Scéna.cz 

Z večerů na téma Muzea

Sto neklidných roků
Pražské Židovské muzeum oslaví v září 2011 stopáté výročí svého vzniku. Jeho osud je neodmyslitelně propojen s osudem a dějinami českých a moravských Židů.
Založení muzea v roce 1906 odráželo téměř symbolicky proměnu, ke které postupně docházelo v židovském společenství od konce 18. století. Bezprostřední příčinou vzniku Židovského muzea byla od roku 1895 probíhající asanační přestavba pražského Židovského města a s ní související snaha o záchranu památek z bohatých inventářů Cikánovy a Velkodvorské synagogy, určených ke zboření.

Stanovy "Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze" byly schváleny zemským místodržitelstvím 29. srpna 1906 a vydány tiskem v české a německé verzi. Důležitou součástí stanov byl program muzea: "Spolek má sbírat, uchovávat a vystavovat předměty synagogálního a domácího kultu, zejména uměleckého charakteru, dále archiválie, rukopisy a tisky, týkající se židovských dějin a literatury, a nakonec pořizovat vyobrazení židovských památek, osobností a předmětů."
Po okupaci Čech a Moravy 15. března 1939 bylo muzeum pro veřejnost uzavřeno. Ale už v roce 1942 zřídili nacisté "své" muzeum, které mělo za úkol shromáždit umělecké exponáty z uzavřených protektorátních synagog. K jeho otevření došlo z popudu Dr. Steina, který se ve spolupráci s dalšími odborníky snažil zachránit co možná nejvíce svědectví židovské kultury a umění. Po složitých vyjednáváních byl projekt muzea nacistickými orgány povolen - i když tím sledovaly zcela jiné cíle. Později měly být totiž exponáty vystaveny v "Muzeu vyhynulé rasy".
Po 2. světové válce, ale hlavně po roce 1948, byla jeho činnost regulována nesmyslnými vyhláškami, některé exponáty byly prodány. Zajímavá je například historie půldruhého tisíce prodaných svitků tór, které v roce 1965 putovaly do Anglie a odtud po pečlivé restauraci do celého světa. Jiným příkladem neobliby Židovského muzea u totalitní moci bylo uzavření Pinkasovy synagogy prakticky po celou dobu "normalizace" pod záminkou stavebních oprav (které se nekonaly).
Po zhroucení komunistického režimu v roce 1989 začala zcela nová etapa v historii muzea. Ačkoli bude muzeu sto pět let, jeho poklady jsou podstatně starší. Dnes je muzeum se svými 40 000 exponáty a 100 000 knihami považováno za největší sbírku judaik na světě - paradoxně také díky "péči" nacistů.
Maiselova, Španělská a Pinkasova synagoga, Židovský hřbitov, Klausova synagoga, Obřadní sál i Vzdělávací středisko představují nevyčíslitelnou kulturní a společenskou hodnotu. To vše zprostředkovává komplexní obraz života a dějin Židů v této zemi.
Jako třetí největší instituci svého druhu v Evropě se Židovskému muzeu podařilo zachytit a charakterizovat přechod evropských Židů na cestě od odmítání, přes diskriminaci, až po zrovnoprávnění s majoritní společností.
Vysílání: 27.7., 10.00 hod., ČT2.

Den, kdy spadlo Národní muzeum
Dokumentární fikce na reálných základech. Příběhy unikátních exponátů, historie naší přední kulturní instituce i osobností s ní spjatých. Národní muzeum vzniklo díky donátorství a zájmu české šlechty, zejména světově uznávaného paleontologa - hraběte Kašpara M. Sternberga (1761–1838).
V roce 1820 zahájila pod jeho vedením činnost Společnost vlasteneckého muzea a spravovala je až do roku 1934, kdy byly muzejní sbírky převzaty do vlastnictví a správy Země České. V roce 1949 byly převedeny do vlastnictví státu. Dalšími významnými osobnostmi v dějinách muzea byli F. Palacký, J. Dobrovský, J. E. Purkyně nebo J. Barrande. V 19. století byly do muzejních sbírek zařazeny další soukromé sbírky, např. mineralogická sbírka nebo paleontologické a geologické kolekce. Národní muzeum je největším muzeem České republiky s funkcí sbírkotvornou, vědeckou, osvětovou a metodickou. Jeho posláním je přispívat k rozvíjení národní identity, stejně jako vědomí příslušnosti k širšímu celku evropského a světového společenství a kultury. Zahrnuje řadu vědních oborů a šíře sbírek zahrnuje vše od přírodních věd až po specializované obory věd společenských. Kromě stálých expozic připravuje řadu výstav.

NM má pět odborných ústavů (Přírodovědecké muzeum, Historické muzeum, Knihovnu Národního muzea, Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur - od roku 1932, Muzeum české hudby - od roku 1984) a dva útvary provozně-technické (Ekonomicko-provozní útvar, Odbor pro centrální sbírkotvornou a výstavní činnost). Dokument Petra Palouše si pohrává s myšlenkou, co by se stalo se všemi unikáty, kdyby se stát nezačal vbrzku zabývat nezbytnými opravami Národního muzea. Vysílání: 27.7., 10.55 hod., ČT2.

Kašpar Maria hrabě Šternberk
Botanik a geolog, který je považován za jednoho ze zakladatelů paleobotaniky, čili FYTOPALEONTOLOGIE, VĚDY O STARÉM ROSTLINSTVU. Patřil k mezinárodně uznávaným přírodovědcům. Uveřejnil přibližně osmdesát vědeckých prací, z nichž nejdůležitější byl šestisvazkový geograficko-botanický popis pravěké květeny "Pokus o zeměpisně-botanické popsání pravěkého rostlinstva, pojednání o rostlinopisu v Čechách". Měl hlavní zásluhu na zřízení Vlasteneckého (pozdějšího Národního) muzea. Vysílání: 27.7., 11.55 hod., ČT2.