Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Michal Soukup: SEFO je můj osobní úkol

autor: archiv

Nového ředitele má od 1. dubna 2013 Muzeum umění Olomouci, třetí největší instituce svého druhu v České republice. Pavla Zatloukala vystřídal po více jak dvacetiletém působení jeho dosavadní zástupce Michal Soukup (*1959), který v muzeu pracuje od jeho zrodu v roce 1990. Rozhodla o tom ministryně kultury Alena Hanáková, která akceptovala doporučení výběrové komise. Jaké jsou jeho představy o dalším směřování muzea? Jak naloží s projektem Středoevropského fora Olomouc? Jak chce posílit rozpočet muzea? A chystá změny ve výstavní dramaturgii? Na tyto otázky odpovídá v následujícím rozhovoru.

Jak se hodláte se vymezovat vůči dosavadnímu řediteli Pavlu Zatloukalovi?
S profesorem Zatloukalem jsem úzce spolupracoval na rehabilitaci a komplexní obnově Muzea umění Olomouc od počátku mého působení v tehdejší Galerii výtvarného umění v roce 1985. Po roce 1990 jsem se intenzivně podílel na přípravě všech důležitých koncepčních materiálů včetně finančních rozpočtů a realizací investičních akcí, tedy rekonstrukci Muzea moderního umění, stavbě Arcidiecézního muzea Olomouc a vzniku Arcidiecézního muzea Kroměříž. V posledních deseti letech jsem pak z pozice vedoucího odboru umění a sbírek koordinoval a realizoval většinu muzejních projektů, z nichž část jsem také inicioval. Proto se vůči práci profesora Zatloukala, které si mimořádně cením, nemohu a ani nechci vymezovat a považuji za nezbytné v ní pokračovat, neboť úkoly, které vyplynuly z naší společné práce, ještě zdaleka nejsou dokončeny. Přirozeně se ale něco změnit musí. To je dáno nebývalým extenzivním rozvojem, kterým muzeum prošlo v posledních dvaceti letech.
Abych byl konkrétní: na jedné straně bych rád zachoval některé věci, na něž si návštěvníci zvykli – například volné vstupy ve středy a neděle, jiné však bude zapotřebí změnit či upravit. V současné době Muzeum umění vytváří výstavní program pro tři muzea, proto by mělo vzniknout nové oddělení marketingu, abychom mohli intenzivněji komunikovat s veřejností, s návštěvníky, aby se k nám rádi vraceli. V této souvislosti zmíním, že bych chtěl změnit podobu našich internetových stránek a přizpůsobit je aktuálním trendům, rozšířit spolupráci se školami, badateli a studenty, více se zaměřit na program pro rodiny s dětmi a také využít práci dobrovolníků. Budu také usilovat o uskutečnění některých aktivit, které za působení profesora Zatloukala nebylo možné uvést v život – například Trienále středoevropského umění, což bude vyžadovat daleko těsnější spolupráci se zahraničními institucemi i kurátory.

Muzeum umění Olomouc na sebe strhlo pozornost veřejnosti projektem rekonstrukce a dostavby Muzea moderního umění, tedy Středoevropského fora Olomouc. Jaké jsou vaše představy o budoucnosti tohoto projektu poté, co neuspěl s žádostí o dotaci z Integrovaného operačního programu?
Projekt SEFO – a tím mám na mysli nejen rekonstrukci Muzea moderního umění a dostavbu v sousední proluce, ale také jeho jedinečnou obsahovou stránku – považuji z hlediska dalšího rozvoje Muzea umění Olomouc za naprosto zásadní. Současný stav je totiž dlouhodobě neudržitelný a reálně hrozí, že nebudeme schopni v plné míře plnit některé evropské standardy, především v péči o svěřené sbírky, ale také v oblasti návštěvnického servisu. Kromě toho si myšlenka vybudovat v Olomouci středoevropské badatelské centrum vysloužila mezinárodní uznání, avšak bez odpovídající budovy nelze pořádat prestižní projekty.
Bohužel se nám stále nepodařilo vykoupit poslední dvě parcely, což byla a stále je jedna z podmínek ministerstva kultury, aby se v projektu mohlo pokračovat. Pokud se parcely podaří získat – a velmi usilovně na tom pracujeme – čeká nás nelehká volba jak postupovat dál. Jednou z možností je pokračovat v současné koncepci a vycházet ze zveřejněné architektonické studie. Osobně bych se ale přikláněl k tomu, abychom projekt morálně očistili a začali znovu, tedy aktualizovali zadávací podmínky a vypsali architektonickou soutěž. O dalším postupu a budoucnosti projektu však v této chvíli nemohu rozhodnout sám, budeme o tom diskutovat nejen s naším zřizovatelem, ministerstvem kultury, nýbrž také se zástupci místní samosprávy a odborné veřejnosti. S plnou odpovědností tedy říkám: Rekonstrukci a dostavbu Muzea moderního umění považuji za svůj osobní úkol, jemuž se budu věnovat s maximálním nasazením.

Rozpočet Muzea umění Olomouc se v posledních letech snižuje. Jak se to odráží na provozu muzea? Co hodláte udělat pro zlepšení „finančního zdraví“ instituce?
Muzeum umění Olomouc má vícezdrojové financování, ovšem hospodaří téměř výhradně s veřejnými prostředky. Jako příspěvková organizace nakládáme podle příslušné legislativy s majetkem státu a současně se těšíme finanční podpoře provozu ze strany Olomouckého kraje. Přestože instituce není ve špatné „finanční kondici“, vážným problémem se jeví dlouhodobě klesající objem finančních prostředků - jen za poslední tři roky bylo kráceno 22 procent, což představuje 25 milionů korun. Takové krácení se samozřejmě odráží nejen ve výstavním plánu, kdy nemůžeme realizovat ideální představy o konkrétních výstavních projektech, ale také v akviziční činnosti, která patří k našim ústředním úkolům daným naší zřizovací listinou. Vzhledem k celkovému stavu a předpokládanému vývoji veřejných rozpočtů považuji v této oblasti za klíčové získání strategického partnera, například z bankovního sektoru, zvýšení vlastních výnosů a hledání úspor uvnitř organizace. Mnohem usilovněji se také budeme věnovat fundraisingovým aktivitám.

Změní se vaším příchodem výstavní dramaturgie a zaměření odborné činnosti?
Z hlediska formátu výstav se nezmění nic. Budeme pokračovat v dosavadním konceptu zhruba deseti krátkodobých výstav ročně, ať už autorských, souborných, tematických nebo sbírkových. Co se týče jejich výběru, budeme jej pečlivě zvažovat, aby celková dramaturgie byla kvalitní a atraktivní. Mám-li být konkrétní, v následujících letech chystáme například velký mezinárodní projekt Madony na lvu, který se bude věnovat exkluzivní a specifické skupině gotických soch, nebo velkou tematickou výstavu Anděl, která představí znázornění tohoto motivu v umění od středověku po současnost. Budeme také pokračovat v restaurátorských výstavách, za které jsme získali v roce 2009 nejvýznamnější mezinárodní ocenění v oblasti památkové péče – Cenu Evropské unie pro kulturní dědictví Europa Nostra – a to výstavou o restaurování nejvýznamnějšího obrazu v českých sbírkách, Tizanova plátna Apollon a Marsyas. V plánu máme i postupné naplňování výstavního programu SEFO, tedy představování moderního umění středoevropských států, konkrétně Slovenska, Polska nebo Rakouska. Velmi důležité bude také rozhodnutí, jakým směrem budeme orientovat Trienále středoevropského umění.
Jednu změnu, a to celkem zásadní, přece jenom chystáme. Po 40 letech se Olomouc v listopadu letošního roku dočká otevření stálé expozice moderního umění. Dlouho jsme s tímto krokem váhali, ale mimořádný úspěch naší jubilejní výstavy nás definitivně přesvědčil, že naše sbírky, bez nichž se neobejde téměř žádná důležitá výstava v České republice, jsou dostatečně pestré a bohaté a se stálou expozicí nelze déle otálet.
Zvláštní pozornost bych také rád věnoval vědecko-výzkumné práci a její prezentaci. Nejen že se dalšího pokračování dočkají výstavy, které výběrově představí sbírky Muzea moderního umění tak jak tomu v minulých letech bylo se sbírkami nábytku, knihy a fotografie, ale odborného zpracování a vystavení se dočkají i vynikající sbírky uložené na Arcibiskupském zámku v Kroměříži, které dlouhodobě spravujeme. Kromě toho již letos v Kroměříži chystáme dílčí úpravy v zámecké obrazárně a také otevřeme dvě nové expozice věnované pětisetleté historii zahradní kultury a hudebnímu archivu.

29.4.2013 17:04:00 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!