Ministerstvo kultury ČR má tedy unikátní možnost, ale zároveň i odpovědnost za digitalizaci fondu české kinematografie.

Ministerstvo kultury a Filmová rada, která sdružuje české filmové profesní asociace, festivaly a instituce, sestavila tým, jehož úkolem bylo vypracovat Návrh koncepce digitalizace českých filmových děl. V týmu se sešli například umělecká ředitelka MFF Karlovy Vary Eva Zaoralová, filmový historik Jan Lukeš, ředitel Národního filmového archivu Vladimír Opěla, filmový publicista a producent Tomáš Baldýnský nebo předseda Asociace producentů v audiovizi Pavel Strnad. Podle odborníků bude finančně a časově nejnáročnější obrazový scan (nascanování 1 metru filmu zabere jeden a půl minuty, celková metráž filmů je 509 700 metrů), digitální restaurace obrazového a zvukového záznamu, další část plánovaných nákladů souvisí například s výrobou distribučních masterů pro jednotlivé druhy dalšího šíření filmů. „Skutečná doba procesu digitalizace závisí na mnoha faktorech a to zejména výši disponibilních finančních prostředků,“ řekla ředitelka odboru médií a audiovize Ministerstva kultury Helena Fraňková.

V celkovém počtu 200 filmů je zastoupeno 83 režisérů, které reprezentuje pouze 6 žen a 29 režisérů těchto filmů je v současné době naživu. Časově se jedná o filmy vyrobené v letech 1898 až 1991. „Sami sebe jsme se ptali, jestli mají být ve výčtu kromě vrcholných děl i snímky typické pro tu kterou éru, tedy například i propagandistické tituly 50. let, zda chceme, aby všechny dekády byly zastoupeny rovnoměrně, nebo budeme hlídat zastoupení jednotlivých tvůrců či žánrů. Nakonec jsme se rozhodli, že jediným kritériem bude kvalita,“ popisuje člen týmu a filmový publicista Jaroslav Sedláček. Nejvíce, konkrétně dvanáct filmů, natočil Karel Kachyňa, dále pak Martin Frič nebo Věra Chytilová. Více než pět filmů ve vybrané dvoustovce režírovali například Otakar Vávra, František Vláčil, Jiří Menzel nebo Karel Zeman, jsou to i filmy Miloše Formana, Jana Němce nebo režisérů Jána Kadára a Elmara Klose. „Jsem samozřejmě ráda, že filmy nezaniknou a poctěna, že zrovna mé filmy jsou ve výběru tak hojně zastoupeny. Na druhou stranu je mi trapné, pokud se tam kvůli mně nějaký jiný režisér nedostal,“ konstatovala Věra Chytilová, která má v celkovém počtu devět celovečerních filmů a jeden film povídkový. Do výběru se dostalo jedenáct němých filmů, osmdesát filmů reprezentuje 60. léta, období tzv. Nové vlny, které bylo doposud vůbec nejšťastnějším pro český film. Celá první fáze je zakončena rokem 1990, který zahrnuje například Kouř Tomáše Vorla, posledním vybraným filmem je Obecná škola Jana Svěráka, oceněná soškou Oskara od Americké filmové akademie.